| Srdečně zdravím!
Především Vám musím velmi poděkovat, a to hned z několika důvodů. Začnu těmi nejméně podstatnými z hlediska meritu věci, ale přeci jen důležitými pro pohodu a chuť do další práce. Děkuji tedy především za Vaší věcnost a upřímnou snahu přispět svým dílem k bádání, které rozhodně ještě dlouho (jestli někdy vůbec) nebude u konce. Národ filokartistů je velmi různorodý a někdy i velmi nevybíravý ve způsobech. Mám za sebou dosti ošklivé útoky, že v knize není např. dostatek synagog, nebo že tam není reprodukce určité obce s několika čísly popisnými atd. atd. Také někteří mí nejbližší spolupracovníci-sběratelé se stali doslova terčem útoků, v jednom případě tak nevybíravých, že napadený přítel mi s lítostí sdělil, že než by se to mělo opakovat, tak už mi raději žádný materiál neposkytne. Ostatně jedním takovým příkladem je i reakce pana Cibulky na Váš příspěvek. Vůbec nechápu, co je na reprodukcích odfláknuté. Naopak si stojím za tím, že všechny knížky využívající pohlednice, u jejichž zrodu jsem stál (a bude jich už skoro dvacet), se vyznačují zejména v devadesátých letech nadprůměrnou kvalitou reprodukcí (o jejich mnohdy zoufalé úrovni ostatně v knize píšu). Třeba takové nádherné pohoří jako je Šumava dostalo svou první reprodukčně kvalitní knihu právě z mého nakladatelství (předtím čtyři strašné!). Pan Cibulka ale kromě kritiky přináší cenné informace o prvních známých vydavatelích (v případě Teplic ale jen opakuje moje zjištění, a už vůbec nevím, proč mne tak významně upozorňuje na pohlednici Liberce z roku 1891, když v knize píši o libereckých pohlednicích z roku 1890 a možná i 1889? - nehledě už vůbec na to, že po vydání se podle publikovaných předpokladů vynořila pohlednice s datem razítka ještě starším - 1887). Zdá se, že v jeho případě jde o kombinaci povrchního čtení s upřednostňováním vlastních zjištění. Je to spíše takový štouchanec, který ovšem v badatelské práci nikam nevede, a proto nemám ani chuť mu odpovídat. Nic takového jsem ale ve Vašem obsáhlém příspěvku ani náznakem neobjevil a tím více si Vašich připomínek vážím.
Přes všechnu snahu o komplexnost samozřejmě nemůže být moje kniha dokonalá. Odráží stupeň všeobecného poznání, jeho limity a snaží se proto iniciovat další zkoumání. Proto jsem rád, že se mezi filokartisty objevilo několik lidí (včetně Vás), kteří chtějí nezištně přispět k upřesňování poznatků a posouvání hranic v tomto pohříchu velmi neprobádaném oboru. Sám hodlám samozřejmě v bádání pokračovat a pokud naleznu dostatek nových informací a navíc mi pomohou další sběratelé, určitě vyjde během několika let nějaké pokračování. Základ už ostatně mám, je to několik vypuštěných kapitol, které se do knihy prostě nevešly. Původní ještě schůdný rozpočet počítal se 160 stránkami. Nakonec jich je 208. To už je při malém nákladu na samé hranici rentabilnosti, prodělat jsem opavdu nemohl, tak dobře na tom nejsem. Tím zároveň odpovídám na Váše postesknutí, že závěrečné seznamy jsou vytištěny velmi malým písmem. Je to už velmi specializovaný oddíl a předpokládám, že pro lidi, kteří se jím budou podrobněji zabývat, je lupa každodenní pomůckou. Sám jsem byl překvapen, jak se mi seznam původců pohlednic rozrostl, nehledě na to, že si samozřejmě uvědomuji, že i přes jeho rozsah není ničím, než jen naťuknutým počátkem, v němž chybějí celé rozsáhlé oblasti, nejen Česká Sibiř. Speciálně v tomto punktu počítám s velkým rozšířením na základě připomínek specializovaných sběratelů a budu samozřejmě rád, když poskytnete svě údaje pro plánované pokračování. Ostatně -nevím, jestli jsem to v knize dostatečně zdůraznil - nejeden uvedený poznatek má kořeny v informaci od externích spolupracovníků nebo z publikované literatury. Není zkrátka v silách jednotlivce obsáhnout úplně všechny detaily.
