Poštovní známky - odlepit, nebo ne?

V diskusi k článku paní Hrubé se rozvinula docela zajímavá debata o sbírání (nejen) pohlednic. Zkušená sběratelka paní Veselá zde v souvislosti s katalogizací pohlednic jaksi mimochodem zmínila problém, které by určitě stál za samostatnou diskusi: "Horší ale bude odlepovat známky, abychom mohli opsat čísla a nepoškodili pohlednice. Přece jen nad parou to není zrovna nejlepší a také se poškodí mnohdy pěkná známka s razítkem, které potvrzuje den odeslání, aj." Jak autorka naznačuje, problém má dvě stránky. Pokusím se napsat svůj názor k oběma; věřím, že se k tomu vyjádří ostatní sběratelé - možná máte jiné zkušenosti nebo jiný názor.

Nejprve, oč vlastně jde: Mnozí vydavatelé uvádějí klíčové identifikační údaje o pohlednici v místě určeném pro nalepení poštovní známky. Je to svým způsobem pochopitelné, protože tím nezabírají další místo na adresní straně pohlednice textem, který běžného uživatele naprosto nezajímá. V nedávné minulosti to zřejmě bylo dokonce stanoveno příslušnou normou, protože všichni čeští i slovenští vydavatelé od konce 50. let až do privatizace nebo zániku po roce 1989 praktikovali téměř výhradně tento způsob.

Kód, který se ocitá pod poštovní známkou, obsahuje zpravidla identifikaci předlohy obrazové části, tj. většinou negativu nebo diapozitivu, dále pak datum (rok, někdy i měsíc) vydání, číslo výrobního příkazu, někdy i tiskovou techniku a další informace - např. u místopisných pohlednic kraj, případně i okres. Nalepením poštovní známky se tyto údaje stanou nečitelnými. Naopak ale, jak správně připomíná paní Veselá, poštovní razítko nám často dává přesnou informaci o datu použití pohlednice.

Jedna stránka problému je tedy tak říkajíc technického rázu; totiž, jak odlepit poštovní známku, aniž by to bylo patrné na obrazové straně pohlednice. Záleží samozřejmě jednak na použitém lepidle, jednak na provedení vlastní pohlednice (druh papíru, reprodukční technika atd.). Navrhovaný postup odlepování nad párou bude vyhovovat pouze v případě, kdy je známka přilepená vodou rozpustným lepidlem. Tak tomu ale nemusí být vždycky - některé poštovní správy začaly vydávat poštovní známky v samolepicí úpravě. Naše pošta (na rozdíl třeba od slovenské a vůbec většiny evropských poštovních správ, kde jsou samolepky zcela běžné) tuto možnost využila prozatím jen v případě tří automatových výplatních známek. Automatů, ve kterých lze takové známky koupit, je ale jen několik. Teoreticky se ovšem na většině pošt může stát, že pokud zaplatíte poštovné za pohlednici přímo u přepážky, pracovnice pošty místo známky použije takzvanou nálepku APOST - to je samolepicí nálepka, jakou nejčastěji můžete vidět na doporučených dopisech. Prozatím jsem se s takovou pohlednicí nesetkal, ale obyčejné dopisy jsou takto vypláceny poměrně běžně.

Kromě toho existuje ještě jeden případ, kdy známka nepůjde odlepit: Jistě jste už viděli dopis nebo pohlednici s poštovní známkou, která během poštovní přepravy nebyla orazítkovaná nebo jinak znehodnocená. Spořivý člověk snadno podlehne pokušení takovou známku "recyklovat". Odlepí ji z původní zásilky a přilepí na jinou lepidlem, které má zrovna při ruce. Setkal jsem se už s pohlednicí, na které známka byla přilepená kdysi populárním kanagomem. S tím si pak žádná pára, natož voda neporadí.

Existuje ovšem jeden postup, jak odstranit známku přilepenou jakýmkoli lepidlem, ale nerad o něm hovořím - přece jen se pořád ještě cítím být i filatelistou: Známku stačí velice mírně a velmi opatrně navlhčit - jen natolik, aby změkla horní vrstva papíru. Potom se tato horní vrstva mechanicky odstraní - buď se seškrábne třeba nožem, nebo rozdrolí otíráním kouskem hadříku nebo jen prstem. Tento postup se opakuje tak dlouho, až se podaří odstranit celou známku nebo až zbývající vrstva papíru, případně lepidla, je natolik tenká, že údaje lze číst přes ni. Je zřejmé, že tímto postupem známku nenávratně zničíte, ale pokud jej nacvičíte, odstraníte tak z pohlednice prakticky jakékoliv známky nebo nálepky. Nemám zkušenost s odstraňováním lepidla ze samolepky. Pokud to máte někdo vyzkoušené, dejte, prosím, vědět, jaké rozpouštědlo je nejvhodnější.

Paní Veselá ovšem naznačila i druhou stránku věci. Smytím poštovní známky často ztratíme datum poštovního razítka. Pokud výrobce v kódu pohlednice neuvádí datum vydání nebo pokud odesílatel nedatoval svou zprávu, může pak být obtížné pohlednici přesněji časově zařadit.

