Bitva u Chlumce 1813

Krušné hory tvořící přirozenou hranici českých zemí se již od středověku staly svědkem mnoha válečných střetnutí. Přes tisíc metrů vysoká pohoří představovala přirozený opěrný bod, podél kterého budovala česká knížata a později i králové své hrady na obranu země proti nepřátelům. Jeden z nejstarších a nejdůležitějších hradů chránící tzv. Lužickou stezku se nacházel na vrchu Horka. Tento nevelký kopec leží v samém centru obce, která se mnohokrát zapsala do českých dějin, stejně tak jako do osudu nespočtu tisíc vojáků, kteří v jejím okolí nalezli poslední místo svého odpočinku.

Bitva u Chlumce 1813

Chlumec – německy Kulm je obec ležící napůl cesty mezi Děčínem a Teplicemi. První písemné zmínky se datují k roku 993, ovšem do širokého povědomí se zapsala až roku 1126, kdy se v jejím okolí svedla slavná bitva mezi českým knížetem Soběslavem a německým králem Lotharem III. Na paměť této bitvy o které se můžeme dočíst i ve starých pověstech českých, byla později na vrchu hory Říp vystavena kamenná rotunda zasvěcená sv. Jiří. Nejednalo se však o jediné válečné střetnutí. V bezprostředním okolí obce se udála známá husitská bitva Na Běhání, prošla jí vojska Saská, Švédská, Francouzská a v posledním století též Německá a Sovětská.
Nejslavnější bitva vůbec, od jejíhož výročí letos uplyne celých 200 let, se udála ve dnech 29. a 30. srpna 1813.

Před bitvou
Po neúspěšném vojenském tažení do Ruska zformoval francouzský císař Napoleon novou armádu, která měla čelit rodící se rusko-prusko-rakouské koalici. Již 19. srpna 1813 vstoupil Napoleon se svými vojsky do Čech, kde se proti němu formovala tzv. Česká armáda o síle zhruba 200 000 mužů pod velením generála Karla Schwarzenberga tvořená z ruských, pruských a rakouských jednotek
Obě vojska se utkala v bitvě u Drážďan, v které byla koaliční vojska poražena a postupně se začala v několika vojích stahovat do Čech. Hlavní proud, s kterým ustupoval i ruský car Alexander I. a pruský král Vilém III. táhl přes Kyšperk.
Ustupující armádu pronásledoval velitel II. francouzského sboru Dominik Renné Vandamme, který měl se svými 30 000 muži* proniknout Nakléřovským průsmykem do Čech a obsazením Teplic přerušit hlavní silnici ku Praze. Traduje se, že za úspěšné splnění úkolu mu měl Napoleon přislíbit dokonce českou královskou korunu.

