Rozhovory s postcrossery - rozhovor s Nikol Mildovou

Datum vydání: 24. 6. 2016


Dneska jsem připravila článek související s postcrossingem. Někdy je zkrátka potřeba znát názor druhých. Někdy nás tento názor popožene kupředu nebo nás může naopak přesvědčit, že „tohle dělat nechci“.

Lidé, se kterými jsem rozhovory dělala (postupně budou přibývat články), jsou různých věkových kategorií. Jejich věk uvádět nechci, ale jde mi spíš o maličkou poznámku: „Postcrossingu se může věnovat opravdu každý. Nezáleží na věku, grafickém umění, náboženství apod., stačí mít srdce a fantazii.“
Doufám, že se dozvíte něco nového a také uvidíte názory různých lidí, z různých koutů naší země.

Jednou už jsem dělala na podobné téma dotazník. Jeho výsledky si můžete prohlédnout na mém webu (zde).

Rozhovor s Nikol Mildovou

Nikola je moje dlouholetá penpalka neboli kamarádka přes dopisy z Olomouckého kraje. Seznámily jsme se díky postcrossingu, a proto první místo v rozhovorech patří právě jí.

1. Jaký jazyk na postcrossingu nejvíce využíváš?

„Nejvíc používám angličtinu, pokud posílám do Ruska/Ukrajiny napíšu jednu dvě věty rusky/ukrajinsky azbukou.“

Několikrát jsem slyšela, že českým postcrosserům přišla pohlednice s českým textem. I mě samotné se to stalo a je pravda, že mě to mile překvapilo, takže proč ne. Ale já bych azbukou nenapsala ani slovo, takže nevím, zda by to postcrossery mile překvapilo.

2. Kolik pohledů (přes oficiální postcrossing) má tvá sbírka? (stačí přibližná čísla)

„V tuto chvíli 632.“

To je teda veliké číslo, já mám zhruba polovinu, takže mám co dohánět.


3. Kolik z pohledů je dle tvých referencí?

„To opravdu netuším, ale 500 to bude určitě.“

Já jsem o pohlednicích psala jeden článek, kde jsem hodnotila 10 nej pohlednic. Zařazovala jsem tam i nejhorší pohlednice (vlastně ne podle referencí). Moje sbírka na tom je tedy hůř, myslím si, že cca polovina není podle referencí.


4. Proč podle tvého názoru lidé občas neposílají pohlednice podle referencí?

„V některých místech je těžké sehnat něco jiného než turistické pohlednice, takže to bude první důvod, proč posílají mimo preference. Další může být "lenost" shánět něco jiného než mám momentálně doma a někteří to prostě neřeší a vezmou první pohled, který mají pod rukou.“

Je pravda v tom, že u nás ve městě je docela problém sehnat hezké pohlednice a za slušnou cenu. Dost pohlednice mají předražených a ani nejsou hezké. Pokud někdy něco seženu, tak je to náhoda a hlavně hezké pohlednice jsou hned vyprodané. I tak ale není od věci posílat pohlednice podle referencí.

5. Jaké pohledy sbíráš? Které se ti líbí?

„Sbírám toho vícero, především pohádky a to jak naše tak zahraniční. Ze zvířat jsou to sovy, veverky a vlci. Dále sbírám klauny, hřbitovy a vše s nimi spojené, cokoliv s ohněm, oblíbenou herečku Audrey Hepburn a herce Johnnyho Deppa, pohledy s Pánem prstenů a Hobitem a seriálem Hra o trůny, ale nepohrdnu ani hezkou turistickou pohlednicí, vintage či retro.“

Ty vlastně sbíráš od všeho něco. Takovému postcrosserovi bych pohled ráda poslala. Někdy mívám problém, že mají postcrosseři vypsané reference a já najdu jen jeden typ pohledu podle jeho referencí. Spousta postcrosserů má na svém profilu naštěstí uvedeno, že sbírají i turistické pohlednice, které doma má snad každý.

6. Jak pohledy skladuješ, přeci je už jich máš hodně?

„Ty, které se mi hodí do mých sbírek, mám rozdělené podle témat a dávám je do složek a dále do šanonu. Ty, které se do sbírek nehodí, mám v krabici rozdělené podle zemí, ze kterých došly.“

Naprosto přesně jsi popsala můj nynější systém. Dříve jsem měla všechny pohlednice v deskách, ale postupem času a rozrůstající se sbírkou jsem si vyvinula nový systém. Rozdělila jsem si pohlednice na dvě kupičky - dle referencí a mimo reference. Obě kupičky mám seřazené podle zemí, ze kterých pohledy došly. Pohlednice dle referencí dávám do šanonu a pohlednice mimo reference dávám do krabice.

7. Jelikož je postcrossing tvým koníčkem, považuješ ho za levný nebo drahý koníček? Proč?

„Záleží, jak moc se tomu člověk věnuje. Než jsem si vytvořila zásobu pohledů na odesílání, tak jsem do toho dala spoustu peněz. Poštovné také není zrovna nejlevnější. Teď už toho tak moc nekupuji ani neposílám, tak moc jako ze začátku, tak už toho ani tak moc neutratím.

Je to koníček, jako každý jiný a něco se do něj musí investovat.

