Těžké sbírání pohlednic na Šumavě
Za domem kousek pole a pak potok, za ním les. Před domem kousek louky a pak potok. Za ním les. Zprava - les. A zleva? Taky.
Věru velmi těžko sbírat pohlednice. Takhle houby. Ty rostou. Já čekám až na konec srpna - začátek září. Chalupáři a dovolenkáři z lesů mizí a přicházím já. A se mnou přichází zákon. Pardon. Se mnou přichází sudník (nářečně proutěný košík) a nožík.
Za pohlednicemi musím do města. Jenže? V tom našem, ve Vimperku, je jen jeden Antik a tam pohlednice nevedou. Sice by je brali, kdyby byli, ale nikdo je nechce prodávat. Byl zde ještě bazar, tam byly pohlednice sice novějšího data, ale nechal se sem tam nějaký ten kousek občas vyšťourat. Tak ten už tam dnes není. Nevydržel tržní tempo naší doby.
V sousedním městě je bazarů a antik několik, jeden dokonce specielně zaměřen na sběratele. Ale je též specielně, více méně, zaměřen na bohatší cizozemskou klientelu. Některé kousky jsou tam velice zajímavé, jenže pro mne za nezajímavou cenu. Co koupím ve vnitrozemí za pár kaček, je tu třikrát dražší.
Díky časové zaneprázdněnosti a větším dálkám, se do jiných měst nedostanu a když, mám to štěstí, je zavřeno nebo polední, odpolední či jiná pauza. Na burzu se dostanu jen párkrát do roka. A ono to taky stačí. Tam pak ukájím hlad a skupuji na co přijdu. Nastavený finanční limit většinou tak dvakrát překročím.
Zbývá jen internet a inzeráty. Většinou co nevyřídím poštou nebo telefonem nemám. Ale je zde jedna nepříjemná vlastnost, že si mohu málokdy vybrat. Kupuji většinou celý balík pohlednic a pak se nestačím divit. Třeba krásná série Sněžky. Deset krásných Sněžek jedna vedle druhé, jenže? Všechny stejné. Kdyby alespoň měla každá jinou známku. To ne. Ze zadu jsou takřka panensky neposkvrněné.
Vyberu tak deset ze sta co se mi líbí a hodí. Ostatní se pokouším udat dál. Občas si připadám jako ten poslední v řadě, protože zatím co já nakupuji nemohu stále nic prodat. A tak se mi doma hromadí zásoba v krabici označené VOLNÉ - NA PRODEJ. Ještě párkrát něco koupím a budu muset připravit druhou.
Je to těžké, sbírat pohlednice uprostřed Šumavských hvozdů, ale o to větší radost mám, pokud se mi nějaký dobrý úlovek podaří. To si pak sednu ke psacímu stolu založím pohlednici do alba a celé album si prohlédnu.
Pak se posadím do křesla, naleju si něco dobrého a celé album si prohlédnu ještě jednou. Když album uklízím zpět do knihovny, dlouho se sním loučím a hladím po hřbetě.
Komentáře
Nejsou žádné komentáře