Stručný přehled historie tisku pohlednic

Než mohla být vytištěna první pohlednice, musel někdo přijít na to jak.

Prvním způsobem tisku byl v Číně od 5. století deskotisk. Do dřevěné desky se vyřezal text popřípadě obrázky a vzniklý reliéf byl přetřen barvou. Položený papír na desce se přejel válečkem a barva ulpělá na vrcholcích byla na něj otištěna. Číňan Pi Šeng (995 - 1055) kolem roku 1040 celou metodu zjednodušil vyměnitelnými literami, které vyráběl z kameniny. Jednotlivé znaky pak vkládal do dřevěného rámu.

Koncem 14. století se v Koreji začaly používat kovové pohyblivé typy pro tisk, čímž byl vynález knihtisku na dálném východě dovršen. První doložená kniha tištěna touto metodou je z roku 1409.

V Evropě se deskotisk objevil ve 12. století. Jeho značné rozšíření nastalo ve století 14. kdy se tiskly hlavně hrací karty a svaté obrázky. První evropské knihy vytištěné knihtiskem se objevují po roce 1450, kdy knihtisk sestrojil Johann Gutenberg z Mohuče (1400 - 1468). Poprvé se tak tiskne kovovými literami odlitými z matric.

Ale stále se jednalo především o text. Až roku 1796 pražský rodák Alois Senefelder (1771 - 1834) vynalezl metodu plošného tisku - litografii, česky kamenotisk. Litografie je založena na vzájemném odpuzování mastnoty a vody. Na vybroušený jemnozrnný vápenec se mastnou litografickou křídou nebo tuší rozkreslil zrcadlově obraz a po zatažení se za mokra leptá plocha, která není pokreslena. Leptadlo zaplní póry ve vápenci a odpuzuje mastnou tiskařskou barvu, zatímco mastná křída ji přijme a otiskne pod lisem na papír. Pohlednice tištěné touto technikou jsou většinou vícezáběrové a vícebarevné. Pro každou barvu se ale musel použít nový kámen.  Prvním krůčkem k fotografii a tím i k fotopohlednicím byly pokusy Francouze Josepha Nicéphore Niepce (1765 - 1833) v letech 1816 - 1824. Tomu se podařilo na zinkových deskách potřených hustým asfaltem zachytit obraz, pak jej ustálit a vyleptat. Šlo vlastně o první pokus o heliogravuru. Heliogravuru jako nový druh reprodukce obrazů, vynalezl až roku 1878 český malíř a grafik Karel Václav Klíč (1845 - 1913). Jde o fotomechanické přenesení diapozitivního obrazu do chemické vrstvy na měděné desce. Pak se deska leptá a různou hloubkou leptu vznikají jednotlivé tóny. Měl s ní úspěchy v celé Evropě a především v Anglii. 

Novou technikou pro výrobu pohlednic byl světlotisk, s nímž přišel roku 1868 český profesor kreslení Jakub Husník (1937 - 1916), který později svůj vynález prodal německému fotografovi Josefu Albertovi (1825 - 1886), který se světlotiskem sám zabýval. Ten jej začal používat ve velkém ve své tiskárně. Princip světlotisku vychází z litografie. Tiskovou plochu však tvoří chromovaná želatina na skle, do které je vkopírován negativ a vodou pak vyvolán. Osvětlená želatina pak na různě exponovaných místech různě vytvrdne a přenáší tak barvu, zatímco okolní želatina pod vodou nabobtná a barvu vypuzuje. Výsledek připomíná fotografii, ale při dostatečném zvětšení ji lze rozeznat podle charakteristického rastru.

Koncem 90. let 19. století se začíná pro výrobu pohlednic používat knihtisk, známý již od 15. stol. Protože knihtisk i světlotisk byl v černobílém provedení a lidé si přáli barvu, tak jako u litografie, bývaly pohlednice ručně kolorovány, převážně pomocí šablon, přes které se barva stříkala nebo nanášela štětcem. Karel Václav Klíč se do historie tisku zapsal ještě jednou, když v Anglii vynalezl roku 1890 hlubotisk. Jeho podíl v produkci pohlednic je však poměrně malý i když tato technologie je nejdokonalejší reprodukcí fotografie, protože nezanechává žádný rastr. Papír používaný pro hlubotisk se špatně hodí ke kolorování a proto se tónovaly nejčastěji do zelené a hnědé.

Zároveň s hlubotiskem nastoupil barvotisk. Hlavně drážďanská firma Stengel & spol. a pražská firma Ledere a Poper obohatili trh žánrovými reliéfními pohlednicemi tisknutými touto metodou.

Ve 30. létech nastupuje v produkci pohlednic fotografie, jejíž vývoj sahá až do roku 1871, kdy Richard Leach Maddox (1816 - 1902) vynalezl bromostříbrné desky s želatinovou emulzí. Převrat v jejich výrobě nastává s zavedením bromografie - fotochemickým rozmnožováním obrazu na kotoučový fotografický papír z negativu. Černobílé fotopohlednice se rovněž tónovali a to chemickým změněním stříbra v jinou sloučeninu jejímž pomocí se dosahovalo požadovaného tónu, nejčastěji hnědém, zeleném, červeném a modrém.
Barevné pohlednice přichází až s ofsetem, což je vlastně zdokonalený způsob litografie. U jeho počátků stáli Francouzi Trotier, Missier, Marinoni a Michaud. Z matrice, kde je zakopírován a zaleptán obraz se otisk přenáší na gumový válec, ze kterého je tlakem proti přítlačnému válci přenášen na potiskovaný materiál.

Za použití: encyklopedie Světové vynálezy v datech - Mladá fronta 1980 a metodiky sběratelství Sbíráme pohlednice I. díl - Klub sběratelů kuriozit 1991

Autor: Jan Vávra | 21. 6. 2003

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2019 Filokartie.cz
ISSN 1214-4231
TOPlist