Skenování - I. Digitalizace klasických pohlednic
Pomocí skeneru můžeme převést klasické pohlednice do digitální podoby a následně je upravit tak, aby výsledek byl co nejlepší. Záleží sice na typu skenovaného materiálu, ale v zásadě platí, že kvalitu a velikost obrázku určuje typ výstupu, rozlišení a obrazový formát. Když máte ještě navíc ve svém počítači nainstalovaný některý z bitmapových editorů, je možné si dále s pohlednicí pohrát a dovést její úpravu až k dokonalosti. Otázkou ovšem zůstává, jestli pohlednice takto vyretušovaná, zaostřená a s projasněnými barvami - zkrátka, dokonale sterilní - má pro sběratele stejnou hodnotu jako ta původní, poznamenaná životem a časem. Na druhou stranu, je však možné tímto způsobem zachránit značně poškozený obrázek, například přetržený, počmáraný, vybledlý a podobně, a uchovat ho buď v nějaké databázi či následně vytisknout jeho kopii k doplnění archivace.
Původní naskenovaná pohlednice
Pohlednice po úpravě
Protože si myslím, že popis různých typů skenerů, jejich výběr a instalace programu, není zrovna ten nejvhodnější námět pro stránky Filokartie, přikročím rovnou k technice skenování. Ostatně, v mnoha případech nám skener připojí a zprovozní odborník, ale skenovat již musíme sami. A nejen skenovat, měli bychom také vědět, co dělat dál s takto získaným obrázkem. Proto v dalších dílech postupně probereme, co to je barevná hloubka, jaký je rozdíl mezi dpi a pixelem, jak odstranit efekt moaré, který grafický formát je vhodný k prohlížení obrázků v počítači a který naopak pro tisk, a mnoho dalšího. Všechna pokračování budu psát průběžně během několika týdnů a jejich obsah upravovat podle vašeho zájmu a reakcí.