Hans Heiling
Klub sběratelů pohlednic Orbis Pictus
PS 727
Brno 2
663 27
Na jaře roku 1996 vypukl v těžko přístupných Svatošských skalách na Karlovarsku zhoubný lesní požár. Vzpomněl jsem si, že mám ve sbírce několik pohlednic, spojených se jménem Hans Heiling, což se překládá jako Jan Svatoš.
Jsou to nezajímavé jednobarevné světlotiskové pohlednice s dlouhou i krátkou adresou, které prošly poštou v letech 1903 - 1909. Na všech je vidět hladina řeky, na jedné straně zalesněný břeh s několika budovami, na druhé straně strmé skály, na řece převozní pramice, takže to jsou záběry jednoho a téhož místa, pořízené z různých směrů. Vytiskla je firma Bruck a Sohn, Meissen, jsou označeny jako "Hans Heiling bei Karlsbad u. Elbogen" a vydal je Anton Pössl, restaurateur, Hans Heiling bei Karlsbad. Je zajímavé, že pohlednice číslo 1297 se stejným obrázkem byla vydána jednou s dlouhou adresou (prošla poštou 21. 6. 1905) a podruhé s krátkou adresou (poštou 7. 8. 1907), takže číslování se u firmy Bruck a Sohn zřejmě nevztahuje k vydání, ale k obrázku na pohlednici, a to by mohlo být důležité při pokusech o datování těchto pohlednic.
Dlouho jsem tyto pohlednice pokládal za nepříliš povedenou reklamu výletní restaurace a ony tím asi skutečně jsou, než jsem zjistil původ jména Hans Heiling - a najednou bylo všechno trochu jinak. Podle pověsti byl Hans Heiling (neboli Jan Svatoš) kníže duchů, sídlící na Loketsku, syn vodní víly Oharky. Postavil největší a nejkrásnější město na světě a z něj vznikly Svatošské skály - Hans Heiling Felsen. Kdesi uvnitř je hrad H. H. a trpasličí jeskyně s pokladem. Je to krásná pověst s hořkým lidským koncem, neboť H. H. se od své matky víly Oharky nechal zbavit nesmrtelnosti, podlehl v zápase na život a na smrt s medvědem a vodní víly ho pohřbily na dně řeky Ohře, které se od nepaměti říká Oharka.
Napadlo mi, jestli sběratelé Karlovarska, Loketska nebo Poohří vědí, jak vzniklo jméno Svatošských skal a zda znají tyto pohlednice. Nejsou příliš zajímavé a ve sbírkách asi prohrály s tehdy módními barvotiskovými a chromovými barevnými pohlednicemi a tak se jich asi mnoho nezachovalo.
Kolik je v naší zemi podobných míst, jejichž jména jsou odvozena od lidových pověstí nebo bájeslovných událostí naší předhistorie - různá Pekla, Čertovy kameny, Čertovy schody, Sv. Klimenti a Sv. Janové pod Skalou, Tetíny a Libušíny. A kolik z nich našlo své místo na pohlednicích - asi by to vydalo na pěknou sbírku - sbírku pohlednic magických míst naší vlasti.
(jm)