Zapomenutá tragédie
Snad každý sběratel pohlednic, který se po delší dobu zaobírá svým regionem se setká s anonymními pohlednicemi jež nelze nijak určit. Jednoho dne se tak objeví pohled, o kterém nemáme ani tušeni jak jej zařadit. Jen poštovní razítko, narážka v textu či jiná "stopa" naznačují příslušnost k hledanému regionu, ale to co vlastně je zachyceno na obrázku zůstává nadále záhadou.
Většinou se jedná o fotografické pohlednice zachycující nějakou událost, jež byla považována za vyjímečnou a důležitou. Je to tedy vlastně momentka, kterých je samozřejmě méně než standardních pohlednic, a proto může být ze sběratelského hlediska velmi zajímavá. Jenže - skupina lidí v dobovém oblečení zírajících upřeně do objektivu může být zrovna tak organizátory prvomájové demonstrance národního dělnictva, jako účastníky okresního sjezdu obchodní a živnostenské komory. Řečník na improvizované tribuně, postavené u nějakého lesíka, může být c. k. okresní hejtman pronášející slavnostní řeč u příležitosti položení základního kamene památníku císaře Františka Josefa I. na blízkém památném vrchu, jako i mluvčí sociání demokracie na táboru lidu svolaného na podporu všeobecného práva hlasovacího. Prostě, někdy to chce trošku štěstí, jindy pomalu detektivního pátrání, aby bylo možno pohled zařadit, identifikovat.
Náhodou se nám poštěstilo, že jsme v nedávné době získali dvě pohlednice zachycující jednu takovou mimořádnou událost. Na obou snímcích je skupinka lidí u podivného předmětu ležícího na břehu řeky. Jedna z pohlednic byla odeslána dne 14. 9. 1914 z Třebíče, a druhá, poštou neprošlá, je označena razítkem E. Dušek, Třebíč 1913. Tedy první stopa - E. Dušek byl v době mezi lety 1903 - 1928 asi nejproduktivnějším třebíčským fotografem. Druhou stopou byla pak identifikace onoho podivného předmětu. S podporou širokého okruhu přátel a známých se nám podařilo určit, že se jedná o část parního kotle. Podle velikosti toho zařízení se muselo jednat o poměrně enereticky náročné průmyslové zařízení. Tedy zřejmě nehoda v nějaké továrně. Pravda, v Třebíči bylo v v roce 1913 několik větších továren, kde by mohli podobný parní kotel mít, ale zase to okolí zachycené na pohledu, to Třebíči vůbec neodpovídalo. Bylo tedy nutno pátrat v bližších obcích ležících na řece Jihlavě, kde se v roce 1913 nacházela větší průmyslová firma.
Obr. 1 - Zbytky kotle po výbuchu byly velkou atrakcí pro široké okolí.
Po proudu leží nejblíže městečko Vladislav, kde firma Turetschek, Pisk & Abeles provozovala I. vladislavskou chemickou továrnu. Bohužel, falešná stopa. Nahlédnutí do materiálů Vodní knihy C. k. Okresního úřadu v Třebíči nám sice prozradilo, že vladislavská firma měla velké problémy se zápachem linoucího se z jejího provozu, který obtěžoval celou obec, ba že čelila soudním žalobám za znečišťování řeky, ale o výbuchu ani slovo.
Proti proudu jsou první větší obcí Přibyslavice, kde již přinejmenším od roku 1690 fungovala papírna. A to ne ledasjaká. Od roku 1846, kdy ji koupil Karel Leopold Fundulus, příslušník význačné třebíčské gründerské rodiny, se z malé místní papírny stala do roku 1913 průmyslovým velkopodnikem. Po modernizaci po požáru v roce 1861 a po impulzu, kterým bylo zřízení železniční odbočky do Znojma ( a tedy dále do Vídně) v Okříškách v roce 1871, se v 90. letech 19. století stala přibyslavická papírna jedním z největších výrobců papíru v monarchii. Ani úpadek rodiny Fundulusovy, zaviněný velkým úvěrem na modernizací papírny prováděnou v letech 1905-1907, který rodina zvyklá již na velkopanský způsob života nedovedla splácet, rozvoj papírny nezastavil, jen od roku 1908 byla ve vlastnictví společnosti Elbenmühle. A papírna přežila i dvě světové války, velkou krizi i socializaci průmyslu po roce 1948. Jen díky tomu si mohla papírna vydat v roce 1990 brožurku1 o svých dějinách, kde byly načerpány předešlé informace a kde na straně 30 je záběr shodný se záběrem na jedné z pohlednic a v textu zmínka o několika nehodách - a i o nejhorší z nich, která se odehrála 14. června 1913! Takže, záhada byla rozluštěna.
Obr. 2 - Hlavička dopisního papíru z přibyslavické papírny svým provedením připomíná i dobové pohlednice.
Teď se ještě pokusit sehnat o nehodě více informací. Zde je neocenitelným pramenem dobový tisk. V Třebíči v té době vycházely dva týdeníky - "klerikální" Stráž, politický týdeník věnovaný zájmům strany katolicko-národní, v záhlaví s heslem "Pro Boha, vlast a krále", a "pokrokářský" Jihozápadní Morava, inzerující se heslem:"Pokrokový týdeník hájící zájmy všech vrstev lidu českého". Kupodivu v obou vydáních listů z 20. června 1913 není o výbuchu v přibyslavické papírně, události nepochybně neobvyklé a senzační, na titulních listech ani zmínka. Zrovna totiž probíhaly volby do zemského sněmu, které byly pro redakce důležitější, takže Stráž přinesla na titulní stránce článek s tučně tištěným nadpisem "Velkolepé vítězství stran katolických ve venkovské kurii" a Jihozápadní Morava kontrovala články s nadpisy "Pyrrhovo vítězství" a "Nezákonné jednání při volbách". Tragédie v Přibyslavicích byla odsunuta až na čtvrtou, popř. šestou stranu. Oba listy přinesly v podstatě stejné informace, ale přesto si dovolíme podat obě zprávy psané v dobové čestině.
Obr. 3 - Další z pohlednic připomínající katastrofu.
Stráž podala o neštěstí tuto zprávu: "Veliké neštěstí v továrně na papír v Přibyslavicích. V noci minulého pátku na sobotu stala se známá Fundulusova továrna na papír v Přibyslavicích u Třebíče, kterou má v nájmu akciová společnost "Elbemühl" ve Vídni, jevištěm, které si vyžádalo dva životy. Při noční práci byl pouze jeden ze čtyř kotlů v činnosti a dle vyjádření znalců byl tak přepjat atmosféricky, že postranní osmnáctimilimetrová deska u rozváděcího potrubí povolila, čímž nastal výbuch, jehož následky by péro snažilo se vypsati. Jen shlédnutím spousty škody, způsobené na továrně lze si učiniti jasnou představu. Kotel v pravém slova smyslu vyletěl do výšky prorazil trojí strop, shroutil střechu a obloukem třicet metrů vysokým dopadl na 72 metrů do Jihlavky. Na této cestě odstranil letící kotel hravě všechny překážky. Vyvrátil a zpřelámal všechny traverzy jako sirky, přetrhl elektrické vedení a razil si svou dráhu nezdolnou mocí. O ohromnosti tlaku lze si učiniti pojem, když se uváží, že kotel ze svých cementových základů vyletěl s celou armaturou a že váží 140 metr. centů. Po výbuchu vznikl v kotelně požár, jemuž všechny dřevěné součástky za oběť padly. Topičové kotel obsluhující, Jan Zvěřina a František Vychyta, byli prvními, kdož zachyceni byli padajícími cihlami, trámy a transmissemi, z nicž prvý nalezen byl mrtev, druhý těžce zraněn zápasí se smrtí ve všeobecné nemocnici v Třebíči. Také dělník F. Svoboda zahynul při výbuchu, kdežto dělník Augustin Zeman, který utrpěl popáleniny vyvázne snad se životem. V celém širém okolí z působilo toto neštěstí nesmírný rozruch. Ještě v noci byli povoláni lékaři pp. z Třebíče a Luk do továrny, kde panoval nevylíčitelný zmatek, V sobotu odpoledne přijel vyšetřující soudce z Jihlavy, jenž pokračoval ve své práci celou neděli, vyslýchaje veškeré dělnictvo, jakož i soudní znalec. V neděli putovalo sta lidí z celého okolí k místu a hodinách odpoledních bylo možno čítati návštěvníků na tisíce."2