Tuto úvahu bych si dovolil ještě rozšířit. Doposud jsme o pohlednici a o známce na ní nalepené uvažovali z čistě filokartistického hlediska. Jistě ale všichni víme, že existují i sběratelé poštovních známek - filatelisté. Jsou i "mezi námi filokartisty", ostatně o dva odstavce výš to přiznávám i o sobě. Pokud se pokusíme o pohled z jejich pozice, pak je na pohlednici nejdůležitější právě poštovní známka a další doklady poštovního použití - razítko, různé poštovní nálepky a poznámky. Vlastní pohlednice, stejně jako obyčejná dopisnice nebo třeba dopisní obálka pak tvoří pouze substrát, který na sobě nese předmět filatelistova zájmu.

Jistě mi namítnete, že jsme filokartisté a zajímá nás v první řadě obrazová strana pohlednice; filatelisté ať si zase sbírají, co se líbí jim. Máte samozřejmě pravdu. Ale co když se na zcela běžné pohlednici vyskytne, obrazně řečeno, "modrý Mauritius"? (Ten skutečný samozřejmě na pohlednici "nehrozí" - byl vydaný 22 let před prvním korespondenčním lístkem.) Nemusí jít jen o drahou nebo vzácnou známku. I běžná známka může být použitá v neobvyklé souvislosti - například v první nebo poslední den platnosti. A nejsme-li filatelisté, jak poznáme, která známka je vzácná? Uvedu dva příklady z ne tak dávné minulosti:

V roce 1958 vydala čs. pošta výplatní známky v hodnotě 30 h (modrá) a 60 h (červená) s portrétem prezidenta A. Novotného; v katalogu poštovních známek Pofis mají čísla 999 a 1000. V roce 1959 se ale objevil v poštovním provozu chybotisk - 30 h známka ve fialové barvě. Pošta na to zareagovala tím, že takovou známku nechala dotisknout a oficiálně ji vydala 9. prosince 1959 v předvečer prezidentových 55. narozenin (známka má kat. číslo Pof. 1091). Tato oficiálně vydaná známka sice není tak běžná jako původní modrá, ale není to až taková vzácnost. Pokud sbíráte vánoční přání, snad ji najdete na některém z toho roku. Jestliže ale máte ve sbírce pohlednici se známkou Pof. 1091 s čitelným razítkem před 9. prosincem 1959, a nejde-li o padělek, pak si troufám tvrdit, že cena pohlednice tvoří jen zlomek celkové hodnoty této celistvosti.

V první polovině 60. let pak byla zdaleka nejběžnější známkou na pohlednicích tmavě zelená 30 h výplatní známka z roku 1960 s námětem hradu Pernštejna, kat. č. Pof. 1104. Ale je to vždycky ona? O rok později byla stejná známka vydána v mnohem menším nákladu na papíře s průsvitkou, který se jinak používal k tisku propagačních nálepek ke Světové výstavě poštovních známek Praga 1962. Tato známka má kat. č. Pof. 1205. Zatímco fialovou známku od modré rozezná i laik, poznat známku s průsvitkou, zvláště pokud je ještě nalepená na pohlednici, může být problém. Proto lze předpokládat, že větší část nákladu skončila spolu s pohlednicemi ve sběru nebo v kamnech.

Filatelistu dále může z různých důvodů zajímat poštovní razítko nebo jiné stopy poštovní přepravy. Vysvětlení by bylo ne na samostatný článek, ale na seriál. Tím, že odlepíte z pohlednice známku, nenávratně ji pro filatelistu zničíte jako celistvost. Než tedy k odlepování známek přikročíme, měli bychom se seznámit aspoň se základy filatelie nebo konzultovat takový krok s filatelistou, který se zabývá poštovní historií příslušné země.

Pokusím se shrnout svůj pohled na tento problém: Pokud nepotřebujeme zjistit informace ukryté pod poštovní známkou, není důvod pro odlepování známek z pohlednic. Naopak považuji za velmi vhodné známky na pohlednicích pokud možno ponechat, a to i v případě, že jsou poškozené. Domnívám se, že při vytváření databáze pohlednic bychom do ní měli nejprve jeden každý zařadit nepoužité pohlednice a ty exempláře, kde identifikační údaje nejsou pod známkou. Potom teprve uvažujme o odlepování známek, nejlépe po konzultaci s filatelistou.

A prosím vás, abyste mne nebrali příliš vážně. Sám přistupuji k blahopřejným pohlednicím "tvrdě" z filatelistického hlediska a pokud mě nezaujme třeba razítko, odstřihnu z pohlednice známky, abych je mohl odlepit ve vodě. Zbytek pohlednice putuje ihned do koše. Ano, takový jsem barbar. Ale slibuji, že jsem připraven se napravit, pokud se najde sběratel(ka) se zájmem o vánoční a velikonoční motivy.



Autor: Tomáš Homola | 13. 7. 2006

Komentáře

odlepování známek z pohlednic

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2020 Filokartie.cz
ISSN 1214-4231
TOPlist