Jestli je drahý koníček nebo ne? Těžko říct, pokud pošlete jeden pohled za měsíc, tak je to levná záležitost, pokud třicet pohledů a více, tak už to peněženka značně pocítí.

Čím déle postcrossing dělám, tak zjišťuji, že toho čím dál víc potřebuji, lepicí pásky, samolepky, razítka na zdobení, barevné propisky, obálky, různé bločky, dopisní papíry.....a hned se to prodraží.“




Máš pravdu, že v dnešní době je poštovné velice drahé. Nejsmutnější na tom všem ale je, že se pohlednice občas i ztrácejí, což jsou pro nás vyhozené peníze. Někdy se pohlednice zatoulají, a pak se najednou po delší době objeví a to je potom radosti.

8. Jakými známkami nejraději zdobíš pohledy?

„Ráda lepím známky nižších hodnot. Mezi mé oblíbence patří všechny známky s pohádkovými postavami (například Bob a Bobek, Jů a Hele, Večerníček a další) povedená je známka se Sirem Nicolasem Wintonem, ale to je spíš tím, že to byl úžasný člověk a obdivuji ho za to, co dokázal a strašně se mi líbí známka za 10,-Kč Něžná, ale jelikož je moc velká, tak na pohledy ji často nedávám (jen na větší formáty), a jako fanoušek Divadla Járy Cimrmana samozřejmě ráda používám i kulatou známku s Cimrmanem (známka s Cimrmanem Z a známka s Cimrmanem A).“

Děkuji za tip. Alespoň vím, které známky ti udělají radost. Jinak mezi moje nynější favority pohádkových známek patří nová známka s vílou Amálkou. Je to moje srdcovka z dětství. Nikdy nezapomenu na pohádku, jak se víla Amálka starala o sysla.

Napadá mě další otázka, jaké známky, které jsi posílala do ciziny, měly úspěch?
„Abych řekla pravdu, tak známky se většinou moc nekomentují, ale hodně se líbí známkové sešity auty od Zapadlíka, známky s pohádkovými postavičkami, Muchovi známky a postcrossingové.“

9. Když píšeš pohlednice, pomáhají ti děti, děláš to společně s přáteli nebo sama doma?
„Jelikož bydlím sama, tak i pohledy píšu sama. S přáteli posíláme maximálně jen ze srazu.“

Samotné psaní pohledů dělám také sama, ale co se týká ozdob a pohlednic, tak ty dostávám od celé rodiny. Myslím, že tak to má každý postcrosser. Kdo by nebyl rád za poštovní známky k Vánocům?

10. Kde jsi se o postcrossingu dozvěděla a kolik známých se díky tobě také věnuje postcrossingu?

„O postcrossingu jsem se dozvěděla na webu vinted.cz v diskuzním fóru. Jedna slečna se ptala, jestli někdo posílá pohledy a zda známe postcrossing, pročetla jsem diskuzi, zaujalo mě to a hned jsem se přihlásila.

Díky mému blábolení o PC (postcrossingu) s ním začaly dvě kolegyně z práce, jedna z nich do toho uvrtala i sestru.“


Já jsem se o postcrossingu dozvěděla také tam. My dvě jsme se vlastně seznámily také přes tento web. Zde je krásně vidět, že se o postcrossingu dozvíte opravdu všude. Vinted totiž vůbec nesouvisí s postcrossingem. Slouží k prodeji kosmetiky a oblečení. Je to vlastně takový bazárek.

11. Poslední otázka je prostor pro zajímavosti. Je něco zajímavého o co by ses ráda podělila, něco co jsi díky postcrossingu zjistila? Zde můžeš napsat opravdu cokoli.

„Postcrossing není právě jen o posílání a dostávání pohlednic. Je to také o tom dozvědět se o tom, jak se kde žije, co se kde jí, jaké tradice se v které zemi udržují, jaké knihy se čtou, jaké filmy jsou oblíbené. Procvičí se u toho také zeměpis a geografie, dozvíte se také o spoustě míst, o kterých jste nikdy neslyšeli (Vánoční ostrov, dosud jsem znala jen Velikonoční) a spoustu dalších věcí. Díky postcrossingu jsem také ochutnala čaje, kávu a sladkosti z různých zemí. Třeba cukrátka z Taiwanu, která na první pohledy vypadala jako kousky uhlí. Pak je tu spousta krásných známek ze všech koutů světa. Někdy tento malý kousek umění udělá větší radost než samotná pohlednice. Je až zvláštní, co se na známku všechno dostalo - přes různá zvířata, stavby, krajinu, pohádkové postavy, květiny, slavné osobnosti, každoročně vychází ke sportovním událostem jako je MS v hokeji, popř. ve fotbale, Olympiáda, Házená atd., známky k světovým událostem, výstavám - je toho strašně moc.
Postcrossing je úžasný koníček, který přináší s každou pohlednicí vždy něco nového.“


Opravdu krásně řečeno. Pokud ještě někdo není stále přesvědčen, zda s postcrossingem začít. Myslím si, že poslední otázka by vás měla přesvědčit. Pokud ani ta vás nepřesvědčila, asi by vás to nebavilo a podle mého názoru byste se neměli do postcrossingu pouštět.




Autor: Hana Novotná

Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz