Tasov na starých pohlednicích

Datum vydání: 13. 2. 2010

---

Tasov je vysočinské městečko ležící nedaleko Velkého Meziříčí. Podobných městeček jsou v naší vlasti jistě stovky, leč málokteré je tak známé. U počátků proslulosti Tasova stojí osobnost P. Jakuba Demla, katolického kněze a básníka, který oslavil své rodné městečko svým dílem. Kupodivu jméno Jakub Deml nalézáme i u počátků tasovských pohlednic. Nejedná se ovšem o dotčeného básníka, ale jeho otce (1842-1918), který patřil ke stavu, majícímu při šíření pohlednic nezastupitelnou úlohu. Byl totiž venkovským kupcem.

Často jsou ve filokartistických textech vzpomínáni vydavatelé pohlednic a jejich tvůrci (fotografové či výtvarníci), ale venkovští kupci či hostinští, vlastní nakladatelé, jsou opomíjeni. Samozřejmě, že je to i tím, že na pohlednicích není často nakladatel ani uveden. Leč právě těmto kupcům a hostinským, kteří tak reagovali na dobovou mánii, vděčíme za pohlednice zapadlých vísek a městeček.

A nejinak je to i v případě Tasova. Starý pan Deml prodával ve svém krámě mimo látek, pluhů, bičů, homolí cukru, rozlévaného alkoholu a všeho možného ostatního koloniálního zboží i pohlednice. Nejstarší je zřejmě litografická pohlednice z produkce vídeňského "Uměleckého závodu Karla Schwidernocha" (č. 3995), kombinující celkový záběr s pohledem na blízkou papírnu (obr. 2). Nepochybně si ji pan Deml nechal natisknout v množství, které pro potřeby jeho krámu stačilo na několik let. Od stejného nakladatele pak pochází zcela určitě i novější, již světlotisková okénková pohlednice.

Ještě v období dlouhých adres zasáhl do vydávání pohlednic Tasova další Deml, tentokrát Antonín, tasovský poštmistr, který vydal světlotiskovou pohlednici s reprodukcí vyobrazení Tasova z 18. století od rytce Jana Strčanovského, se záběry na zříceniny Hrádku a hradu Dubu a s krátkým vypsáním historie Tasova (obr. 4).

Zřejmě současně byla vydána opět světlotisková dvouzáběrová pohlednice, signovaná značkou N.-& E. M. N., přičemž poslední tři písmena zřejmě značí Emila Müllera z Náměště n. O. (obr. 5), který byl tehdy velmi čilým vydavatelem pohlednic z tohoto regionu.

Dalším přespolním nakladatelem byl V. Řehulka z Prostějova, působící jako nakladatel pohlednic pro celou jižní Moravu, který vydal okénkovou světlotiskovou pohlednici č. 266, která prošla poštou v roce 1903 (obr. 6).

O něco později se objevují pohledy s již krátkou adresou, které vydal D. Svoboda, nástupce starého pana Demla v obchodnické živnosti. Jedná se o jednozáběrové (obr. 7, č. 5435) i okénkové světlotiskové pohlednice, které jsou zdobené květinovým dekorem.

A dalším z nakladatelů byl K. Mička, od nějž pochází okénková světlotisková pohlednice vydaná v koprodukci s již vzpomenutým náměšťským E. Müllerem (obr. 8).

Do této doby, řekněme do konce I. světové války, produkce tasovských pohlednic nijak nevybočovala svou námětovou stránkou ani množstvím ze stavu, který bychom od městečka této velikosti očekávali. Za to, že celková produkce tasovských pohlednic je tak bohatá a četná, vděčíme především dvěma mužům: již zmíněnému básníku P. Jakubu Demlovi (1878-1961) a fotografovi z Náměště nad Oslavou Ondřeji Knollovi (1883-1960), kteří se v této době seznámili. P. Jakub Deml byl již v této době známou osobností. Známou, ale kontroverzní. Jeho tvorba rozhodně nebyla tehdejší kulturní veřejností přijímána jednoznačně, navíc byl v této době již za svoje spory s církevní vrchností postaven mimo duchovní službu. Ondřej Knoll se v této době vrátil z vojenské služby a pracně obnovoval svou válkou přerušenou živnost fotografa. A přestože přátelství kněze a básníka s fotografem živnostníkem vypadá podivně, ti dva se spřátelili a respektovali.

Vzájemný (byť jen obchodní) kontakt mezi nimi byl navázán ještě před 1. světovou válkou. Víme to díky Knollovu rejstříku negativů, vedeném od roku 1908, který je součástí jeho pozůstalosti uložené v Muzeu Vysočiny Třebíč. Pod číslem 192 je uveden snímek zříceniny u Tasova vyfotografovaný "pro faráře Demla". Je jisté, že negativ s tak nízkým číslem byl zhotoven ještě před válkou, snad hned v roce 1908. Intenzivnější vzájemný styk byl mezi nimi navázán zřejmě v roce 1919, jak naznačují Demlovy dopisy dochované v již zmíněné Knollově pozůstalosti. Prvotní vykání je již v ranných dvacátých letech zaměněno za tykání a dopisy jsou často uváděny oslovením "Milý Ondřeji !" či sokolským "Drahý bratře !". Knoll začal též brzy pro Demla zhotovovat různé fotografie dle jeho požadavků, přičemž mu Deml platil většinou svými knihami či poděkováním. Demlův chronický nedostatek peněz byl téměř příslovečný, takže Knoll se brzy vlastně stal jeho mecenášem. Nepochybně však získával od Demla něco jiného, znalosti a rozhled, které přesahovaly náměšťský maloměstský obzor. Jistě i pod jeho vlivem začal v Tasově a okolí více fotit, např. již v roce 1919 vydal světlotiskovou pohlednici s pohledem z věže kostela svatých Petra a Pavla (obr. 9).

Nezůstalo jen u té jediné a do poloviny dvacátých let je známo několik dalších pohlednic. Kvantitativní a kvalitativní zlom nastal krátce po polovině dvacátých let, kdy Knoll postupně přecházel z tisku pohlednic pomocí světlotisku na rychlejší a levnější způsob šíření pomocí originálních fotografií. Přestal být závislý na tiskárně, menší série pohlednic vydával promptně ve vlastní režii a u větších sérií využíval strojově vyráběných bromografií. To se projevilo v nárůstu jím vydaných druhů pohlednic vůbec a Tasova s okolím zvlášť. Mimo vlastního městečka jsou na dochovaných pohlednicích zachyceny i blízké mlýny na řece Oslavě a množství malebných míst z bližšího i ze širšího okolí. Velice pochybujeme, že by zájem a kupní síla místního obyvatelstva, turistů a letních hostů ospravedlňovala takovouto druhovou pestrost. Je prostě pochybné, že by takové množství pohlednic bylo výdělečné. Spíše to budí dojem, jako by Knoll inspirován knihou Tepna chtěl zachytit obrazem každou tasovskou mez, kterou v této knize "zachytil slovem" Deml (obr. 10 - obr. 13).

Některé pohlednice jsou přitom rázu natolik osobního, že působí dojmem osobní Demlovy objednávky (obr. 14).

Konec konců Knollovými fotografiemi je prokazatelně ilustrováno i několik Demlových knih.

Nepochybným vrcholem vzájemné spolupráce i Demlovy inspirace je pohlednicová série Místa a cesty Otokara Březiny asi z poloviny třicátých let, která má čtyři části: I. Panské Dubenky, Domašín a Telč, II. Jinošov a Nová Říše, III. Jaroměřice nad Rokytnou, IV. Tasov. Zde je dobré si připomenout, že Otokar Březina byl nejen Demlův básnický vzor, ale i mentor, dnes by se asi řeklo guru. Přestože idea tohoto cyklu je opravdu spíše Demlova, sám ji připisuje právě Březinovi. V knize Pozdrav Tasova (1932) Deml píše: 'Očím Otokara Březiny pranic neuniklo. On sám je vlastně příčinou krajinných cyklů Ondřeje Knolla. Neboť když jsem mu v roce 1921 ukázal Knollovu fotografii Tasova, vzatou od východu z Jalovčí, zaradoval se a řekl: "Takto se mají fotografovat vesnice a města, aby bylo vidět také tu krajinu, pohyb, práci a vlnění terénu, pro takový Tasov je to důležité a mělo by podobných obrázků býti víc a s různých stran, Tasov je krásný odevšad."' Není divu, že podstatná část Pozdravu Tasova je také použita jako předmluva IV. dílu věnovanému právě Tasovu (obr. 15).

Díky již vzpomenutému Knollovu rejstříku negativů nejsme při zjišťovaní počtů druhů jeho fotografií z Tasova odkázáni jen na sběratelskou činnost, ale, jak ukazuje následující tabulka, můžeme získat dost přesný přehled o Knollově fotografické činnosti v místě.

Číslo negativu	Obec	Bližší popis
0192	Tasov	Zřícenina (pro faráře Demla)
0194	Tasov	Obchod p. Demla
0335	Tasov	Celkový pohled
0428	Tasov	Kostel
0433	Tasov	Most při práci při stavbě
0753-0754	Tasov	Jelínkův Mlýn
1306	Tasov	Z kostela na stranu, přeškrtnuto
1307	Tasov	Z kostela na stranu, z věže
1491-1493	Tasov	Celek
1550	Tasov	3 snímky, Deml s Pavlou Kytlicovou
1551	Tasov	3 snímky, řečiště Oslavy u Tasova
1552	Tasov	3 snímky, řečiště Oslavy u Tasova
1646	Tasov	Celek
1749	Tasov	Náměstí
1759	Tasov	Kostel
1775	Tasov	Obecní dům
1781	Tasov	Celek
2043	Tasov	Hrádek
2046	Tasov	Celek
2060-2065	Tasov	Demlův dům
2083	Tasov	Jelínkův mlýn
2084	Tasov	Údolí Oslavy
2085-2086	Tasov	Splav na Oslavě
2237	Tasov	Náves, škola
2238	Tasov	Dům
2239	Tasov	Sokolovna
2242	Tasov	Mlýn
2243	Tasov	Hrádek Dub
2246	Tasov	Celek
2260-2265	Tasov	Demlův dům
2468	Tasov	Pomník padlým
2529	Tasov	Kostel
2530	Tasov	Náves
2531	Tasov	Kostel (na stojato)
2636	Tasov	Celek, krajina z věže
2637-2638	Tasov	Celek
2639	Tasov	Údolí, Bosna
2640	Tasov	Údolí, Papírna
2648	Tasov	Údolí Oslavy, silnice
2649	Tasov	Údolí Oslavy, celek
2650	Tasov	Údolí Oslavy, na řece Oslavě
2651	Tasov	Údolí Oslavy, Březovský mlýn?
2652	Tasov	Údolí Oslavy, most přes Oslavu
3010-3024	Tasov	Svatba spisovatele O. F. Bablera
3025-3035	Tasov	Otevření sokolovny
3081-3082	Tasov	Vnitřek kostela
3853-3854	Tasov	Betlém J. Demla
3908-3913	Tasov	Jakub Deml
3999-4002	Tasov	Otokar Březina
4006	Tasov	Cesta k cihelně
4007	Tasov	Cesta k cihelně, husy
4018	Tasov	Povoz s kravkami
4223	Tasov	Kámen, kříž
4567	Tasov	Kříž
4729	Tasov	Skála
5163-5165	Tasov	Mlýn
5492	Tasov	Celek
5691	Tasov	Montáž
6163-6164	Tasov	Mlýn
6165-6166	Tasov	Partie

Otázkou samozřejmě zůstává, které z těchto fotografií byly nakonec využity při výrobě pohlednic.

Knollova produkce pohlednic Tasova byla v období let 1919-1948 sice dominující, ale nikoliv jediná. Nebereme-li v úvahu ojedinělou pohlednici vydanou nakladatelstvím olomouckých dominikánů Krystal, která zobrazuje obraz tasovské Madony z místního děkanského kostela, nemůžeme zapomenout na velkomeziříčského fotografa Rudolfa Skopce (nar. 1879), jehož produkce pohlednic hlavně z Velkomeziříčska a Žďárska je také impozantní a co do kvality se vyrovná produkci Knollově. I on vydal několik velmi zdařilých pohlednic z Tasova a okolí (obr. 16).

Přehled tasovských vydavatelů pak doplňují literární publicista, redaktor týdeníku Velkomeziříčsko a sběratel lidových písní Antonín Vorel (1843-1825), který vydal pohlednici s reprodukcí obrazu své choti Zdeňky Vorlové Vlčkové (1872-1954), zachycující údolí řeky Oslavy nedaleko Tasova (obr. 17) a nakonec blíže neznámý nakladatel, působící pod značkou BK (č. f-1370), od něhož jsou známy světlotiskové pohlednice zachycující kostel svatých Petra a Pavla se školou a Nestrašilovo pekařství na náměstí (obr. 18).

Samozřejmě, produkce těchto soukromých nakladatelů a fotografů končí rokem 1948, kdy si nový komunistický režim vyhradil veškeré vydávání pohlednic jen pro sebe, konkrétně pro státní podnik Orbis. Ale to je již jiná kapitola .....

Tento článek vznikl v návaznosti na práci na naší knize Ondřej Knoll, fotograf z Vysočiny, která vyšla koncem loňského roku (informace o pulikaci na stránkách Kraje Vysočina).

---

Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz