Vánoční pohlednice umějí vyprávět

Mezi sběrateli jsou gratulační pohlednice velice často objektem přezíravého pohrdání. Čím to je? Inu, pokud se probíráme těmi současnými, opravdu není nad čím jásat: vánoční zátiší na všechny způsoby, ale spíš, jak se říká, "na jedno brdo". Jen nakladatelství Svépomoc se snažilo přinášet nové nápady. Pak pár výtvarníků, např. Z. Müler, E. Plicková, M. Tichá. A tak téměř jen "ladovky" zachraňovaly reputaci renomovaných výtvarníků. Ale kde jsou reprinty Ladových koled z 20. a 30. let?

Tzv. zlatý věk pohlednic, tedy doba kolem roku 1900, sice nadchne diváky, ale sběratel to brzy vzdá - ty miliony vydaných pohlednic stejně nepochytá, a kdyby, vlastně proč, když jsou taky pořád stejné. A tak se zastavíme u zhruba desetiletí po r. 1905, kdy to podle mého soudu začalo být zajímavé.

Fotopohlednice s rodinami u stromečku jsou úplnou módní přehlídkou. Účesy - zvlněné dam, ulízané pánů, nádhery splývavých secesních šatů na štíhlých postavách žen, nařasené sukýnky holčiček. Občas se dají určit i ozdoby na stromečku, ale to jen vzácně. Hodně se muzicírovalo, většinou na klavír. Hračky pod stromečkem jsou dalším bohatým pramenem poznání, s čím si tehdy děti hrály: panenka, pokojíček, houpací kůň, šavle, bubínek. K Novému roku se nejvíc hodily záběry sportovní: děti a dámy na saních rozmanitých typů podle toho, jak šla oba, vždy ale ve svetru a sukni. Kdo ví, jak dopadla dáma v sukni ke kotníkům, když se při sjezdu na lyžích opírala jen o jednu hůl, byť pořádně dlouhou.

Nebylo samozřejmě všechno idylické, prohlížejme tedy dál - válka přinášela smutné obrázky vojáků na stráži, v "obláčku" vzpomínka na rodinu u stromku - nebo naopak. Malí koledníčci často nebyli toliko nositeli obyčejů jako žebráčci, a co ta holčička, co prodává tenounké svíčičky dámám v kožiších ...

Na lidskou bídu dávají zapomenout nádherné pohlednice dokonale reprezentující tehdejší secesní styl. Mnohé z nich s umně komponovaným motivem jsou malými uměleckými dílky. Pohlednice Alšovy a Wenigovy zimy, Vánoc Kašparových, vánočních obyčejů, jak je zaznamenali moravští výtvarníci Frolka či Gardavská, to byla příjemná pouť po našem umění té doby.

V roce 1919 malíř Jan Goth vytvořil sérii žánrových výjevů, kterými se loučil s odcházející podobou Vánoc: mikulášský trh, stánek s ovocem, bruslení na zamrzlé řece, prodejce horkých kaštanů, babka nabízí metly s barevným listím, dáma - už v krátkých šatech - vybírá stromek. I my se rozloučíme - pak už to začalo být nezajímavé.

PhDr. J. Hánová, Rokycany (převzato z deníku Rovnost)

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář