Eduard Josef Ehrlich mezi fotografií a pohlednicí
E. J. Ehrlich byl po dobré čtvrtletí význačným třebíčským fotografem a na příkladě jeho tvorby lze dokumentovat jak byl fenomén pohlednice od samého svého počátku propojen s fenoménem fotografie.
Ehrlich se narodil se 18. listopadu 1840 v německojazyčné rodině v Jihlavě.1 Fotografickému umění se mohl vyučit v některém z již existujících jihlavských ateliérů (např. u bratří Staegerů). Snad svou profesionální dráhu i v Jihlavě započal, ale koncem 70. let 19. století je majitelem ateliéru v Telči na adrese Nové předměstí (dnes Seminářská ulice) číslo 82, jak dokazuje i adresa vytištěná na rubu jeho vizitek a kabinetek.
Zřejmě v roce 1881, kdy se smrtí fotografa Augusta Seitze uvolnil v Třebíči ateliér, přesídlil tam, do většího a lepší výdělek slibujícího města (Třebíč i s nejbližšími okolními obcemi měla na přelomu 19. a 20. století okolo 15 000 obyvatel.).
Obr. I. - Ehrlichova vizitka s dítětem pocházející z konce 80. let 19. století.
Zde se vskutku stal prosperujícím živnostníkem. Z produkce jeho atelieru se dochovalo velké množství ateliérových fotografií, kde před malovaným pozadím defilují páni s nakroucenými kníry, dámy s pasy staženými šněrovačkami a v šatech s honzíky či později v secesních róbách, svatební páry upřeně hledící do objektivu, celé venkovské rodiny, které se nechaly fotografovat snad jen jednou za život, a samozřejmě dítka, jejichž portréty působí často až příliš líbezně. Zmizelý svět, který již vnímáme brýlemi Járy Cimrmana jako lehce směšný, kuriózní a dojemný. Je to běžná dobová fotografická produkce, známá z desítek ateliérů venkovských měst, ovšem zde na velmi dobré dobové úrovni a v dobré technické kvalitě.
Ehrlich se však naštěstí nespokojil jen s touto živnostenskou činností, která mu zajišťovala obživu, a se svým fotoaparátem vyrážel i mimo ateliér, aby zachytil dobovou tvář města a okolí i některé význačné události. Nebyla to jednoduchá záležitost, nést těžkou kameru a všechno vybavení. Z počátku, než se prosadila novější technologie suchých kolódiových desek, musel nést i temnou komoru, ve které se pak těsně před vlastním exponováním musela připravit deska. Bez pomocníka, který nesl výstroj, bylo fotografování v exteriéru vyloučené. A přitom peněžní zisk asi nebyl ohromující. Počet zájemců, kteří si koupili místopisnou vizitku či kabinetku v obchodě místního nakladatele a knihkupce Jindřicha Lorence (kterýžto prodej dosvědčují razítka páně knihkupcova na Ehrlichových fotografiích), nebyl v 80. letech jistě veliký. Nepochybně to pana fotografa muselo bavit a budoval si i svou profesionální pověst, kterou zužitkoval v následujícím období, v letech devadesátých, která i díky razantnímu nástupu pohlednice více přála místopisným záběrům.
Vrcholem Ehrlichovy kariéry jako fotografa byla nepochybně spolupráce na prestižním díle Letem českým světem, které v letech 1896-1898 vydávalo na pokračování v celkem 42 sešitech pražské nakladatelství J. R. Vilímka. Toto dílo, které přineslo půl tisíce záběrů z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, mělo jistě povzbudit národní uvědomění, ale bylo i projevem rostoucího významu fotografie. Díky sešitovému vydávání se dílo dostalo do širší veřejnosti. Na obrazové části knihy podílela řada předních pražských fotografů (např. J. Eckert, který zde uveřejnil 29 snímků, M. Adler s 23 snímky, R. Brunner-Dvořák se 30 snímky) a nepochybně i pro další snímky byly vybírání známí a renomovaní regionální fotografové. Z tohoto hlediska je spolupracovnictví Ehrlichovo uznáním jeho kvalit. Konečně Ehrlich přispěl 17 snímky (takže za pražskými "esy" příliš nezaostal) a mimo dvou záběrů z Třebíče přispěl dalšími dvěma snímky z Velkého Meziříčí a snímky Náměště nad Oslavou, Břeclavského zámku, Znojma, kláštera v Louce (nyní již součást Znojma), zámku v Brtnici, Bítova, Uherčic, Vranova nad Dyjí, Telče, Moravského Krumlova a zřícenin hradů Cornštejna, Rokštejna a Templštejna. Všechny záběry jsou velmi dobré nejen technicky, ale i svou kompozicí a ukazují nám Ehrlicha jako zkušeného tvůrce2. Jak vidno rozsah území, které tak s fotoaparátem procestoval, sahá od Vysočiny po jižní Moravu. Snad je z této doby i dochovaný jeho snímek zámku v Budišově. Bohužel zakázku takového rozsahu již Ehrlich nikdy nedostal.
Obr. II. - Kabinetka zámku v Budišově.
Konec konců i v Třebíči zájem o místopisné snímky vzrostl natolik, že mohl Jindřich Lorenz v roce 1896 vydal malé obrazové album Třebíče (možná i ve více vydáních jak naznačují přebaly v zelené, žluté a šedé barvě) s tuctem originálních Ehrlichových na kartonu nalepených fotografií, s předmluvou a s nezbytnou inzercí. Již zde Ehrlichova profesionální cesta překřížila s pohlednicí, všechny záběry se totiž nakonec na pohlednicích objevily.
Obr. III. - Přebal první obrazové publikace o Třebíči s Ehrlichovými fotografiemi.
Zvláště jeden snímek se stal natolik populární, že se stal nejčastěji reprodukovaným snímkem na třebíčských pohlednicích. Jde vlastně o běžný snímek třebíčského zámku sejmutého šikmo proti proudu přes řeku Jihlavu. Od jiných podobných snímků se odlišuje v popředí je zachycenou loďkou s pískařem (který možná byl do záběru vyslán záměrně, aby oživil scenérii). Poprvé byl tento záběr použit na světlotiskové pohlednici ve formě nočního pohledu (tzv. Nachtmondblick) z roku 1897, kterou vydal již zmíněný J. Lorenz, a poslední dosud nalezená vydaná pohlednice s tímto záběrem od stejného nakladatele má na rubu vytištěn rok výroby 1917. Záběr tedy vycházel po celých 20 let. Jenom na jednozáběrových pohlednicích se s tímto snímkem setkáváme na minimálně 40 druzích pohlednic, které byly tištěny různými technikami (od litografie přes světlotisk, knihtisk až k metalizované pohlednici) a které byly vydávány různými vydavateli. Tzv. pískař je prostě třebíčskou pohlednicovou legendou a bylo by zajímavé pátrat po podobně úspěšných záběrech na pohlednicích jiných měst.
Obr. IV. - Fotografie, která se stala nejčastější předlohou pro třebíčské pohlednice.
Jak již bylo naznačeno, i jiné Ehrlichovy fotografie se ocitly na dobových pohlednicích, ba dá se říci, že pro počátky třebíčské pohlednice (od roku 1895 do zhruba roku 1903) je Ehrlich dodavatelem záběrů takřka monopolním. Vždyť i tak proslulé a sběratelsky ceněné litografické pohlednice vznikaly v dílně podle dodaných fotografií od místních fotografů. A tak byly Ehrlichovy fotografie masově šířeny na nejstarších třebíčských pohlednicích vydávaných místními firmami O. Kubeše, J. Lorenze a R. Brzkowského, E. Wolfa ad. Ze stejných obrazových podkladů vycházela různá vydání velkých firem sídlících mimo město, např. K. Schwidernocha z Vídně, Aschera & Redlicha z Brna, Sonnara a Dathého z Trevíru ad.
Obr. V. - Litografická pohlednice vycházející ze stejné fotografie.
