Emil Müller - náměšťský obchodník, fotograf a nakladatel
Následující článek je sepsán podle podkladů z právě vycházející knihy Náměšť nad Oslavou a okolí ve starých pohlednicích a fotografiích.
Obr. 1 portrét E. Müllera
Pohlednicový boom 90. let 19. století umožnil jejich vydávání i v menších obcích. Nakladatelská a vydavatelská činnost Emila Müllera může sloužit jako dobrý příklad tohoto tvrzení. Müller se narodil roku v roce 1871 jako druhé ze sedmi dětí jinačovského revírníka Jana Müllera a jeho ženy Berty1. Ve sčítání lidu z Jinačovic z roku 1880 je u rodiny Müllerovy zaznamenán obcovací jazyk německý. V Náměšti n. O., která pravda v očích zvláště třebíčských sokolů byla považována za zněmčelou, se Müller usadil nedlouho přes rokem 1898, kdy převzal obchod po největším náměšťském obchodníkovi G. Bartoschowském v domě č. 102 na náměstí. Jednalo se samozřejmě o klasický obchod se zbožím koloniálním. Na vzácné dochované fotografii z doby kolem roku 1900 lze vidět majitele obchodu, mladého muže s plnovousem, jak hrdě trůní na podivné motorové rikše před svým obchodem. Pomiňme vyvěšené zboží a dobové reklamy a všimněme si rozevřených dveří. Ano, na jejich křídlech jsou nepochybně vystavené pohlednice.
Obr. 2. E. Müller před svým obchodem
To je samozřejmě dosti známá věc, že na malých městech a ve vesnicích vydávali právě obchodníci svým nákladem místní pohlednice, kterými doplňovali svůj sortiment zboží, ale Müller nebyl zcela běžným obchodníkem, který by vydal bokem jen několik málo pohlednic, jeho zájem o toto médium byl hlubší, takže v letech před 1. světovou válkou se stal největším místním vydavatelem pohlednic. První pohlednice Náměště, jedny z místních nejstarších, vydal již, jak dokazují poštovní razítka, v roce 1898. Mimo litografie a knihtisku objevují se na nich i světlotiskové reprodukce fotografií, jejichž autorem byl sám pan obchodník. Jeho zájem o fotografii byl natolik mocný, že v říjnu roku 1900 získal i fotografickou koncesi, a jeho fotografická činnost natolik rozsáhlá, že reprodukce jeho fotografií používali i ostatní náměšťští nakladatelé2. Ba nespokojil se jen s reprodukcemi fotografií a přinejmenším od roku 1900 vydával přímo fotografické pohlednice (tzv. Echtfoto) v krásných sepiových odstínech, které mají velkou dokumentační hodnotu, mnohem větší než tolik populární litografie. Fotografie jsou jednak dobře technicky provedené, jednak záběrově dobře vybrané a s citem pojaté. Díky Müllerovu umění i náměstí a uličky tehdejšího městyse získávají na jisté monumentálnosti.
Obr. 3. Fotografická Müllerova pohlednice Náměště n. O.
A šlo-li o milovanou fotografii, dovedl se chovat zcela neobchodnicky. Pro svazek Vlastivědy moravské z roku 1908, pojednávající o soudním okrese náměšťském, nafotil řadu snímků zdarma, takže autor svazku František Dvorský v doslovu poděkoval E. Müllerovi těmito slovy: "Největší zásluhy o bohaté ilustrování tohoto okresu získal si pan E. Müller, obchodník v Náměšti: nejen že dal svou obsažnou sbírku fotografií na výběr, nýbrž dle přání Musejního spolku nové fotografie i vzdálených samot a zřícenin bezplatně opatřil"3. Je jen škoda, že zmiňovaná obsažná sbírka fotografií se nedochovala. Podobně nezištně se zachoval ke svému učedníkovi Ondřeji Knollovi, budoucímu významnému fotografu a vydavateli pohlednic západní Moravy. Tomu totiž dovoloval, aby se fotografickému umění učil u "konkurence", totiž u fotografa a klempířského mistra Ludvíka Höfera.
Jak již bylo naznačeno, neomezoval se Müller ve své vydavatelské a fotografické činnosti jen na Náměšť, známe řadu jeho pohlednic z bližšího i vzdálenějšího okolí - např. z údolí řeky Oslavy, z Kralic, z Dalešic, z Hrotovic, z Velké Bíteše, z Budišova, z Křížanova či z Třebíče. Navíc, neomezoval se jen na místopisné záběry, dá se o něm jen s mírnou nadsázkou hovořit i jako o fotografovi reportážním. Známe totiž sady fotografií zachycující okamžiky z císařských manévrů v roce 1901, či z vítání hraběcích novomanželů Haugwitzových v roce 1904.
Obr. 4 Slavobrána k uvítání hraběcích novomanželů na náměstí
Jen občas vydával i příležitostné pohlednice, tedy spíše své běžné pohlednice na něž nechal přitisknout vhodný text. Zcela však ve své produkci vynechal jinde oblíbené motýlky a budoucnosti, či podobné všeobecně rozšířené motivy a vzory. Konkurence ostatních vydavatelů jak místních (R. Ergens, B. Řezník, J. Weškrna), tak přespolních (Ascher & Redlich z Brna, J. F. Kubeš z Třebíče) nebyla zřejmě tak velká, aby jej donutila k inovacím. Jistou záhadou zůstávají jen zřejmě nerealizované návrhy pohlednic, o nichž zde již bylo psáno (dát sem odkaz na článek). Počet druhů jeho pohlednic, které se podařilo sesbírat, přesahuje stovku.
Obr. 5. Müllerova novoroční pohlednice
Přes šíři i množství své pohlednicové produkce, byla tato jen vedlejší činností páně obchodníkovou. S počátkem světové války Müller svou vydavatelskou činnost ukončuje. Snad to zapříčinila mizérie války, snad jen vyklidil místo pro vydávání pohlednic svému bývalému učedníkovi Knollovi, který si otevřel vlastní fotografickou živnost v roce 1906, a který zřejmě získal i Müllerův archiv negativů. S jednou výjimkou (pohlednice Kralic z roku 1924) se po roce 1914 další Müllerovy pohlednice neobjevují. Emil Müller, jemuž vděčíme za nejhezčí pohlednice z Náměště a okolí, provozoval svou obchodnickou jětě léta a stal se (díky svému mohutnému plnovousu, statné postavě a hlavně svéráznému smyslu pro humor) populární náměšťskou figurou, zvanou, dle vzpomínky dlouholetého náměšťského kronikáře Jiřího Papírníka (1920-2005), "der schöne Emil". Zemřel v Náměšti v roce 1938.
Poznámky:
- Státní okresní archiv Brno-venkov, fond Okresní úřad Brno, i. č. 100g , sčítání lidu 1880, Jinačovice, dům č. 3.
- Státní okresní archiv Třebíč, fond Okresní úřad Třebíč 1855 - 1945, i. č. 65 M živnostenský rejstřík, Náměšť n. O., fol. 17r.
- F. DVORSKÝ, Vlastivěda moravská, Náměšťský okres, Brno 1908, s. 335.
- Státní okresní archiv Třebíč, fond Okresní úřad Třebíč 1855 - 1945, i. č. 65 M - živnostenský rejstřík, Náměšt n. O. , fol 17 r a 55 r.
Komentáře
Nejsou žádné komentáře