29. srpen

Bitva u Chlumce 1813

Spojeneckým jednotkám táhnoucím v druhém voji přes Nakléřovský průsmyk velel ruský generál Ostermann-Tolstoj. V noci z 28. na 29. srpna se svedly prudké boje v Petrovicích, druhý den ráno zahřměna kanonáda v nedalekém Nakléřově a Zadní Telnici. Další ústup přes Chlumec by znamenal riziko ohrožení zbytku České armády a tedy i samotného cara a pruského krále, kteří v té době stále ještě nacházeli v horských průsmycích nad Kyšperkem. Tolstoj se tak rozhodl zastavit další postup Francouzů a svést boj až do úplného vyčerpání všech sil a prostředků. Jeho vojska tvořená převážně z ruských a dílem z rakouských a pruských jednotek zaujala pozice na mírném návrší napříč teplické silnice na úrovni obcí Přestanov, Unčín a města Chabařovice s předsunutým postavením u Stradova. Muži, ženy a děti prchali v nastalém zmatku do hor, kde se ukryli v okolních lesích. Chlumecké, ale i další místní kroniky vypráví o nespočtu osudů místních obyvatel. Jedním z nejstatečnějších byl chlumecký farář Franz Zechel, který se jako 77 letý staral v horách o místní děti. Po bitvě se večer vyhladovělý a na smrt vyčerpaný vrátil do své fary, kde byl druhý den ráno nalezen mrtvý vyčerpáním.
Vandamme nečekal na seskupení všech svých vojsk a nasazoval své muže do boje postupně tak jak vycházeli z Nakléřovského průsmyku. Očekával, že následujícího dne dorazí hlavní francouzské síly, s jejichž pomocí porazí zbytky spojenců. Napoleon se však obával pohybu spojeneckých vojsk v Braniborsku a Lužici a oproti původním plánům tak zanechal Vandammův sbor vlastnímu osudu. První střety nastaly kolem desáté hodiny u Chlumeckého hřbitova, kdy po prudkých srážkách Francouzi postupně obsadili celou obec a zejména strategický vrch Horka, na který poté umístili svůj hlavní stan. Po 13. hodině podnikly francouzské jednotky prudký útok na nedaleký Stradov a Přestanov v kterém padlo několik tisíc mužů na obou stranách. Kolem 17. hodiny podnikli francouzští vojáci ve dvou silných kolonách poslední útok na postavení protivníka. Ruské zálohy se ztenčily na pouhých několik desítek mužů, avšak svá postavení udržely. Ztráty prvního dne čítaly na každé straně zhruba 6000 mužů. Generál Tolstoj utrpěl těžké zranění, při kterém mu musela být amputována horní paže a velení se ujal generál Barclay de Tolly.
K večeru téhož dne dorazily poslední zbytky francouzského armádního sboru ke Chlumci a stejně tak na druhé straně během noci začala z Krušných hor vycházet Česká armáda, která posílila oslabené sbory u Přestanova. Sám ruský car Alexander I. a pruský král Bedřich Vilém III. poté sledovali další průběh bitvy z Doubravské hory u nedalekých Teplic. Rakouský císař František I. se usídlil v Lounech, kam mu poslové donášeli zprávy o posledním vývoji na bojišti.

30. Srpen
Ráno v 7 hodin se opět rozpoutala bitevní vřava. Velký střet se svedl především o Klöckerův mlýn nad Stradovem odkud Francouzi nebezpečně vytlačili spojenecká vojska. Nebezpečnou situaci zachránily až ruské dělostřelecké baterie. Opačná situace však nastala na levém křídle, kde rakouská pěší divize generála Colloredo-Mansfelda ustoupila z výšin Na Běhání a energetickým postupem se zmocnila nedalekého Střížovického vrchu, čímž obsadila pozice na jih od Chlumce. Kolem poledne panoval na francouzské straně relativní klid. Vandamme stále ještě doufal v příchod Napoleonovy hlavní armády. Namísto ní se však v Nakléřovském průsmyku objevila 20 000 pruská armáda pod velením generála Kleista, čímž se obklíčení zcela uzavřelo. Francouzi se velmi rychle vzpamatovali z překvapení, které nebylo o nic menší, než údiv samotných Prusů. Vandamme se rozhodl ponechat na místě veškeré vozatajstvo a dělostřelectvo, které mělo zdržet Ruský a Rakouský postup a zbytek pěchoty a jezdectva provedl v prostoru mezi Chlumcem a Žandovem obrat čelem vzad, aby se probil liniemi pruských jednotek. Francouzskému jezdectvu se podařilo probít pruskými voji do hor, přičemž jim málem padl do zajetí i sám generál Kleist. Takové štěstí však již neměl francouzský velitel Vandamme, který byl společně s dalšími čtyřmi generály zajat na Asmanově louce ve Ždírnickém údolí nad Žandovem. Obklíčená francouzská vojska poté propadla panice a dala se na neorganizovaný úprk. V průběhu dvou dní zemřelo více jak 9000 spojenců – z toho na 7000 Rusů, 1500 Prusů a 817 Rakušanů. Na francouzské straně padlo na 11 000 mužů a dalších 10 000 padlo do zajetí. Během bitvy byly zcela zničeny obce Chlumec, Stradov, Žandov, Přestanov a Dolní Varvažov. Samotná bitva měla dohru ve dnech 17. – 18. září, kdy se svým sborem dorazil samotný Napoleon k Nakléřovskému průsmyku o který se trhly prudké boje – o tom ale zase až někdy příště.

