Z historie pohlednic: Svatodušní svátky

Datum vydání: 14. 5. 2008


Svatodušní svátky, také letnice (slovensky turice, německy Pfingsten) nebo také rozálie, jsou svátky podletí. Ještě donedávna se slavívaly hojně, byly stejně důležité jako svátky vánoční nebo velikonoční a také k nim si lidé posílali pohlednice s přáníčky.

Svatodušní svátky patří mezi svátky pohyblivé a tak záleží na prvním úplňku, podle něhož jsou stanoveny Velikonoce. Od nich se připočítává 50 dní. Někdy se svátky přehouply až na začátek června, letos jsme si je připomněli 11. května, ve stejnou neděli jako Den matek, což je jev ne tak docela častý.

Kliknutím zobrazíte větší obrázek

Kliknutím zobrazíte větší obrázek

Kliknutím zobrazíte větší obrázek

Dříve tradiční oslavy jsou zejména křesťanské a navazují na staroslovanské slavnosti spojené s uctíváním duchů plodnosti, růstu a deště. Připomínají událost ze Starého zákona, kdy padesátý den po Velikonocích obdržel Mojžíš na hoře Sinaj od Ducha Svatého Desatero Božích přikázání. První ověřená zpráva o oslavách je ze 3. století. Svátky se staly po Velikonocích druhými dny, kdy se začala světit křestní voda a mohl být udělen Svatý křest. Liturgická barva je červená, na památku ohnivých jazyků, v jejichž podobě Duch Svatý sestoupil na apoštoly a oltáře v kostelích jsou hojně zdobeny květinami, zejména růžemi. Odtud také pochází název "rozálie".

V sobotu - před nedělním Božím hodem svatodušním - hospodyňky horlivě uklízely domácnosti a zdobily je zelenými ratolestmi a květy, zejména pak svaté obrázky, které byly v dřívějších domácnostech zavěšeny nejen na zdech, ale tvořily různé oltářičky v koutech místnosti. Většinou to byly větvičky lípy a tradovalo se, že Svatý Duch přiletí do stavení v podobě holubičky a na ně se posadí. V době předkřesťanské mělo užití zelených ratolestí podpořit vegetační proces a magickou silou přispět k dobré úrodě. Všude se také připravovalo dobré jídlo a peklo sváteční cukroví. Svátky doprovázely i různé pověry, zaháněly se čarodějnice a zlí duchové a urovnávaly se sousedské i rodinné nesváry. Lidé si připomínali sílu ducha, který byl člověku dán, aby se zabránilo zlu.

Kliknutím zobrazíte větší obrázek

Kliknutím zobrazíte větší obrázek

Kliknutím zobrazíte větší obrázek

Kliknutím zobrazíte větší obrázek

Bezpochyby zajímavá je zmínka v Kosmově kronice z roku 1092 o knížeti Břetislavovi II, který "vyháněl ze země čarodějky, věštce a hadače pohanské a vykořenil obyčeje pověrečné", které vesničané o letnicích v úterý nebo ve středu zachovávali, když ke studánkám zlým duchům přinášeli dárky a oběti. Ke studánkám se váže také prastarý obřad "Otvírání studánek", který se donedávna hojně udržoval u východních Slovanů. Tradice se zachovala i na mnoha místech naší republiky a dokonce se i znovu obnovuje. Zvěčnil ji i Bohuslav Martinů ve své slavné skladbě, objevuje se v poezii i ve filmu. Dělo se tak kdysi před Svatodušními svátky, kdy neposkvrněné a čisté dívky čistily studánky, studny a prameny a na závěr tohoto kouzelného obřadu položily kolem čisté vody věnečky z větviček zimostrázu nebo brusinek jako symbol nevinnosti a čistoty. Nakonec jako pozůstatek dávného přinášení obětí často ještě vhazovaly do vody drobečky ze svátečního pečiva. Později tuto práci vykonávaly zvolené královničky, oblečené v krojích, které za zpěvu doprovázely další vystrojené dívky. Otcové s chlapci zase obcházeli pole a kamenné mezníky, aby si dobře zapamatovali a respektovali hranice obcí.

Neděle Svatodušní byla pojata vážněji a měla význam zejména církevní. Ale Svatodušní pondělí bylo plné hudby, radostného zpěvu, tance a legrace. V něm vedle různých lidových obyčejů vynikaly hlavně jízdy králů v místních krojích, které se dodnes dodržují na Moravském Slovácku. Nejznámější jsou ve Vlčnově (letos 25.5.), Uherském Brodě, Uherském Hradišti, Hodoníně. Být králem byla největší pocta, volila jej chasa a musel to být chlapec ve věku 14-15 let. Většinou pocházel ze zámožnější rodiny. Nakonec i pro dnešní rodinu "mladého krále" to není levná záležitost, když musí pohostit celou družinu, hudebníky i vesničany. Zvyk je to ale přenádherný a je dobře, že přežívá z generace na generaci a stává se často, že vnuk obléká kroj svého táty nebo i dědy. Jízdu králů známe z pohlednic mnohých fotografů i obrazů Úprkových a dalších a vrátím se k nim někdy příště, jako i ke krojům dalším.

Také v Čechách se slavívaly podobné jízdy králů jako na Slovácku. Měly ale jiné obsazení šlechty, panstva a poddaných i jiné zvyklosti. Chodilo se opět po domech za výslužkou jako pro velikonoční vajíčka, hrály se různé hry, tančilo se a veselilo, srážela se žába a popravovala, ve městech byla oblíbená "Střelba ku ptáku" a o vítězi - Ptačím králi - který byl odměněn stříbrným ptákem na řetězu, jsou zápisy již ve 13. století. Na Šumavě na vesnicích, kde bylo hodně koní, se zase na pastvinách konaly jízdy na nesedlaných koních a vítěz obdržel za zvuků kapely vyšívaný praporec nebo šátek. Německé obyvatelstvo se zde zase bavilo zvykem "Zpěv vodního ptáka", kdy chlapci z neděle na pondělí obcházeli domy, vodní pták zazpíval pod okny většinou nějaký žertovný popěvek na členy rodiny a dívka na něj vylila z okna vědro s vodou. Až poté jej pozvala do stavení a podarovala výslužkou. Po obchůzce se chlapci sešli v hospodě, kde uspořádali z dárků hostinu. Je potěšitelné, že se některé zvyky opět vrací, ale spousta jich čeká ještě na znovu objevení v letitých archivech.

Kliknutím zobrazíte větší obrázek

Kliknutím zobrazíte větší obrázek

Kliknutím zobrazíte větší obrázek

Malá ukázka pohlednic, které byly k Svatodušním svátkům zasílány, nám dokumentuje dobu, kdy se tyto tradice s úctou udržovaly a světili generacemi. Mnohé pohlední lístky jsou s německým nápisem i textem, opatřeny tzv. dlouhou adresou, tak jak to bylo za Rakouska-Uherska běžné. Patří k nejstarším kouskům v mé sbírce, která zatím není velmi početná a končí rokem 1930. Různé zdobení a vytlačovaní chrousti a berušky, žáby, žabáci a žabičky se na obrázcích, spolu s dalšími bytostmi, radují a převtěleni v lidi se spolu těší z rozkvétající přírody a nastupujícího léta.

Připomeňme si toto období úryvkem z jarní písně Příbramského graduálu z roku 1583 a těšme se ze všech krás, které nám toto období přináší:

Nebe je slunce jasnější, moře pokojnější,
byliny zelenější, květně tráva vonnější.
Hory se zelenají, zvířátka pastvu mají,
všichni ptáčkové letí
ke svým živnostem v podletí ....



Autor: Květuše Veselá
kvetavesela@rogers.com

Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz