Rady pro začátečníky (s trochu delším úvodem) I.
Sběratelem se většinou stává člověk už v dětském věku, ale jen málokdo u toho vydrží celý život. Dítko často sbírá proto, že tak činí i jeho vrstevníci a může se tedy podílet na společném zájmu a soutěžit s ostatními ať už kvalitou nebo kvantitou nějakého materiálu.
Objektem zájmu jsou jak věci tradiční tak především sezónní a módní. Nevím, jestli ještě dnes někdo začíná sbírat nálepky z krabiček od sirek a už vůbec těžko představitelné jsou tramvajové jízdenky. Tedy artefakty, které sbírali například hoši v knížkách J. Foglara. Myslím si, že už nefrčí ani klasické odznáčky, zatímco obaly od čokolád si asi svoje příznivce udržely. Vzpomínám, co jsem sbírala já nebo mí vrstevníci v 60. resp. 70. letech. Byly to např. obrázky ze žvýkaček Donald, které se dnes už nevyrábějí. A pak mě v průběhu dalších let vytanou na mysl např. céčka, pokémoni nebo samolepky Panini. Většinu toho odvál čas a i když to někdo bral velmi zodpovědně, měl prostě smůlu - částečně technickým vývojem, výrobním programem a částečně otázkou uměle vytvořených předmětů - jeho objekt zájmu skončil svou existenci. Kdo se vrhnul na klasiku, měl v tomto ohledu vyhráno. Protože známky, pohlednice nebo mince existují dodnes.
Jak ovšem každý odrostl školním lavicím a přešel do puberty resp. věku teenagerů, číhala na něj jiná past - v podobě daleko zajímavějších činností a kontaktů než většinou osamocenému vysedávání nad sbírkou a přebírání nějakých předmětů. A i když toto úskalí přešel, tak přišlo možná ještě větší. Nutnost se živit a většinou se také starat o vlastní rodinu. Taky jste často někoho slyšeli, jak vám říká, že to a to také sbíral a měl to doma - na půdě, ve sklepě, na chalupě - ale nakonec se toho zbavil!, protože na to prostě není čas! Jenže ono je to s tím časem relativní. Každý člověk potřebuje nějak relaxovat a vedle práce jedno jakého druhu dělat i činnosti mnohdy celkem nepraktické ale ducha povznášející a především zábavné. Pro někoho je to sedět v hospodě u piva, pro jiného jít do lesa na houby. To první vyznívá naprosto nulově, to druhé zase ryze prakticky.
Kam zařadit sběratele? Na jednu stranu se jejich činnost jeví jako značně nesmyslná a bez užitku, na druhou stranu však mnohdy rozvíjí znalosti v určité oblasti, smysl pro systematičnost, trpělivost a výdrž. A vracím se oklikou k tomu výše napsanému - jsou tací, kteří vydrželi od dětství a sběratelství je oslovilo na celý život. A kdo začal v oblasti, která je jakousi "trvalkou", ten se pak může chlubit jak zajímavými unikáty tak početností. Náš obor - filokartie - tedy sbírání pohlednic patří mezi ně. Existuje desítky let a jen tak asi nevymizí, protože pohledy se i přes dnešní elektronicky zaměřený svět stále vyrábí. Jako i v jiných oborech je většinou velký zájem o to, co vzniklo dřív tedy čím starší tím lepší, ale nedá se to brát paušálně. V každém případě je to oblast tak rozsáhlá, že se zákonitě člení na další sekce. Jakou si kdo vybral či vybere je otázkou náhody, vlivu okolí či třeba nějakého dědictví. V tomto ohledu bych nikomu neradila, co si zvolit, protože jsme každý jiný a tíhneme k různým věcem. Nehledě na to, že právě na počátku k tomu nikdo asi nepřistupuje nějak vědomě a plánovitě. Ale i když se k tomu rozhodne dospělý jedinec, protože ho to zaujalo u někoho známého anebo se k tomu vrací po letech, může si klást otázku: Kde neboli odkud ty pohlednice brát? Mě tak totiž jednou oslovila mailem neznámá sběratelka a já jsem si uvědomila, že nad tím dumá asi víc lidí. A tak jsem se rozhodla sepsat určitý seznam způsobů, jak pohlednice získávat. Zkušený sběratel se možná zasměje, ale těm začínajícím nebo znovuzačínajícím to třeba pomůže.
- Nejjednodušší způsob - koupě v obchodě
- Výměna se sběrateli
Kontakty:- V tisku
- Na internetu
- Ve sběratelských adresářích
- Od jiných sběratelů
- Antikvariáty
- Burzy, výstavy a specializované akce
- Sběratelské kluby
- Aukce
- Pozůstalosti a dary
- Cesta do zahraničí
- Vlastní prezentace - nejlépe na internetu
Jednotlivé body bych rozvedla (a eventuálně přidala nějaké příhody k tomu) ve 2. díle mého povídání. Doufám, že můj článek nezůstane bez odezvy, že se přidáte se svými zkušenostmi a radami a že to budou jak sběratelé tak i sběratelky.
P.S. Až po napsání takřka celého článku jsem zjistila, že se tu rozvinula docela zajímavá diskuze na téma sběratelky. Budiž i já důkazem, že se pan Čapek v tomto případě velmi mýlil.