Otázkou je, zda sám Ehrlich nevydával své vlastní pohlednice. Existuje několik fotografických pohlednic (tzv. Echtfoto) v sepiových odstínech, které nenesou jméno žádného fotografa či vydavatele. Nejstarší dosud nalezená pohlednice se záběrem Třebíče prošla poštou 31. 5. 1899 a je následovaná pohlednicemi Starče (25. 8. 1899), Budišova (13. 10. 1899), Pyšela (24. 6. 1901), Mohelna (16. 4. 1902) a Hartvíkovic (1903). Většinu z nich spojuje tiskárničkou ručně vytištěný fialový nápis Pozdrav z ... (následuje dané místo) Je velmi pravděpodobné, že tyto malonákladové pohlednice jsou dílem Ehrlichova atelieru.
Obr. VI. - Rub a líc pohlednice dnes zatopeného Kuchyňkova Mlýna u Hartvíkovic.
Pravděpodobnost případného Ehrichova autorství shora zmiňovaných pohlednic podporuje skutečnost, že Ehrlich byl před rokem 1900 v Třebíči i blízkém jediný profesionální fotograf. Možné autorství fotografa T. B. Źížaly, který zde působil od r. 1900, můžeme téměř vyloučit, dosud se totiž neobjevil žádný místopisný snímek z regionu, který by se mu dal přičíst. T. B. Žížala byl ostatně hlavně malíř, fotografie byla pro něj zdrojem obživy, ale jinak věcí vedlejší. Až E. Dušek, který v roce 1903 Žížalu střídá v jeho atelieru, je nepochybným autorem řady místopisných fotografií a pohlednic. Dalším nepřímým důkazem, podporujícím Ehrlichovo autorství zmíněných fotografických pohlednic, je razítko nakladatele a knihkupce J. Lorenze na jedné z pohlednic z Hartvíkovic (konkrétně Kuchyňkova mlýna). Jak již bylo výše zmíněno, J. Lorenz prodával již Ehrlichovy vizitky a kabinetky a byl též vydavatelem obrazového alba Ehrlichových fotografií, bylo by jen logické, že by později prodával i jeho pohlednice.
Mimo pohlednicovou tvorbu můžeme jeho fotografie najít v Katalogu krajinské výstavy v Třebíči roku 1903, svazku Vlastivědy moravské pro okres třebíčský z roku 1906, a v Nikodémových Stručných dějinách města Třebíče z roku 1911. Dokonce ještě v publikaci Třebíč, město a okres, která vyšla v první polovině třicátých let 20. století (tedy asi dvacet let po jeho smrti), jsou jeho fotografie ještě použity.
Svou živnost Ehrlich vykonával jistě ještě v roce 1907, ale od 30. dubna 1909 provozoval v jeho bývalém ateliéru živnost další fotograf A. Spurný3 a podle sčítání lidu Třebíče z roku 1910 činnost fotografa již Ehrlich neprovozoval.
Na závěr života se přestěhoval E. J. Ehrlich z dlouholetého podnájmu do vlastního domku, který se dodnes nachází na Šafaříkově ulici číslo 5/285 v Třebíči - Domcích4. Zemřel na vodnatelnost ve věku nedožitých 74 let v Třebíči, dne 27. 8. 19145. Na třebíčském hřbitově již jeho hrob nenajdeme a tak jsou jeho symbolickým pomníkem nejstarší pohlednice třebíčského regionu.
- Státní okresní archiv v Třebíči, fond Okresní úřad Třebíč 1850-1945, i. č. 3082, sčítání lidu 1910, Třebíč-Domky, dům č. 285.
- P. SCHEUFLER, Letem českým světem nakladatele J. R. Vilímka. Rozšířený doslov k publikaci Letem českým slovem, Studio JB, Lomnice n. P. 1999 je doplněn textem O projektu Letem českým světem po sto letech, otištěném ve Foto Video v květnu 1998. http://www.scheufler.cz/scheufler-7.html.
- SOkA Třebíč, f. OkÚ Třebíč, i. č. 65J, fol. 191.
- SOkA Třebíč, f. OkÚ Třebíč, i. č. 3082, sčítání lidu 1910, Třebíč-Domky, dům č. 285.
- SOkA Třebíč, f. Archiv m. Třebíče, i. č. 385, kniha zemřelých 1910-1920, s. 84.