Je to otázka etiky?
Nám, sběratelům pohlednic prochází rukama stovky popsaných - poštou prošlých pohlednic, které nesou sdělení odesilatele adresátovi. Nedá nám, abychom se někdy nezačetli do sdělení na pohlednici. Mnohdy jsou tato sdělení spojená s určitou historickou situací nebo se známou osobností, které rukopis a autogram tam taktéž nalézáme.Možná je má otázka bláhová, ale kolikrát se zamýšlím nad tím, kde je hranice ohleduplnosti či etiky takového počínání, zvlášť když chci na toto sdělení poukázat v článku nebo ve výstavním exponátu. Z druhé strany nám mnohá sdělení přináší vzácné střípky k seskládání mozaiky o době a o událostech, kdy bylo sdělení na pohlednici psáno. Kolik naděje i bezneděje se někdy nachází na vzkazech z bojišť první světové války ! Kolik autogramů můžeme nalézt pod pozdravem z olympijských her ! Kolik zajímavých vzkazů si můžeme přečíst z korespondence našich umělců !
Pro ilustraci přikládám pozdrav - pohlednici z estonského Tallinu, který poslal prof. Skupa v roce 1935 mému dědečkovi a babičce. Pod jeho autogramem se nachází další, kterých jména něco znamenají: Jiřina Skupová, Jiří Trnka, pan Nosek. Zvlášť si vážím autogramu mistra Jiřího Trnky, který v meziválečné době spolupracoval s Divadlem Spejbla a Hurvínka.
Možná je tato otázka odtažitá. Tak třeba autogramy patří sběratelům autogramů. Našim prvořadým zájmem je přece vlastní pohlednice, její obrazová část, tiskařská technika, atd. Přesto si dovoluji dát tuto otázku k diskusi, resp. rád se seznámím s jiným seriózním názorem.
Autor: Jaroslav Tomandl | 1. 9. 2003
Komentáře
Nejsou žádné komentáře