Projevy národního vědomí a pohlednice
Je všeobecně známa historická skutečnost, že v našich zemích docházelo k prolínání různých národních vlivů. Přelom 19. a 20. století byl ve znamení mocenského a jazykového střetu mezi Čechy a Němci. Vztah těchto dvou národnostně nejpočetnějších celků příznačně nazval František Palacký jako stýkání a potýkání. Totéž se mnohdy týkalo běžného poštovního styku.Tato doba představovala na straně jedné postupné germanizační tendence a na straně druhé vrcholící národní obrození. Každý občan mohl vyjádřit svůj národní postoj pomocí pohlednice, kterou posílal. Nejčastěji se projevoval tím, že přeškrtl, začernil nebo vymazal již předtím natištěný titulek. Jako svědectví této doby na dodnes dochovaných pohlednicích z tohoto období býval nejčastěji původní titulek přepsán stejným jazykovým ekvivalentem v českém nebo německém jazyce. Z statistického hlediska byla v našich zemích česká většina. Tento fakt podporuje, že německých nápisů je různě zaretušováno a přepsáno podstatně více než českých.
S projevem národního vědomí počítali již dopředu nakladatelé a obchodníci. Zcela běžně vycházely úplně stejné pohlednice. Jediným rozdílem byl český nebo německý popis, popřípadě jeho spojená varianta. U varianty s dvojjazyčným popisem mohl i nakladatel projevit své národní smýšlení tím, který jazyk uvedl jako první. Můžeme porovnávat různá vydání pohlednic různých nakladatelů. Podle mého soukromého průzkumu mě známých nakladatelů jsem zjistil, že toto pravidlo projevu národního vědomí bylo u dvojjazyčných popisů pohlednic porušováno jen velmi zřídka. Někdy docházelo u nakladatelů k úmyslnému komolení pravopisu. Podstatný význam mělo posílání dopisnic s motivy, které tento názor vyjadřovaly. Žánrově se jednalo o různé národně významné dějinné události. Nejčastěji se jednalo o počátek národní historie a období husitské revoluce. Celé série takových pohlednic vydávalo více nakladatelských firem.
S velkou oblibou se posílaly pohlednice s portréty významných a úspěšných Čechů nejčastěji umělců. Do další skupiny lze zařadit pohlednice propagující národní, kulturní a spolkový život. Téměř každý sběratel vlastní pohlednice sokolských sletů, významných plesů, dobových úspěchů v podobě různých národopisných výstav, dostavení významných staveb, uvedení různých technických novinek do provozu ad. Jednou z forem možného projevu národního postoje byla tzv. známkomluva. Různě nalepená známka, se také používala i při jiných souvislostech:
1) při styku citově blízkých osob.
2) v případě, kdy nalepením vyjadřoval pisatel svůj vzkaz adresátovi.
3) v případě vyjádření svého národního postoje.
Na přelomu století se pro poštovní styk na pohlednicích používaly nejčasteji dvou a pětikrejcarové známky s portrétem císaře. Dnes si málokdo všimne známky s císařovou hlavou pootočenou doleva, obrácenou hlavou dolů nebo nalepenou na levé straně pohlednice. Na straně druhé jsem se setkal u německy psaných pohlednic s pootočením stejné známky doprava. Bohužel nemám dostatek informací k tomu, co znamenaly jednotlivé možnosti nalepení známky. S probíhajícím časem se měnil význam známkomluvy. Např. v období největší poroby našeho národa za okupace se vůbec nevyskytovala. Známka s führerem nalepená hlavou dolů by asi přinejmenším ohrozila adresáta. Jako další pozdější příklad známkomluvy bych uvedl vyjádření postoje k režimu jako lepení známek s představiteli starého a nového režimu (např. Masaryk vedle Gottwalda). Toto bylo pro poštovní styk NEPŘÍPUSTNÉ. V dnešní době známkomuvu téměř nikdo nepoužívá.
Nelze opomenout ani projevy druhé strany. Ta propagovala každým svým projevem, jak je vlastně dobře, že jsme pod ochranou jeho císařské milosti. Dnes si těžko dokážeme představit skutečnost, že by někdo posílal vlastní rodině pohlednice, na kterých by byl některý s představitelů státní správy nebo jako ústřední motiv pohlednice státní znak. Stejně by dopadly pohlednice, které podporují vojenskou službu. Zde byl idealizován vojenský život, vojáčci v objetí krásných žen, význační velitelé armády ad. Snad jen pousmání si zaslouží písemné projevy loajálně smýšlejících ,, čechů " hrubě komolících německý jazyk. Nedávno se mi jako svědectví této doby dostaly do rukou tyto dvě zajímavé pohlednice. První je podepsána Josefem Waldsteinem majitelem třebíčského seniorátu. Adresována je jinému šlechtici. Neobsahuje žádné jiné písemné sdělení mimo podpisu. Z původního potisku je důkladně vygumováno R. Wolf Třebíč, Pozdrav z Třebíče a na adresní straně DOPISNICE. Z již natištěných titulků zůstalo jen Gruss aus Trebitsch a na druhé straně Correspondenz karte. Tu druhou vydal v r. 1899 J. Lorenz. Opět je zde důsledně začerněné vše co jen trochu připomíná češtinu. Nevím sice, zda odesílatel dodal na pohlednici razítko Gruss aus Trebitsch. Jisté je jedno. Vymazal i krátkou reklamu na německo - český slovník. Jednomu českému slovu se zde přes to všechno nevyhnul - jménu adresáta.
Autor: Miroslav Maloušek | 21. 6. 2003
Komentáře
Nejsou žádné komentáře