Má smysl sbírat nové pohlednice?
Takovou otázku si jistě položila většina z vás. Pro někoho je odpověď samozřejmá: Jestliže například kolega Zaoral sbírá pohlednice vrtulníků, sotva může doufat, že do sbírky získá přírůstky z časů dlouhých adres. V jiné situaci jsou ti, kdo se věnují místopisným nebo třeba uměleckým pohlednicím. U těchto sběratelů převažuje zájem o pohlednice staré, ba co možno nejstarší. Sám sbírám místopisné pohlednice, takže budu hovořit o nich. Domnívám se, že v ostatních oborech filokartie je to podobné. Snad by ale bylo dobré, kdyby se vyjádřili i další sběratelé - můj názor je nutně subjektivní a v ledasčem se mohu mýlit.
Nebudu se zde rozpisovat o kouzlu, který pro současníka mají pohlednice vydané "za Rakouska". Přiznávám, že i já mám radost z každého takového kousku. Jenže časový odstup od vydání těchto pohlednic a jejich velká obliba s sebou nesou jejich menší dostupnost a vyšší cenu. To samozřejmě může být zajímavé jednak pro obchodníky, jednak pro sběratele, kteří je už vlastní, popřípadě pro snoby, kteří chtějí mít doma něco "extra". Pro začínajícího sběratele to ovšem může být frustrující.
Sbírat nové pohlednice si naopak může finančně dovolit kdokoli. Koupíte je za pár korun snad v každém novinovém stánku. Kromě toho přicházejí jakoby samy od sebe poštou - domů, na pracoviště, našim příbuzným a známým. Zdálo by se tedy, že stačí jen "rozhodit sítě" a budete mít jediný problém: kam všechny pohlednice uložíte.
Časem ovšem zjistíte, že ač jsou levné, s dostupností současných pohlednic to není vždycky tak jednoduché. Nejsou to poštovní známky, na jejichž vydávání má monopol poštovní správa, která navíc o všech nových emisích musí předepsaným způsobem informovat tuzemskou veřejnost a poštovní správy celého světa. Pohlednice může vydávat v podstatě kdokoli, aniž by to veřejně oznamoval. Kromě produkce specializovaných nakladatelství, kterou můžete běžně pořídit v trafikách, papírnictvích a jiných obchodech, tak existuje spousta pohlednic vydávaných různými firmami, organizacemi, spolky, ale i agilními jednotlivci. Přitom právě pohlednice od těchto vydavatelů zobrazují místa a objekty, které na těch masově vydávaných chybějí - různé průmyslové závody, školy, restaurační a ubytovací zařízení, sportoviště... Sehnat je, či vůbec zjistit, že existují, to je - zvláště ve větším městě - úkol hodný detektiva. Ani sbírání nových pohlednic tedy nepostrádá rysy dobrodružství, dalo se říci "lovu", což je asi hlavní motiv pro většinu sběratelů. Přitom "lovecký lístek" na nové pohlednice je mnohem levnější než v případě dlouhých adres.
Pokud budete mít vybudovanou síť pravidelných "dodavatelů" nových pohlednic, máte také větší šanci, že se touto cestou dostanete i ke starším. Takový člověk si na vás spíš vzpomene, pokud narazí na nějaký zapomenutý poklad při úklidu po malování nebo v pozůstalosti po babičce. Jste potom první v pořadí - a bez inzerátů nebo prostředníků.
S přibývajícími pohlednicemi ve své sbírce zjistíte, že jim - stejně jako vám - přibývají léta. Že obrázky na mnoha z nich jsou dnes už historické, protože stavební ruch, živelné pohromy, naše typické obrazoborectví při každé změně režimu, ale třeba i vandalismus, vykonaly své. Možná, že právě ta dnes nejnovější pohlednice je poslední, na které je nějaký objekt zachycený. Ale i když se skutečnost nebude od obrázku příliš lišit, dnešní pohlednice časem budou svého druhu historickým dokumentem. Navíc se stanou mnohdy nedostupnými. Ne snad finančně, ale fyzicky. Po vyprodání zásob těch současných budou vydány nové pohlednice. A pak záleží na tom, kolik kousků té které pohlednice neskončilo v odpadkovém koši, ale je uloženo ve sbírkách nebo třeba jako suvenýr z dovolené. Každopádně k sehnání budou buď v případě, že někdo zruší sbírku nebo její část, nebo z pozůstalosti. Proto se domnívám, že máte-li dnes možnost pořídit současné pohlednice, které vás zajímají, není dobré příliš dlouho to odkládat na "potom".
Dnes jsme také svědky rychlého rozvoje digitálního přenosu informací. Sběratelé blahopřejných, vánočních nebo velikonočních pohlednic by k tomu asi mohli říci více, ale i z dovolené se dnes často posílají místo pohlednic jen SMS nebo e-maily. Může se tedy stát, že stejně jako poklesla poptávka po dopisnicích a blahopřejných pohlednicích, bude klesat i zájem o místopisné pohlednice. Rozeslání vlastnoručně pořízené digitální fotografie na desítky adres najednou odněkud z internetové kavárny nebo připojením přes mobilní telefon už i dnes vyjde levněji než stejný počet pohlednic a poštovních známek, nehledě na úsporu času s psaním adres a pozdravů. A to na té fotografii mohou všichni vidět právě vás, jak si užíváte teplého moře, studeného drinku nebo zasněžených svahů. Zkusme si představit, jaká bude situace, až všichni budou mít telefony s možností odesílání a příjmu MMS zpráv! Pokud rezignujeme na sbírání současných pohlednic a sami se po nich přestaneme shánět, bude poptávka po nich, a tedy i jejich nabídka, klesat. Samozřejmě nezaniknou, přinejmenším ne v dohledné době. Ve velkých městech a turistických centrech se vždycky najde někdo, kdo pohlednice koupí. Ale poklesne počet míst, která budou vlastní pohlednice vydávat, a i v těch zbývajících se sníží počet nabízených druhů. Je toto situace, kterou chceme?
Po takové agitaci je snad čtenáři jasné, že sám jsem si na otázku v nadpisu odpověděl kladně. Je samozřejmě věcí každého z nás, co a jak sbírá. Jen bych byl rád, kdyby "skalní" filokartisté, kteří se dívají na sbírání současných pohlednic s despektem, poopravili svůj názor. Navrhuji vám malý domácí úkol. Nebudeme se při něm pídit po pohlednicích z dalekých zemí, zůstaneme pěkně doma, a nebudeme také shánět žádné vzácnosti: V České republice je dnes 205 obcí s rozšířenou pravomocí - sídel tzv. malých okresů. Pokuste se sehnat z každé z nich aspoň jednu pohlednici. Ujišťuji vás, že je to záležitost buď dlouhé doby nebo poměrně velkých výdajů.