Začátky korespondenčního lístku
(Původní text byl publikován v knize: M. MALOUŠEK: Třebíč ve starých pohlednicích, kapitola Historie pohlednice c 2004)
Nejdůležitějším předchůdcem pohlednice se stal korespondenční lístek. Poprvé se o jeho vzniku mluvilo na 5. německo - rakouské poštovní konferenci konané v Karlsruhe 30. 11. 1865. Během ní byl rozdán všem účastníkům spis Heinricha von Stephana (* 7. 1. 1839 Stolp - + 8. 4. 1897 Berlín). Týkal se zavedení otevřeného korespondenčního lístku v poštovním styku. Ve své době se jednalo o novátorský a revoluční návrh, který ještě během konference získal velmi kladnou odezvu. Po pečlivém prozkoumání byl tento návrh přijat. K jeho realizaci nedošlo jen vinou roztříštěnosti jednotlivých pošt v Německu a jejich nejednotné administrativě, neboť Německo bylo v té době ještě rozděleno na množství více či méně samostatných států. Své vykonaly také otevřené obavy o snížení celkového zisku. H. von Stephan byl organizátorem německého poštovnictví, od roku 1870 byl generálním poštmistrem Severoněmeckého spolku, od roku 1876 generálním poštmistrem německých pošt, od roku 1886 státním sekretářem pro říšskou poštu, od roku 1896 byl ministrem pruské vlády1.
Konference v Karlsruhe se zúčastnil sekční šéf ministerstva obchodu Rakouska Kolbensteiner. O jejím průběhu informoval svého přítele Dr. Emanuela Herrmanna (* 24. 6. 1831 Klagenfurt - + 13. 7. 1902 Vídeň), který působil jako profesor národního hospodářství na Vojenské akademii Marie Terezie ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt). V letech 1882 - 1902 vyučoval na Technické vysoké škole ve Vídni2.
Na základě podaných informací a vlastního výzkumu napsal Dr. E. Herrmann dne 26. 1. 1869 pro noviny Neue Freie Presse podrobně rozpracovaný a zdůvodněný článek "Neue Art der Correspondenzmittels der Post". Zde popsal celkové úspory. Ty se týkaly papíru na obálkách, práce s psaním a pečetěním dopisů. Vše by umožnilo případné zavedení korespondenčního lístku. Náklady na odeslání dopisu počítajícího obálku, vlastní dopis a známku v hodnotě 5 krejcarů vycházely v této době celkem na 18 - 20 krejcarů. Pro ocenění lístku bylo navrženo poštovné, které by se řešilo předtištěnou dvoukrejcarovou známkou3.
Článek se dostal do rukou generálního ředitele rakousko - uherských pošt svobodného pána von Malyho. Ten se obrátil na správu uherských pošt, zda by tuto novinku nevyzkoušela v praxi. Správa tento návrh zpočátku zavrhla a argumentovala tím, že by zavedení lístku snížilo její celkový zisk a požadovala ofrankování třemi krejcary. Autor návrhu tento požadavek odmítl se zdůvodněním, že větší rozšíření korespondenčního lístku zlevní a hlavně zjednoduší poštovní styk a celkově zvýšený prodej se musí projevit v případném zvýšení zisku a v celkových úsporách na výdajích.
Naštěstí se však myšlenka korespondenčního lístku nakonec prosadila. Poštovní regulativ o zavedení korespondenčního lístku pro vnitrozemní poštovní styk vyšel 22. 9. 18694. První korespondenční lístek se začal posílat od 1. 10. 1869. Lístek byl státem vydávanou ceninou s natištěnou známkou oranžové barvy v hodnotě 2 krejcary. Strana pro pisatele byla dále doplněna vysvětlujícím textem. Jejich velikost byla stanovena na 122 x 88 mm5. Lidé se zde však museli vzdát přednosti dopisů, neboť jejich sdělení si mohl kdokoli přečíst. Pro svou barvu se první typ lístku mezi sběrateli nazývá jako žluťásek (obr. 1).
Obr. 1 - Typ prvního korespondenčního lístku na světě z roku 1869 - adresní část
Obr. 2 - Typ prvního korespondenčního lístku na světě z roku 1869 - část určená pro pisatelovo sdělení
Následoval okamžitý úspěch. Během prvního měsíce se prodalo v Rakousku - Uhersku 1 400 000 lístků a za tři měsíce používání 2 930 000 lístků. Za první rok bylo zakoupeno 9 537 170 ks lístků v celkové ceně 190 743 zlatých 40 krejcarů.
Jako další zavedlo lístek od 1. 3. 1870 Německo. V Berlíně se během prvního dne prodalo 45 000 ks lístků. Jen v Německu se do konce roku bylo zakoupeno více než 10 000 000 lístků. Ještě v roce 1870 se přidala Velká Británie. Následné zavedení lístku v ostatních zemích Evropy trvalo 10 let6.
