Litografické pohlednice firmy Schwidernoch
Mezi místopisnými pohlednicemi, které jsou dlouhodobě nejvíce sběratelsky vyhledávány, jsou pohlednice, které byly vytištěny za pomocí reprodukční techniky litografie (kamenotisku).
Princip této techniky spočívá v tom, že se vlastní obrázek zrcadlově namaloval litografickou tuží na litografický kámen. Po několika hodinách působení tuže pronikl nakreslený obrázek do povrchové struktury kamene. Ten se poté leptal směsí kyseliny dusičné s arabskou gumou. Na neprokreslených vyleptaných místech lept vyplnil póry na povrchu kamene. Nepokreslená místa odpuzovala mastnou tiskařskou barvu, zatímco pokreslená místa ji přijímala. Tisk se pak prováděl na speciálním lisu na papír.
Tímto způsobem byla vytištěna asi jedna desetina z pohlednic, které pocházejí z doby před rokem 1900. Zpočátku se pro tisk litografií používalo pouze jediné barvy. Vícebarevné chromolitografické pohlednice se začaly tisknout až po roce 1890.
Barevné litografie se tiskly pomocí předtiskového kamene, kterým bylo možno přenášet kresbu z kamene na kámen. Nejlepší litografické dílny dokázaly souběžně tisknout až 16 x na sebe. Díky této technice mohla vzniknout opravdová umělecká díla.
Velkou nevýhodou této techniky je poměrně nákladná technologie a malé množství možných výtisků. Dnes se litografie používá jen zřídka, převážně se jedná o tisk uměleckých grafik.
U nás se nejkvalitnější litografické pohlednice tiskly u Theodora Böhma v Novém Městě nad Metují a u J. L. Bayera v Kolíně.
Jednou z firem, která se výrazně zapsala svou produkcí litografických pohlednic byla firma Karel Schwidernoch a synové. Tato významná tiskárna působila ve Vídni.
Celkovým provedením pohlednic se zařadila tato firma do absolutní evropské špičky. Litografie, které se zde tiskly, jsou pro své vynikající výtvarné zpracování vyhledávány a vysoce ceněny mnoha sběrateli.
V této významné dílně bylo vytvořeno pozoruhodné množství litografických pohlednic, většinou používajících několik záběrů a barevně provedených. U jednobarevných pohlednic se používalo tisku a papíru zelené případně hnědé barvy.
Svou poměrně rozsáhlou tvorbou pokrýval K. Schwidernoch území celého tehdejšího Rakousko - Uherska. V letech 1889 - 1902 bylo vyrobeno touto firmou více než 5 500 litografických pohlednic. Tento počet vychází z katalogových čísel, které byly uváděny vždy na obrazové straně.
Bohužel jsou některé pohlednice od této firmy obtížně identifikovatelné. Chybí označení výrobce, je zde vytištěno pouze katalogové číslo, případně vydavatel, který si vytištění pohlednice objednal. K bližšímu určení nám tak mohou pomoci typické ornamenty a zdobení, které se v této firmě používaly.
Dnes jsou jako nejstarší známé Schwidernochovy pohlednice z českých zemí z roku 1892. Nesou vyobrazení Českých Budějovic a Liberce a mají označení LESK u. SCHWIDERNOCH, WIEN. Můžeme konstatovat, že pro řadu z našich lokalit byly Schwidernochovy pohlednice těmi, které známe jako nejstarší pohlednice z těchto míst.
V pozdější době používala tato firma ještě několika dalších označení, které bylo vytištěno výhradně na čelní straně pohlednice. Nejčastějším používaným označením bylo Karl Schwidernoch, Wien 2.
Pro své poměrně rozsáhlé působení tato firma využívala obchodních zástupců, kteří většinou získávali předlohy od místních fotografů. Podle dodaných předloh pak byly obrázky překresleny. Vždy se jednalo o pohlednice mimořádně umělecky provedené.
Z dnešního pohledu můžeme mít snad jen jedinou, ale velmi podstatnou výhradu. Dokumentární zpracování těchto pohlednic nebylo v mnoha případech úplně realistické. Hlavní důvod spočívá pravděpodobně v tom, že litografové působící v této firmě měli svůj zavedený a osvědčený styl. Jako obrazovou předlohu mohli používat mnohdy nedokonalé fotografie, případně i kresby. Místo, které nakreslili, určitě nikdy neviděli.
Nejúspěšnějším obdobím byl pro tuto firmu konec 19. století. Podle průzkumu provedeného v 80. letech mezi našimi sběrateli nejvíce pohlednic vydala tato firma v letech 1898 a 1899, kdy bylo vydáno z celkové produkce 32 a 26 % z celkového počtu vydaných pohlednic.
Bohužel je dnes prakticky nemožné z hlediska dostupnosti i poměrně vysoké ceny těchto pohlednic soustředit alespoň produkci pohlednic, která byla určena pro naši zemi.
V této tiskárně se netiskly pouze litografické pohlednice. Mimo této techniky se zde pro tisk pohlednic používalo rovněž světlotisku. U světlotiskových pohlednic již nebylo používáno katalogové číslo.
Zkuste někdy zadat jméno Schwidernoch do některého z internetových vyhledávačů. Jistě objevíte velmi zajímavé prezentace různých sbírek pohlednic. Určitě také naleznete celou řadu "nabídek" ke koupi pohlednic od různých obchodníků. Bohužel konkrétní informace, které by nám nějak rozšířily naše obzory o této firmě nebo o jejich zakladatelích, chybí. Snad by se něco dalo dohledat něco v rakouských archivech.
Pokud navštívíme výstavy pohlednic nebo internetové prezentace jednotlivých místopisných sbírek, zjistíme, že pohlednice od této firmy jsou používány vždy na předních místech. I na knihách o pohlednicích jsou velmi často umísťovány jako obrázek na obálce.
Přesto, že se jednalo o jednu z nejvýznamnějších firem své doby, která se zabývala výrobou pohlednic, nebyla bohužel doposud v naší filokartistické literatuře publikována žádná rozsáhlejší studie. Jedinou výjimkou jsou celkové výsledky, které vycházející z Katalogu litografií. Tyto výsledky před lety publikoval RNDr. Ivan Venclů ve Zpravodaji brněnského klubu Orbis Pictus.
Použitá literatura:
Kolektiv autorů, Ottův slovník naučný
L. SOUČEK, Jak se světlo naučilo kreslit, Praha 1963
VENCLŮ I., Katalog litografií, Zpravodaj Klubu sběratelů pohlednic Orbis Pictus 1/85
VENCLŮ I., Katalog litografií, Zpravodaj Klubu sběratelů pohlednic Orbis Pictus 5/86
VENCLŮ I., Litografické pohlednice a jejich číslování, Zpravodaj Klubu sběratelů pohlednic Orbis Pictus 1/88
L. KURKA, V. MLCH, F. PLEVA, V. ŠVEC, V. TUPČÍN, Sbíráme pohlednice I., 1991
R. KARPAŠ, J. MOHR, P. VURSTA, Kouzlo starých pohlednic Liberecka
J. RÁC, Fotografie nebo pohlednice, Filokartie 5/2000
M. MALOUŠEK, Třebíč ve starých pohlednicích, Třebíč 2004