Rady pro začátečníky IV.
5) Sběratelské kluby
Zatím byly všechny zmíněné způsoby na bázi individuální a vesměs bezejmenné. V některých oblastech však existují i různá sdružení a kluby, které mají pro členy nějaké výhody, kde můžete nalézt nové kontakty, společně se setkávat, mít vlastní webové stránky, poradit se, ukázat si něco ze svých sbírek ... zkrátka najít si kamarády stejného zájmu. Jestli o žádném nevíte, poptejte se kolegů. A jestli ani tak nepochodíte, zkuste něco založit sami. Vždycky musí být někdo aktivní, kdo udělá první krok.
Nemám zde žádnou příhodu ale návrh: Přidat na stránky novou sekci s odkazy na sběratelské kluby a sdružení.
6) Aukce
Neznám sice ty skutečné, kde se draží předměty přímo před očima návštěvníků, ale existují elektronické, které jsou pro pohlednice přímo ideální. I zde na stránkách naleznete odkaz na Aukro.cz - patrně nejrozsáhlejší aukci tohoto druhu. Musíte však počítat s tím, že se zde ceny někdy vyšplhají do velkých výšek. Pro někoho je to stěžejní způsob získávání pohlednic, pro jiného jen doplněk. A svým způsobem i určitá zábava. Při veškeré vaší sběratelské vášni však nezapomínejte na vaše finanční možnosti. Každý je má jiné a při neuváženém nakupování (přihazování) může dojít i k situaci podobné gamblerovi, který v zaujetí své zábavy nevnímá realitu. Nechci ale nijak strašit, normální člověk své možnosti rozpozná a tento způsob nákupu (ale i prodeje) je i zábavným zpestřením a někdy maličkým adrenalinem při "souboji" o určitý exemplář.
Příhoda: Když jsem coby nováček navštívila poprvé aukci, prodejci pohlednic se skrývali pod svými nicky. Jako když si rozložíte před sebou karty reversem nahoru. Pak jsem něco koupila, něco prodala a začala zjišťovat kdo je kdo. Postupně jsem odkrývala karty a přede mnou začali defilovat lidé, z nichž většinu jsem už znala z výměn nebo korespondence.Tak jsem došla k oné okřídlené větě, že (sběratelský) svět je malý.
7) Pozůstalosti a dary
Není to způsob zrovna aktivní a máte zde poměrně malý manévrovací prostor. Spíš jde o to nepropásnout příležitost a nic nezanedbat. Likvidujete-li po někom pozůstalost, nevyhazujte žádné pohlednice - co nesbíráte vy a je pro vás nezajímavé, to pro jiného můžou být "perly", nehledě na to, že tím můžete získat i nějaký peníz. Nejde však jen o dědictví po zemřelých. Ono se může i stát, že někdo se prostě rozhodne se sbíráním skončit a svou sbírku rozpustit - tedy prodat. Neznám bohužel recept na to, jak byste se měli právě vy stát tím vyvoleným, komu bude v první řadě nabídnuta. Snad tomu, kdo má dobré sběratelské jméno a u koho je patrné, že to není jen nějaká přechodná záliba. Alespoň tak bych uvažovala já. Může to být finančně náročné, ale uvažte, že tohle se vám může stát třeba jen jednou za život. Dary budou patrně mnohem skromnější, ale určitě potěší. Nerozpakujte se rozhlásit ve svém okolí, že jste sběratel a v jakém oboru. Pro někoho je to nulová informace a nikdy ho nenapadne vám něco donést, byť by to měl zadarmo, najdou se však lidé, kteří si na to při určité příležitosti vzpomenou a radostně vám nějakou pohlednici donesou.
Příhoda: Jsem ten šťastlivec, který to už jednou zažil. Kdy jedna sběratelka rozpouštěla svou sbírku a nabídla mi ji. Navíc ještě ne jako celek, ale mohla jsem si vybírat. Bylo to úžasné. Procházela jsem jednotlivé krabice a odkládala na hromádky vybrané kousky. Spousty takových, které bych dlouho sháněla a některé asi nikdy nesehnala. Sběratel jistě pochopí mou obrovskou radost. Také tím odstartovala můj sběratelský "druhý dech" a rozjezd dalších aktivit. Sama se nezřekla sbírání, nezměnila obor, jen se posunula do jiné sféry. Takže jsme pořád v kontaktu. Jmenuje se Eva.