Umění na pohlednicích
Do žánru uměleckých pohlednic se zařazují pohlednice přinášející reprodukce obrazů a grafik, děl sochařů a ostatních výtvarných umělců. Umělecké pohlednice jsou sběratelsky zajímavé a relativně cenově dostupné. Výjimku tvoří špičkové secesní pohlednice, které jsou ceněny hodně vysoko. Naskýtá se možnost uspořádat si doma svoji vlastní miniaturní výtvarnou galerii. Sbírat originály se povede asi je málokomu.
Těm, kteří se již rozhodli nebo teprve chtějí začít se sbíráním uměleckých pohlednic, je nutné připomenout, že zdaleka ne každá pohlednice je tím malým uměleckým dílkem. Dost často se můžeme setkat s kýčem. Někdy je obtížné rozpoznat komerční produkci některých vydavatelů zneužívajíc sběratelského zájmu a dodávajících na trh nezdařilé reprodukce uměleckých děl, špatně tištěné nebo na špatném papíře.
Sbírání těchto pohlednic vyžaduje od sběratele jisté teoretické znalosti z oblasti výtvarného umění a estetiky.
Historie vydávání uměleckých pohlednic u nás
Na zrodu naší umělecké pohlednice se podílely především generace umělců a vydavatelů sdružených ve spolku Mánes, který už od roku 1887 vnášel postupně do české výtvarné kultury nové tvůrčí podněty a její vývoj spojoval s uměním evropským.
Je potěšitelné, že si významu pohlednice u nás byli dobře vědomi i historikové umění, kteří se ve svých pracích často zmiňovali o svébytnosti a vyspělosti naší umělecké pohlednice.
Tyto pohlednice se u nás vydávaly už kolem roku 1900, převážně však díla umělců světových jmen, zatímco práce českých a slovenských autorů byly opomíjeny. Později došlo ke zvratu a naši malíři se prosadili. Mimořádné zásluhy na rozvoji tohoto žánru pohlednice u nás má řada známých umělců jako např. Mikoláš Aleš, Alfons Mucha, Max Švabinský, V.H. Bruner aj.
Příležitost představit se na pohlednicích dostali v podstatě všichni významní autoři 19. a 20. století, jejichž výčet by byl velmi dlouhý. Z celé plejády vydavatelů, které není možno jmenovat všechny, stojí za zmínku z těch nejstarších alespoň pražská Minerva, které uvedla mezi mnoha jinými série Josefa Mánesa - Život na panském sídle Mikoláše Alše - Vánoční motivy a Národní písně.
Také pražský nakladatel Mikoláš Lehmann vydal Mikoláše Alše, resp. jeho lunety v kvalitní sérii pod názvem Cyklus Vlast. Vysokou úroveň produkce si udržoval Štencův grafický kabinet.
Za socialistického režimu vydával umělecké pohlednice hlavně Odeon, nejčastěji reprodukce Josefa Lady, které byli velmi oblíbené jako vánoční, novoroční či velikonoční přání. Za nejvýznamnější počin tohoto nakladatelství lze považovat 25 kusovou sérii Česká krajina, která vyšla v roce 1984 jako neprodejná členská prémie Klubu čtenářů v neuvěřitelném nákladu 170 tisíc výtisků.
Rovněž Národní galerie v Praze vydala pro sběratele a milovníky umění kvalitní soubory uměleckých pohlednic ze svých sbírek.
Secese a umělecká pohlednice
O secesních pohlednicích se zmíníme více, protože se jedná o velmi zdařilé kousky, které patří k nejvyhledávanějším a tudíž i nejdražším.
Jedním z významných evropských umělců, který se zapsal do dějin umělecké pohlednice, byl francouzský malíř Rafael Kirchner, který od roku 1901 maloval různé ženy v graciézních pózách. Byl současníkem nového uměleckého směru - secese, který se stal na přelomu století velmi populární ve Francii. Také zásluhou pohlednic se brzy rozšířil do okolních zemí. Reprodukce jeho kreseb a jeho současníků vydával v Londýně na uměleckých pohlednicích Raphael Tuck. Tato firma patřila k největším a nejznámějším tak jako pařížské nakladatelství uměleckých pohlednic I. Lapina nebo drážďanské nakladatelství H. Stengela. Prostřednictvím zmíněných, ale i dalších vydavatelů, přispěla pohlednice k popularizaci a poznání uměleckých pokladů světa. Do dílen těchto vydavatelství byli povoláváni umělci zvučných jmen jako: O. Kokoška, G. Klimt, E. Schiele a jiní. Tyto pohlednice mají dnes velkou sběratelskou hodnotu. Z našich umělců maxima dosáhli A. Mucha, F. Kupka, J. Preisler, V. Preissig, K. Dědina, L. Marold atd.
Secesní pohlednice lze rozdělit do tří skupin. Za prvé to jsou reprodukce obrazových děl secesních malířů různých zemí z nichž každá má svůj nenapodobitelný styl. Za druhé je to veliká skupina secesních velmi dekorativních pohlednic většinou gratulačních a za třetí pohlednice zeměpisné, ale zdobené secesním dekorem.
Do svých secesních sbírek někteří sběratelé zahrnují i ostatní pohlednice se secesním motivem, zobrazením secesních památek, interiérů či exteriérů.
Žánry uměleckých pohlednic ve sbírkách
Převážně se umělecké pohlednice týkají reprodukcí děl malířů. Je to úsek značně rozsáhlý a mezi filokartisty nejvíce rozšířený a oblíbený. Zahrnují se sem také např. pohlednice kreslených dějin českého národa v obrazech, kreslené pohlednice propagační, výstavní, reklamní i místopisné od různých malířů, ale i lidové kroje malované na pohlednicích.
Další skupinou jsou pohlednice malované a kreslené laicky samouky. Zpočátku se tyto pohlednice objevovaly jako doplňky u korespondenčních lístků.
Podobné jsou i pohlednice malované či kreslené na čistých předlohách, jež byly k těmto účelům vydávány počátkem 20. století řadou vydavatelství a to i na různě barevných papírech.
Nepochybně do této kategorie patří i pohlednice, které jsou vlastně malými grafickými originály. Jde o různé mědirytiny, dřevoryty, linoryty na pohlednicích podepsaných autory, vydávané při různých příležitostech i jako soubory uměleckých pohlednic některými vydavateli a knihkupci. U takových soukromých pohlednic, novoročenek, exlibris apod. platila zásada, že autor směl vydat a podepsat je určitý limitovaný počet kusů cca 200 - 500, při čemž jednotlivé kusy byli většinou číslovány, např. 34/200.
Poslední skupinou malovaných pohlednic jsou pohlednice celé vytvořené odesílatelem. Na tužší papír byl vytvořen z jedné strany rastr dopisnice (adresní část a sdělení) na druhou stranu pak přidal svůj vlastní výtvor. Každá taková pohlednice existuje vlastně jen v jediném exempláři a někteří sběratelé si jich velmi cení, obzvláště je-li ofrankovaná a prošlá poštou. Hodně takových pohlednic bylo vyrobeno na frontách I. sv. války, v zajateckých táborech, lazaretech apod., čímž získaly i určitou dokumentární hodnotu.
Komentáře
Nejsou žádné komentáře