Rady pro začátečníky II.

Velmi mě potěšilo, že můj první článek nezůstal bez odezvy, a tak i to je důvod mého pokračování. Hlavní je samozřejmě ten, že jsem to slíbila. Dostávám se tedy k jednotlivým bodům způsobů, jak získat pohlednice pro svou sbírku.

1) Koupě v obchodě

Tento způsob se netýká těch, kdo se zaměřili ve svém sběratelství jen na staré pohlednice. I když nevím, jestli takto někdo začíná. Stejně tak však v obchodech nepochodí sběratelé některých specielních žánrů anebo jen velmi výjimečně. Nechci se v tomto pouštět do nějakých hlubokých rozborů, neboť nemám zkušenosti z jiných oborů. Vím jen, že určitá témata se dají sehnat ve specializovaných obchodech, čímž je jejich nákup silně omezen. Například když jsem měla zakoupit pohledy železniční, šla jsem do prodejny NADAS, když jsem potřebovala pohledy uměleckých děl resp. obrazů, zašla jsem do muzea moderního umění. Zkrátka - kdo si zvolí velmi specifické téma, musí počítat s tím, že v papírnictvích či trafikách nic nekoupí. A že jeho sbírka nikdy nebude dosahovat velikosti v řádu tisíců. Kdo chce trhat rekordy, ať se zaměří na místopis. Ten je v obchodech zastoupen všude bezkonkurenčně nejvíc.

Příhoda: Stalo se vám někdy, že jste se při koupi pohlednic styděli? Divná otázka, že? Nemusíte být ani turistou, když kupujete pohlednice místních pamětihodností, a berete to jako koupi rohlíku nebo novin. Stejně tak, když kupujete pohledy vánoční, velikonoční nebo různé gratulační. Při koupi pohlednic psů, které sbírám, se mi snad jen jednou stalo, že se mě prodavačka nevinně zeptala - to kupujete dětičkám, že? A já jsem se nad tím musela pousmát. Kdy jsem se ale necítila moc dobře, bylo, když jsem kupovala pohlednice nahých žen. Měla jsem totiž v zahraničí jednoho sběratelského kolegu, který je sbíral a měnil mi je za psy. Sbíral také místopis, ale o ty ženy měl zájem nejvíc a já jsem po čase zjistila, že v současné době některá naše vydavatelství takové pohledy produkují. Pravda - dotyčný měl zájem i o oděné, ale ne tolik. To jsem poznala, když po čase mi napsal, že to přesně neodpovídá jeho představám a výměny končí. Zas tak moc jsem toho nelitovala. Závěrem bych chtěla nastolit moji myšlenku směrovanou sběratelkám: Dovedete si představit, že byste sbíraly pohlednice mužů?

2) Výměny

Z mého pohledu asi nejzajímavější způsob. Vždyť soukromý dopis ve schránce vždy potěší (na rozdíl od složenek a úředních listin) a pak ten okamžik, kdy ho otevíráte s napětím, co v něm bude!

a) Kontakty v tisku

Tento způsob byl patrně daleko více rozšířen v dobách minulých, byť inzerce v novinách a časopisech stále existuje. Je třeba si vybírat především tiskoviny zaměřené na námi sbíraný žánr - pakliže tedy existují. Nelze však v tomto případě čekat nějaké velké kvantum odezvy. Pravděpodobnost, že váš inzerát si zrovna přečte sběratel, je dost malá.

