Coffee Table Books

Datum vydání: 10. 3. 2004



Tento článek byl otištěn v časopise Sběratel, číslo 1/2001 a je zveřejněn s laskavým svolením Klubu sběratelů kuriozit (adresa: PS 85, 162 00 Praha 6, e-mail: klubsberatelukuriozit@quick.cz, web klubu: www.sberatel-ksk.cz).

Coffee Table Books je dnes, koncem 20. století, a patrně ještě zůstane i v budoucnu, název pro volně vystavené knihy v obývacím pokoji anglických rodin (obvykle na stole či konferenčním stolku), zakládajících si zejména na reklamě intelektuální úrovně své rodiny. Jsou to většinou drahé knihy, které mají vysokou úroveň jak obrazovou, tak textovou. Aby návštěva mohla v okamžicích třeba přípravy či konzumace kávy nebo čaje nahlédnutím do knih, a nebo jen přehlédnutím atraktivních titulů vystavené kolekce, posoudit vkus a intelektuální úroveň svých hostitelů. Velmi často jsou těmito knihami obrázkové publikace o starých pohlednicích, které v 90. letech jak v Českých zemích, tak i v zahraničí zaznamenaly konjunkturu.

Coffee Table Books není zdaleka žádná novinka, ale v podstatě dodnes přetrvávající příznačný anglický konzervatizmus. Neboť již ve viktoriánské éře a vůbec v době zlatého věku pohlednic v celé Evropě (zhruba v letech 1898-1914), patřilo k “dobrému tónu” v tzv. lepších rodinách mít na stole album s pohlednicemi (nebo několik alb), které famílie obdržela od známých, přátel a příbuzných, a které si její členové sami poslali. Tuto kolekci doplňovala obvykle i portrétní fotografická alba členů rodiny, jejich předků a rozvětveného příbuzenstva do x-tého kolena. Již tehdy to mnozí označovali také za městský snobismus. Zejména ti, kteří neměli parádní pokoje, natož potom alba s pohlednicemi. Avšak byl to krásný snobismus. A jestliže přetrvává v pozměněné formě a bude pokračovat i dál, je to jen dobře.

Jinak alba na pohlednice (i na fotografie) byla sama o sobě často krásnou řemeslnou prací. Zejména desky a jejich přední strana. V době zmíněné konjunktury pohlednic, která se v podstatě kryla s dobou secese, byly desky značně tlusté, vycpávané vatou a dalším materiálem, potaženy často sametem a ozdobeny nejrůznějšími motivy v duchu tohoto uměleckého slohu. Byly to také ozdoby tlačené z plechu, často mosazného, nebo potaženého mosazí a potom třeba i ručně malovaného. Tyto ozdoby (např. různé ženské hlavičky, rostlinné motivy) se potom lepily na samet. Desky byly i z pravé často barevné kůže s ručně vyrytými či strojně vytlačenými obrázky, obvykle ještě kolorovanými. Byly to opět nejrůznější motivy, často doplněny ještě vytlačeným textem, většinou i zlaceným: “Pozdrav z dáli”, “Gruss aus …” atd.

Tlusté desky, zejména ale fotografických alb, skrývaly také někdy malý hrací strojek, který spustil svou orchestrionovou skladbu, či dvě i více skladeb při každém rozevření desek.



Autor: Milan Degen

Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz