Fotograf Ondřej Knoll
Narodil se 24. 12. 1883 v Šaraticích. Po 4 třídách gymnázia přešel do učení k Emilovi Müllerovi obchodníkovi zbožím galantérním v Náměšti nad Oslavou. E. Müller vydával na přelomu století první pohlednice Náměště nad Oslavou. Umění fotografovat se učil v náměšťském Hoferově fotografickém ateliéru a podle publikace Rozhledy fotografa. Pro svůj první aparát se vypravil na kole do Vídně. Ten zakoupil u firmy Wachtl. Po vyučení nastoupil v Náměšti n. Oslavou jako vedoucí nově zřízené pobočky knihkupectví třebíčské firmy Jana Františka Kubeše. Toto knihkupectví od roku 1923 vedl ve své vlastní režii. Byl členem elitní knihkupecké organizace Kmen. Ve své prodejně postupně rozšiřoval další sortiment např. o včelařské potřeby, žárovky ad.Jako fotograf vyvolával první rentgenové snímky MuDr. Františka Dreuschucha-zakladatele rentgenologie na Moravě. Během 1. Světové války sloužil jako fotografický laborant rentgenologické laboratoře nemocnice ve Vídni. Pro rod Haugwitzů obstarával veškerou fotodokumentaci. Je autorem souboru asi 500 kolorovaných stereoskopických diapozitivů včetně doprovodného textu. O jeho proslulosti jako fotografa-portrétisty svědčí i to, že některé třídy třebíčských středních škol využily jeho služeb přes existenci kvalitních domácích fotografů na fotografie pro svá maturitní tabla. Jeho fotografie byly v průběhu doby užívány v mnoha publikacích. Jsou součástí sborníku Třebíč, město a okres, průvodce Pojihlaví a Pooslaví, Vlastivědy moravské - Moravskobudějovicko Jemnicko, Náměšť nad Oslavou 1532-1982 ad.
V době od poloviny dvacátých let do ,,vítězného února´´ byl nejvýznamnějším nakladatelem pohlednic třebíčského regionu. První mně známou jeho pohlednicí je chromografie Náměště n. Oslavou. Je vydaná nakladatelstvím Co.K.K. Violeta a má katalogové číslo 4223. Prošla poštou 17. 12. 1912. Další je světlotisková pohlednice Mohelna ze stejným rokem vydání. Doba jejich vzniku je zcela určitě před 17. prosincem 1912, obě tyto pohlednice jsou podle vzrostlé vegetace z letního období. Začátky jeho vlastní --pohlednicové tvorby jsou pohlednice tištěné většinou světlotiskem nebo hlubotiskem. O. Knoll tiskárnu nevlastnil, proto musel ze začátku své tvorby využívat jiných výrobců.
Nejpočetnější zastoupení jeho vlastní produkce jsou však bromografie. Ty vyráběl v klasickém formátu 9 x 14 cm. Lze na nich vysledovat postupný vývoj. Nejstarší mně známá bromografie pochází z r. 1914 a má dotištěné katalogové číslo 873/25. Bohužel jeho tvorbu lze těžko katalogizovat. Sériová čísla jsou uváděna pouze zpočátku. Na některých pohlednicích není ani rok jejich vzniku. Již na počátku své tvorby pohlednic nechal své fotografie tisknout i pro jiné drobné subjekty (hostinské, obchodníky ad.). Ve své vlastní produkci bromografií, kterou lze spatřovat těsně po vzniku republiky označoval pohlednice na adresní straně razítkem Fotograf O. Knoll. Náměšť. V polovici dvacátých let razítko vystřídal na negativu rukou dopsaný název jeho firmy. Okolo roku 1929 se začíná vyskytovat jeho klasická pohlednice s bílým 3 -5 mm širokým okrajem. Na dolní straně je na použitém negativu umístěna na dolní straně v rozích popřípadě uprostřed průhledná přelepka s názvem místa popřípadě označením lokality a výrobce pohlednice. Na vrcholu své tvorby před okleštěním Československa v září 1938 se řadil se svými 100 000 ročně vydanými ks pohlednic na 8. místo předmnichovské ČSR. Velké množství pohlednic svědčí i o jeho nadměrné pracovitosti. Je pozoruhodné, že malý soukromník z Náměště nad Oslavou se řadil mezi velké firmy specializující se na výrobu pohlednic. Své černobílé bromografie většinou vydával v sériích okolo 500 až 1000 ks. Osobně mi není známá ani jedna jeho pohlednice, která by byla tónována. Jeho produkce se svým počtem a provedením dotýkala podstatné části jižní Moravy a jižní části východních Čech. I přes existenci jeho pohlednic Štefánikova pomníku na Bradle si myslím, že tyto slovenské pohlednice jsou spíše výjimkou. Za první republiky se poměrně dobře prodávaly pohlednice související ze vznikem republiky. Záběrem jeho hlavního působení je Českomoravská vysočina a z ní především Pojihlaví a Pooslaví. Jako nakladatel se zřejmě nebál neprodejnosti svého díla. Doposud jsou jeho fotopohlednice některých malých lokalit dodnes jedinými vydanými pohlednicemi těchto míst. Dodnes nejen sběratelé hodnotí jeho dokonalou technickou úroveň. Jeho dokonalé řemeslné zpracování si již v době svého vzniku získalo velký respekt. Jeho fotografie používalo ke své produkci pohlednic ještě na konci padesátých let nakladatelství Orbis.
Vyhotovil několik souborů pohlednic. Známá je sada oblíbených míst básníka Otokara Březiny. Tytéž fotografie byly mimo to publikovány v korespondenci Otokara Březiny s Jakubem Demlem, Františkem Bílkem a Annou Pamrovou. Na některých jeho záběrech je možno vidět jeho automobil kabriolet Praga Piccolo. Rovněž někde můžeme spatřit jeho manželku,s ní objížděl mnoho míst,která fotografoval. Mezi jeho méně četné pohlednice počítám :
1) Stereoskopické černobílé pohlednice. Mají klasický formát a obsahují dva mírně posunuté záběry vedle sebe o velikosti 65 x 65 mm.
2) Počet jím vydaných pohlednic Velkého Meziříčí a naopak pohlednic Třebíče a jejího okolí vydaných velkomeziříčským fotografem Romanem Skopcem svědčí o pravdivosti ústního podání o jejich vzájemné dohodě. Rudolf Skopec uvolnil Třebíčsko a východní část Ždárského okresu za Velké Meziříčí a blízké okolí.
Podstatnou část života prožil v Náměšti nad Oslavou. Jeho dům lze spatřit při trati nedaleko železničního mostu na Sadové ulici. Patřil mezi veřejně činné občany. Zúčastnil se různé osvětové činnosti. Byl činorodým členem sokolské jednoty a jejím jednatelem. Podílel se na sokolské amatérské scéně, budování náměšťské sokolovny. Byl členem muzejního výboru propagujícího kralickou tiskárnu. Podílel se na založení Ligy československých motoristů v Náměšti 1930. Byl hospodářem včelařského spolku ad. V roce 1949 byla na jeho prodejnu po udání uvalena národní správa. Část jeho rozsáhlého fotografický archivu obsahující více než 3000 negativů je uložena v třebíčském Západomoravském muzeu. Myslím si, že celé jeho dílo nebylo dodnes dostatečně doceněno. To je věcí jen dalšího času. Zemřel 6. 8. 1960. Urna s jeho popelem je uložena v kostele Církve Československé husitské v Náměšti nad Oslavou.
Autor: Miroslav Maloušek | 21. 6. 2003