Konkurenční Jihozápadní Morava o neštěstí referovala takto: "Dne 14. t. m. o 12¼ hodině v noci událo se v továrně na papír v Přibyslavicích následkem výbuchu parního kotle politováníhodné neštěstí, kteréž vyvolalo po celém okolí nemalý rozruch a zájem jednak svým rozsahem, jednak tím, že se stalo za zvláštních, při výbuchu kotle posud nevídaných okolností. Ohromný kotel nejnovější soustavy byl teprve nedávno dodán od jisté Pražské společnosti. Pravá příčina výbuchu bude teprve zavedeným vyšetřováním přesně zjištěna. Tolik však již dnes s jistotou dá se souditi, že neštěstí nebylo snad přivoděno neopatrností neb nedbalosti při obsluze kotle, nýbrž příčina spočívá ve špatném spracování materiálu, v kterémž případě by všechna vina a zodpovědnost padala na onu strojírnu, která kotel shotovila a dodala. Jak zjištěno, povstal výbuch tím, že parou vyražena byla obepínací kovová plotna kolem rourového potrubí, následkem čehož všechna pára a voda vnikla do žároviště, kdež při velkém žáru náhle utvořila spousta par a plynů, které ohromnou sílou celý kotel i s rourovodem do vzduchu vyhodily. Kotel vážící přes 250 metr. centů vyhozen byl jako střela do výše 30 metrů, letěl prostředkem celé budovy, prorazil střechu a všechno zdivo až teprve ve vzdálenosti asi 80 metrů, za továrnou spadl do řečiště Jihlavky. Příšerný let tohoto kolosu zanechal za sebou hroznou spoustu. Silné trámy krovní a stropní, železné traverzy, dva menší kotle sousední dílny - vše leží v rozvalinách a sutinách. Obraz spousty musí u každého vyvolati pocit hrůzy a každý z pozorovatelů uvažuje, jaká ještě šťastná náhoda byla, že kotel nepadl na blízká obytná stavení, kdež ubytovány jsou rodiny úředníků a dělníků. Bohužel, že při výbuchu zahynuli dva topiči a další dva dělníci byli těžce zraněni. Opět jen šťastné náhodě, lze děkovati, že z nebezpečí vyvázlo dalších šest dělníků, které krátce předtím z kotelny k nočnímu odpočinku do vzdálenější noclehárny se odebrali. Způsobená škoda odhaduje se na 300.000 K. A jest kryta pojištěním. - Na místo neštěstí dostavilo se mnoho obecenstva z Třebíče, které se zájmem prohlíželo dílo zkázy. Pan fotograf Dušek pořídil několik snímků a obrázky umístil ve výkladě p. J. Kořínského na Karlově nám."3
Takže autorství paně Duškovo bylo potvrzeno. Nepochybně je autorem obou snímků přibyslavické katastrofy, další snad ještě někde existují. A veřejnost, jak vidno, byla stejně senzacechtivá jako dnes.
Obr. 4 - Pohlednice z roku 1914 s papírnou v Přibyslavicích.
Teprve až po tom všem pracném pátrání se z paměti jednoho z autorů vynořila jedna téměř zapadlá vzpomínka na druhou polovinu prosince 1981, kdy ležel po operaci slepého střeva v budově staré chirurgie třebíčské nemocnice. Byl nucen trávit svůj čas v pokoji s více jak dvacítkou o mnoho let starších pacientů, z pohledu jeho tehdejších dvaceti let starých jak Metuzalém, vždyť druhému nejmladšímu bylo přes padesát let a nejstaršímu již přes devadesát. Generační propast byla nepřekonatelná, takže se nudil, vinou pooperační diety měl hlad a byl otrávený, neb pro odpor seniorů si nemohl snad vůbec nic ani pustit. Rozhlas po drátě, který byl jediným přijímačem na pokoji byl vypnutý. Nic nepomohly ani prosby zda by si nemohl poslechnout třeba nejnovější zprávy o probíhajícím vyjímečném stavu v Polsku. A tak byl nucen poslouchat nekonečné řeči o zabíjačkách, teplém ovárku, o stavbách rodinných sídel, o svatbách a pohřbech, okořeněných přemi typu: kde v které hospodě v okrese mívávali nejchutnější osmičku a kde že to nalívali nejlepší šedou. V záplavě nezajímavých plků se mihlo i krátičké povídání "vo tem velkém vébuchu v papirni v Přibyslavicích". V povědomí staré generace paměť o tragédii žila i po dlouhých desetiletích. Leč těžce zkoušený rekonvalescent si tehdy jen pomyslel: "Dědci jen kecaj a kecaj, až se jim práší od huby." Dnes bychom si paměti starých pánů vyslechli, a jak rádi, ale není již žádného pamětníka této události.
Poznámky:
- Kolektiv autorů, 300 let výroby papíru v Přibyslavicích 1690 - 1990, Jihočeské papírny 1990, str. 13-30.
- Stráž, r. XV., č. 25, s. 6, 20.6. 1913
- Jihozápadní Morava, č. 25, s. 4, 20.6. 1913