Použitá literatura:
- L. KURKA, V. MLCH, F. PLEVA, V. ŠVEC, V. TUPČÍN, Sbíráme pohlednice I. díl, Klub sběratelů kuriozit, Praha 1991, str. 5, 6, B. MEISE, Die Geschichte Berlins Heinrich von Stephan, Berlín 2003, www.die geschichte berlins.de
- Die Postkarte, eine östereichische Erfindung, (autor neuveden), Vídeň 2003, www. post. at
- J. HANÁK, Korenšpondečný lístok, příloha Zpravodaje (Zpravodaj Klubu sběratelů pohlednic Orbis Pictus Závodního klubu ROH První brněnské strojírny V Brně); Sbíráme pohlednice, str. 5, 6, 8, (autor neuveden), Herrmann, Emanuel, Östereich Lexikon, 2003, www. aeiou. at
- V. MARIÁNEK, Příspěvek k historii vzniku pohlednic, Poštovní regulativ č. 21. 18. 916. 1832 ze dne 22. 9. 1869, Zpravodaj, 1/72, str. 4 - 6, Die Geschichte der offenen Postkarte, 1. Die Anfänge der Postkarte, Texte zu einer Sonderschau im Rahmen der Internationalen Messe "Paperworld", Frankfurt nad Mohanem 1999, www.avg.de
- Sbíráme pohlednice, str. 8, 9
- Die Geschichte der offenen Postkarte, 1. Die Anfänge der Postkarte
Příloha: Poštovní regulativ č. 21. 18. 916. 1832 ze dne 22. září 1869
"Poštovní regulativ č. 21. 18. 916. 1832/ 22. září 1869"
Týká se: zavedení korespondenčních lístků pro vnitrozemský písemný styk.
V dohodě s maďarským ministrem obchodu bude Poštovní správa vydávat korespondenční lístky, počínajíc 1. říjnem 1869 podle dále uvedených směrnic. Tyto lístky se budou používat pro krátká písemná sdělení do všech míst Rakousko-Uherského mocnářství bez ohledu na vzdálenost a bude pro ně jednotná sazba 2 krejcary za kus.
Následující směrnice upravují prodej těchto lístků a způsob jak se na ně může psát a jak se s nimi zachází:
- Korespondenční lístky s vytištěnou známkou mohou být prodávány u všech poštovních úřadů a ve všech prodejnách poštovních známek za cenu dvou (2) krejcarů. Posílají se otevřené bez jakéhokoliv příplatku.
- Stejně jako dopisy musí být opatřeny přesnou adresou t. j. křestním jménem a příjmením adresáta, místem určení a přesnou adresou ulice (pokud nejde o poste restante). Za místem určení u venkovských míst je třeba uvést i okres, jestliže několik obcí má stejné jméno. Jestliže obec nemá svou poštu, je třeba uvést poštovní úřad, pod který spadá. Adresa se píše na čelní stranu lístku.
- Zadní strana lístku je určena pro psané sdělení pisatele. Může být napsáno inkoustem, tužkou, barevnou tužkou, ale je třeba dbát, aby bylo čitelné a nesmazalo se.
- V současné době mohou být lístky zasílány do všech míst Rakousko-Uherské monarchie stejně jako dopisy. Mohou být podávány doporučeně proti zaplacení pravidelného poplatku a nálepka "doporučeně" se lepí na zadní stranu lístku vedle tištěného upozornění: "místo pro sdělení pisatele".
- Neplatí se dodatečné poštovné za další postoupení lístku na jinou adresu v jiném místě než je uvedeno v adrese, ani za vrácení lístku pisateli.
- Pro místa, kam nedochází pravidelně listonoš, je třeba zvláštního příplatku (1 krejcar) za dopravu.
- Poštovní správa neodpovídá za obsah sdělení. Nicméně jsou poštovní úřady oprávněny ve shodě s nařízením, týkajícím se dopisu s urážlivými poznámkami v adrese(poštovní regulativ z 8. března 1865), vyloučit lístky z dopravy a doručení, jestliže jsou na nich oplzlosti, potupné poznámky či jiné texty, na něž se vztahují trestné činy.
- Lístky, které se před odesláním náhodou nebo omylem staly nepoužitelné, mohou být za (1 krejcar) vyměněny týmž způsobem a týchž podmínek, které upravují výměnu pokažených obálek s natištěnými známkami.
- Císařská a královská poštovní správa je povinna vzít na vědomí výše uvedené směrnice a musí zachovávat tyto pokyny:
- Každý poštovní úřad a každá rozdělovna poštovních známek musí mít v zásobě běžnou dávku natištěných korespondenčních lístků. Budou dodávány ze skladišť v balíčcích svázaných po 50 kusech a postup a soupis je stejný jako u obálek s natištěnými známkami. Prodej lístků musí začít 1. října tohoto roku.
- Lístky, které byly dány do pošty, prochází stejným třídícím procesem a jsou stejně dopravovány a doručovány jako dopisy se známkou. Znehodnocení (přerazítkování) natištěných i even. jiných známek na lístcích se děje podle stávajících předpisů. Lístky dodané poštovnímu úřadu k dopravě musí být roztříděny a svázány odděleně od dopisu, ale doporučené lístky se dávají dohromady s doporučenými dopisy. Lístky v tranzitu (procházející) se znehodnocují, ale razítko příchodu (dojití) se dává na čelní stranu lístku na levou stranu naproti vytištěné známce.
Vídeň 22. září 1869