Bitva u Chlumce 1813

Památníky
Dnes stojí v okolí Chlumce celá řada památníků připomínající vítězství spojenců, ale také statečnost francouzských vojáků. Každá z těchto staveb vydá na samostatné pojednání, o kterých bych se později zmínil v samostatných článcích. Ve stručnosti bych tentokrát uvedl pouze ty nejslavnější.
První pomník vznikl z popudu pruského krále Bedřicha Viléma III., který dal ve Varvažově vztyčit litinový neogotický památník završený železným křížem. Slavnostní odhalení se uskutečnilo 8. Září 1817 za přítomnosti veteránů v čele s generálem Kleistem a zástupců diplomatického sboru. Přední deska nese nápis: “Die geffallen Helden ehrt dankbar König und Vaterland. Sie ruhen in Frieden. Kulm am 30. August 1813“ (Padlým hrdinům věnuje vděčný král a vlast. Odpočívejte v pokoji. Chlumec 30. srpna 1813). Roku 1857 byl do dnešní podoby památník upraven vystavením vysokého podstavce na kterém je umístěna původní litinová část.

Bitva u Chlumce 1813

Několik desítek metrů dál stojí další monumentální památník věnovaný rakouskému generálu Colloredu-Mansfeldovi. Byl odhalen 17. září 1825. Na rozložité několikanásobně odstupňované základně spočívá pozlacená socha lva. Na vrcholu památníku se tyčí rakouský orel s vavřínovým věncem. Přípravy na výstavbu památníku byly zahájeny krátce po generálově smrti. Plánů se zhostil důstojnický sbor všech pluků v té době umístěných v Čecchách. Autorem ideového návrhu je zřejmě podplukovník Querlond, autorem plastické části poté Václav Prachner - nejvýznamnější sochař vrcholného klasicismu v Čechách. Prvním strážcem obou Varvažovských památníků byl válečný vysloužilec Josef Beran. Za obydlí mu sloužil domek naproti rakouskému pomníku, hned vedle historického hostince Stará pošta.

Bitva u Chlumce 1813

Jeden z nejkrásnějších pomníků vůbec se dále nachází při silnici z Přestanova k Teplicím. K položení základního kamene došlo 28. září 1835 za přítomnosti ruského cara Mikuláše I., pruského krále Viléma III. a rakouského císaře Ferdinanda I. Jeho autorem je Petr Nobile, kterému pro předlohu sloužila kopie helénistické bohyně vítězství Niké krátce předtím nalezené v italské Brescii. Na pomníku Niké svírá v levé ruce oválný štít s datem bitvy. Hranol středové části pomníku, vrcholící sochou Niké, nese na svých stěnách nápisové desky, vypovídající o okolnostech a poslání vzniku pomníku. Symboliku dotváří čtyři plastiky lvů a římské přilbice po obvodu jednotlivých stran pomníku.
Roku 1835 nechal Chrumecký hrabě Josef Wetphalen zu Fürstenberg shromáždit ostatky padlých vojáků rozesetých po celém okolí a pietně je uložit do hromadného hrobu. S ostatky 10 000 padlých jde tak o vůbec největší hromadný hrob na území Čech. Hrob se nachází uprostřed lesíka za ruským pomníkem. Skládá se z balvanů, na jejichž vrcholu se tyčí kamenný kříž. Dnešní pamětní deska hrobu nese nápis: „Zde leží 10 000 vojáků padlých při bitvě u Chlumce a Přestanova ve dnech 29. - 30. VIII 1813“. Menší hromadné hroby poté najde na chlumeckém hřbitově nebo v nedalekých Petrovicích. Jeden z důstojnických hrobů, který můžeme vidět na přiložené pohlednici se nacházel při silnici za Varvažovem. V tomto místě byl při prudkých bojích zabit a posléze i pochován major Roeder. Tento hrob však již dnes nenajdeme, neboť se v těchto místech v 60 letech nacházel hnědo-uhelný důl, kterému pietní místo padlo za oběť a tak jej dnes můžeme spatřit už jen na starých pohlednicích a fotografiích. V průběhu dalších let vznikaly po celém okolí menší pomníky, které vidíme na přiložených pohlednicích. Jedná se například o francouzský památník u Juchtové kaple na křižovatce vsí Stradov – Přestanov – Unčín, dále pomník ve Stradově, Kleistův památník v Nakléřově, pomátník na místě zajetí generála Vandamma na Asmannově louce, ale také drobné při úpatí Doubravské hory, v Krušných horách…

Ke stému výročí bitvy v roce 1913 poté vznikají dvě jedinečné stavby. Jednalo se o kamennou císařskou rozhlednu – Kaiserwarte v Nakléřově, která bohužel ve čtyřicátých letech padla za oběť drsným klimatickým podmínkám (v současné době se plánuje její obnova) – zde filatelisté jistě znají upomínkové příspěvkové známky. Druhou neméně významnou stavbou je poté Jubilejní památník v Chlumci

Bitva u Chlumce 1813

Pohlednice – Slavnostní odhalení jubilejního památníku v Chlumci 30. srpna 1913

Bitva u Chlumce 1813

Bitva u Chlumce 1813

Tento vůbec největší památník byl vybudován na náklady rakouské vlády, aby na věčné časy připomínal hrdinství spojeneckých vojsk. Návrh zpracoval architekt Julius Schmiedel z Prahy. Na umělém náspu s přístupovým schodištěm se na mohutném odstupňovaném kamenném základu tyčí do výše 26m vysoký nahoru se zužující válec se sochou lva od sochaře Adolfa Mayerla. Stavbu památníku realizoval stavitel Antonín Plass ze sousedních Chabařovic. Fresky kopule stropu slavnostní síně uvnitř památníku jsou pak dílem Karla Krattnera. Památník byl slavnostně otevřen 29. srpna 1913, za přítomnosti představitelů mnoha národů, včetně arcivévody Karla – pozdějšího Rakousko-Uherského císaře Karla I. Dnes je památník chloubou obce a hojně navštěvovanou památkou.
Samotné pohlednice Chlumce a jeho okolí patří k těm vzácnějším. Na tuzemském trhu se nezřídka obchodují i za více jak 500 Kč. Od první desetiny 20. století až do čtyřicátých let je ve velkých nákladech a mnoha variantách vydával především R. Sladek z Ústí nad Labem, Alois Weidlich a A. Thomas rovněž z Ústí n. L., dále Karl Weichamnn z Ústí n. L. známý emisí sady pomníků v barevném litografickém provedení, Karl Kühnel z Telnice, Karl Steer z Dubí, E. Teplitzer z Teplic a mnozí další. Pohlednice s tímto námětěm vydávají okolní obce, ale i drobní živnostníci do dnešních dnů.
Závěrem bych jen uvedl, že neméně významnou stopu nalezneme ve filatelii, numizmatice a především ve faleristice, kde vedle samotného železného kříže vznikla hned celá řada vyznamenání a pamětních medailí, tu poslední v současné době vydává u příležitosti dvoustého výročí Česká numismatická společnost Teplice ve spolupráci s ČNS Brno a jejíž obrázky a detailní popis nalezneme na webových stránkách www.cns-teplice.webnode.cz

* Jiné zdroje3 uvádí, že Vandammův sbor čítal 42 000 mužů s 82 děly

Literatura:
Stanislav Petržilka: Bitva u Chlumce 1813
Franc Puckler: Kulm und Arbesau 1813
Jančárek: Bitva u Přestanova a Chlumce 1813
F. Maděra: Obec Telnice a místní části Liboňov a Varvažov

Autor: Jan Šenfeld | 23. 4. 2013

Komentáře

Díky za článek

stará mapa vlastně album map z r 1803

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2020 Filokartie.cz
ISSN 1214-4231
TOPlist