Velmi mne zaujaly Vaše připomínky týkající se nejstarších fotopohledů. To jsou velmi zajímavá zjištění, která by si zasloužila další zkoumání. Dlouho se uvádělo, že průkopníky fotopohledů byli krumlovští fotografové Seidel a Wolf. Zkoumal jsem jejich pozůstalost v obou krumlovských archivech a našel jejich nejstarší fotopohlednice z roku 1899. Prafotopohlednice Držkova z roku 1896 a pozdější pohlednice Zlaté Olešnice (která je vpodstatě naproti přes řeku), mne přivedly ke zjištění, že počátky této techniky je třeba hledat jinde. Z roku 1899 se mi dostalo do ruky několik pohlednic, převážně malých obcí. Znamená to, že Seidel i Wolf nebyli první, nýbrž jen jedněmi z mnoha, kteří je prosazovali. Pátrání po olešnickém fotografovi zatím uvízlo ve slepé uličce, i když věřím, že se je poadří za podpory místních iniciativních sběratelů objasnit. Vaše příklady jsou o rok starší - 1898 - a signalizují, že ani "podjizerské centrum" nemusí být to první. Jako patriot jsem byl samozřejmě rád, že bylo odhaleno ranější centrum výroby fotopohlednic právě v mém kraji, ovšem Vaše zjištění ukazují, že se patrně jednalo o všeobecný trend (jako ostatně téměř vždy), jehož počátků nebude tak snadné se dopátrat. Kromě toho se mezitím na vídeňské burze objevila nalepovaná fotopohlednice Ještědu prošlá poštou roku 1887, ale se snímkem z roku 1885!. Lze samozřejmě tušit, že prafotopohledy mohou být ohlasem situace v "pohlednicově pokročilejších" zemích, kterými byla zejména Francie a Anglie, a jejichž aktivity zprostředkovávalo pro naše země nejčastěji Německo. Velmi bych Vás prosil, kdybyste tímto směrem napřel své badatelské úsilí a pokusil se získat co nejvíc informací o raných fotopohlednicích Vašeho kraje. Myslím si, že tato zjištění by byla přínosem pro celou filokartistickou obec.
Zaujaly mne také Vaše poznámky k Velímovým netypickým adresním stranám. Neodvážil bych se publikovat nějakou domněnku, kdybych znal pouze jediný případ takovéhoto uspořádání adresy. Všechny mně známé pohlednice však pocházely právě z období přechodu od dlouhé ke krátké adrese. Je třeba si uvědomit, že předpisy nijak neupravovaly orientaci psaní vzkazu, která zůstala ostatně do dnešních dnů na vůli pisatele. Prosím Vás proto, abyste mi poslal mailem reprodukci adresní strany oné pohlednice, abychom se bavili nad konkrétním materiálem. Vaše domněnka je zajímavá a možná nebude daleko od pravdy. (můj mail je karpas@volny.cz)
Co se týče vydávání pohlednic hospodářských dvorů, to je opravdu téma, které by si zasluhovalo zvýšené pozornosti. Podobné pohlednice jsem zaznamenal z Českodubska a Turnovska, něco málo mi k tomu řekli etnografové, ale informací nebylo dost, abych se odvážil uveřejnit nějaké závěry. Vaše připomínka mne jen ubezpečila, že se jedná o všeobecně rozšířený jev (to mne u pohlednicové tvorby dodnes fascinuje, jak se nějaká nosná myšlenka nebo nápad okamžitě uplatní i jinde - ostatně tento poznatek obecných zákonitostí mne přivedl k napsání knihy). Mně se nové informace v tomto ohledu zatím získat nepodařilo, takže děkuji alespoň za základní zjištění od Vás.
Jsem velmi mile překvapen, jak podrobně zkoumáte Váš zájmový region. Držím Vám palce a byl bych velmi rád, kdyby se Vám podařilo nabádané skutečnosti časem vydat tiskem. Dílčí rozbory by jistě přijali třeba v brněnské Filokartii, souhrnnou zprávu by bylo nejlepší publikovat jako samostatnou studii. V tomto ohledu mohu dát za příklad úsilí pana M. Malouška z ne tak vzdálené Třebíče, kterému se přes nepřízeň osudu (zejména konkurenci tamního nakladatelství Listen, které si sice vysloužilo za své aktivity obecné uznání, ale v případě knih o pohlednicích bohužel zůstalo stát na startovní čáře a nikam dál se nepohnulo) nakonec podařilo vydat dvě velmi zdařilé a přínosné knihy o pohlednicích a pak i fotografech Třebíčska. Dnešní doba naštěstí umožňuje realizovat i osobní projekty ve prospěch nějakého regionu. Není to vždy jednoduché, ale zapáleným lidem se to většinou nakonec zdaří. Zdá se mi, že Váš zájem je natolik hluboký, že by podobný cíl mohl být reálný. Budu Vám v tomto ohledu držet palce. Pokud bych mohl být užitečný i nějakou radou či konzultací, jsem připraven.
Ještě jednou Vám děkuji za Vaše připomínky. Byl bych velmi rád, kdbyste mne informoval o dalších zjištěních a přispěl i do seznamu vydavatelů, který považují za neukončený (a vlastně ani neukončitelný).
S přáním všeho dobrého Roman Karpaš
|