Příhoda: Je zřejmě ta nejstarší ze všech. Kdysi coby cca 14-tiletá jsem si dala inzerát do mládežnického časopisu Sedmička a došlo mi tehdy velké množství odpovědí. I když se jednalo hlavně o dopisování, byli mezi nimi i ti, co něco sbírali. Ostatně jak jsem o tom psala v úvodu. Já jsem si tehdy vybrala snad 10 lidí a psala si s nimi. Postupně ubývali, až mi zbyla jedna jediná - a nutno podotknout, že velmi náruživá sběratelka. Tehdy jsem ji nesahala ani ke kotníkům. Psaly jsme si a měnily mnoho let. Pak z její strany nastala pauza a až cca před půl rokem se mi ozvala. Kontakty byly obnoveny a já zjistila, že ona už ve sbírání nepokračuje. Já jsem sice zpočátku byla pomalejší, leč vydržela jsem a pak chytla druhý dech a sběratelství mě naprosto pohltilo.

b) Internet

To je způsob v dnešní době zřejmě nejrozšířenější. Existuje mnoho sběratelských stránek a s tím souvisejících kontaktů na sběratele. Vyžaduje to jen základní znalost práce s počítačem a trpělivost při hledání těch správných adres (přičemž na některých stránkách jsou odkazy na další příbuzné). A pak jednak psát na uvedené kontakty a také se sami zapsat do kontaktů.

Příhoda: Našla jsem několik sběratelských webů a zaregistrovala se. Samozřejmě jsem vždy napsala, co sbírám. Průběžně mi přichází maily s nabídkou na výměny. Jsou to lidé z celého světa - počínaje Asií a konče Afrikou. Co je na tom ale podivné, je to, že mi velice často nabízejí pohlednice místopisné. Proč tomu tak je, jsem zatím nedokázala zjistit - vždyť všude mám uvedeno: I collect DOGPOSTCARDS.

c) Ostatní

Jakmile navážete nějaké kontakty se zahraničím a začnete si měnit, stane se, že kromě pohlednic objevíte v obálce i roztodivné papírky lidové tvořivosti s adresami. Jsou to tzv. FBs tedy Friend's Books (česky patrně "Knížky přátel"). Toto je nezanedbatelný zdroj kontaktů na lidi z celého světa. Někteří uvádějí jen adresy, ale většinou též svá hobby a především oblast jejich sběratelství. Doporučuji napsat i těm, kteří sbírají něco jiného, ale je to ve vašich možnostech posílat. Konkrétně u pohlednic je sice příjemné, když sbíráte stejný obor, ale není to podmínkou.

Příhoda: V rámci těchto specifických adresářů jsem už našla hodně zajímavých kontaktů a výměn. Některé trvají dodnes, některé skončily, některé ani nezačaly. Jednou se mi také jedna sběratelka, se kterou jsem provedla pár výměn (měla užší zaměření - vybraná plemena), dlouho neozývala. Dala jsem ji pomyslně na seznam odpadnuvších s tím, že to bylo stejně hodně náročné. Pak mi došel zase jeden dopis od neznámé odesilatelky a já si naopak pomyslela - nový kontakt, nové výměny. Byl to však dopis úplně jiného druhu. Psala mi v ní kamarádka té sběratelky a bylo to smutné psaní. Ta mladá žena totiž podlehla rakovině, zemřela. A ta kamarádka mi psala o ní, o tom, jak převzala všechna její zvířata (včetně psů a koně) a prošla korespondenci a že mi posílá ještě 10 pohledů, které mi už ona nestihla výměnou poslat. Co k tomu dodat? Že mi to bylo hrozně líto a že jsem samozřejmě té její kamarádce hned napsala a za vše poděkovala.

Tady bych doporučila - nikdy si neříkejte o adresy cizích sběratelů jinému sběrateli. Je to takový nepsaný zákon, je to určitá slušnost. Každý si své dobré sběratele hýčká a kdyby se o ně měl dělit, pak omezí vlastní výměny. Každý si přece nějak někoho může nalézt. Jen mnohdy neví jak, a právě proto píšu tyhle články. Může se ale stát, že vám někdo popustí adresu našeho sběratele, protože to naopak pomůže všem - nikdo se totiž nevyhne tomu, že by nedostával cizí pohledy, které už má, a rád je bude u nás vyměňovat.



Autor: Jarmila Hrubá | 6. 7. 2006

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2020 Filokartie.cz
ISSN 1214-4231
TOPlist