Tvrdý obchodník
Byl jsem o víkendu s rodinou na návštěvě u milé tchýně, bydlící poblíž města Jičína.
Na místo toulání po sobotním tržišti jsem se rozhlédl po antikvariátech, co mají kde nového. Objevil jsem jeden, kde jsem v minulosti ještě nebyl a hledal v něm pohlednice. Bohužel. Dotyčný prodavač a majitel v jedné osobě mne nepotěšil, protože pohlednice nevede.
"Já jim nerozumím, nevím co bych za ně mohl chtít."
To je blbý, odpovídám a chystám se k odchodu.
"A co sbíráte?" zeptal se jen tak mimochodem.
Odpověděl jsem, že mne zajímá prakticky všechno.
"Mám doma pár kousků, asi padesát. Bydlím tady hned za rohem. Kdyby jste počkal, tak je přinesu."
Já počkal.
Byli to pohlednice většinou místopisné a ke všem z ciziny. Prý nějaký legionář je za války posílal domů. Čistě legionářská (s námětem nebo s podpisem čs. legií) tam nebyla ani jedna.
Za to mne zaujal černý karton a na něm plasticky vyvedený trochu nažloutlý Žižka. A pod ním bílý karton a na něm černě vyveden Tyeš v zeleně zdobeném rámečku. K tomu jsem přidal několik fotopohlednic hradů a zámků a asi dvě malované pěkné dívky. Ptám se po kolika jsou.
"Já se v tom nevyznám. Po padesáti kus."
Trochu mne to vyrazilo dech. Čekal jsem tak dvacku. Sdělil jsem mu tedy svůj názor.
"Pane, já vím jakou mají ty pohlednice cenu."
Ukázal jsem mu ty fotopohlednice, které byli vesměs kolem roku 1936 - 38. Tohle snad ne. Tohle jsou fotopohlednice.
"Ne, to ne. Ty vám dám za čtyřicet."
Zkusil jsem jít ještě dál. Na burze je dostanete za patnáct.
"Tady nejste na burze, buď je vezmete, nebo ne."
Odsunul jsem ty hrady stranou. Zůstal mi jen Žižka s Tyršem a ty dvě dívenky. Tak tedy za dvě stě.
"No tak já vám je tedy dám za dvacku."
Vzal jsem je. Ale ještě při závěrečném účtování mi neopomněl sdělit, že vlastně prodělal, protože přeci ví, jakou mají ty pohlednice cenu.
"A ten Žižka, ten se taky pohybuje někde úplně jinde."
Komentáře
Nejsou žádné komentáře