Hola, hola, škola volá ...

Už je to více jak půl století, když nás těmito slovy budívala babička ráno do školy. Rodiče byli už dávno v práci a nám se nechtělo vstávat. Ale babička pokračovala: "Sluníčko už dávno vstalo, očička si umývalo, a ty ještě spíš? Že se nestydíš?" Nestyděly jsme se a se setrou smlouvaly o další čtvrthodinku. Často nám pomohlo až otevřené okno a stažená peřina.

Každým rokem v září, na začátku nového školního roku, se mi vzpomínka na "babiččin budíček" vrací mnohem intenzivněji. A také vzpomínka na školu, na mé učitele, na to jak jsme první dny dostávali všichni čisté sešity a linkovali na jejich stránky okraje, aby psaní "mělo úpravu". Vzpomínám samozřejmě i na to, jak jsme se na sebe se spolužáky navzájem těšili a předháněli se ve vyprávění prázdninových zážitků, než začalo opravdové učení - mučení.

To už je ale dávno. Co všechno se změnilo! A jak se změnila škola od dob našich babiček a prababiček. Jak vypadala známe už jen z knih, obrázků, ze starých filmů nebo muzejních expozic a také - jak jinak - i z pohlednic.

Dnešní děti už ani nevěří, že školy byly kdysi tzv. jednotřídky, že jeden pan učitel nebo slečna učitelka měla děti rozdělené do skupin podle věku a podle studijní zdatnosti a všechny děti se učili ve stejném čase. Že se před vyučováním modlilo nebo zpívala národní hymna, že se psalo křídou na kamennou tabulku a houbičkou, uvázanou na šňůrce k tabulce, se psaní potom smylo a všechno si děti musely zapamatovat. Knihy byly vzácné. Škola byla vlastně jedna místnost v domečku, stála v ní tabule, děti seděly v lavicích a topilo se v kamnech nebo v krbu. Neposlušné žáky trestal pan učitel rákoskou nebo pravítkem přes prsty a chudé děti chodily do školy jen v zimě, když už rodiče nepotřebovali pomocníky v hospodářství.

Dnes si děti mohou vybrat školu podle svého zájmu. Jazykovou, hudební, zaměřenou na matematiku, sport nebo školu soukromou či katolickou a další. Učebnice jim značně nahrazují počítače a sešity už nelinkují. Alespoň zde v Kanadě ne. Tady je i známkování jiné: A, B, C, D. A také je jiné i vysvědčení, aby se dítě vyvíjelo jako osobnost a špatná známka neztěžovala jeho psychiku. Už není žádná rákoska, už není ani "po škole", když dítě dostalo pětku nebo vyrušovalo. Doby se mění, děti znají víc, ale přece si myslím, že i " osobnost" se v dětských letech musí usměrnit a že je to zdravé.

Vraťme se však k době dávno minulé, ke staré škole. Ráda bych ji právě teď, na začátku září, připomenula několika pohlednicemi, které mám ráda. A také přeji možná pěkné vzpomínání na školní léta vaše nebo vašich dětí.

Kliknutím zobrazíte větší obrázek
Fr. Schmidt-Breitenbach: Školní přestávka

Kliknutím zobrazíte větší obrázek
H. Kaulbach: Ulejvák

Kliknutím zobrazíte větší obrázek
H. Kaulbach: Těžký začátek

Školní budovy se v místopisných sbírkách nacházejí poměrně často. Vždyť to byla vlastně chlouba města, městečka nebo vesnice, mít na pohledním lístku nejen kostel, ale také školu. Ovšem interiér školy a nebo obrázky školáků se již vyskytují na pohlednicích málo. Moc by mne zajímalo, jestli se někdo ze sběratelů na toto téma specializuje. Určitě by to byla velmi zajímavá a poučná sbírka.

Kliknutím zobrazíte větší obrázek
Polná: Stará škola, velmi pěkná muzejní expozice. Pressfoto Praha, MOm 9493/06-07-389. Na obrázcích průčelí muzejní budovy, původní vybavení třídy,školní knihovna, byt učitele a obraz z roku 1812 s původní školní budovou.

Kliknutím zobrazíte větší obrázek
Nejstarší zachovalá dřevěná budova školy z roku l763 na Floridě, postavená z cedru a cypřiše. Moc pěkná muzejní expozice, mám ráda i celé historické městečko St. Augustin.

Kliknutím zobrazíte větší obrázek
Interiér třídy ve staré škole v St. Augustin s učitelem i dětmi v životních velikostech, expozici doplňují dobové knihy, psací potřeby a staré mapy. Na obrázku je také vidět zlobivého chlapce, který stojí bosý na fazolích (kamíncích) před dětmi a na hlavě má čepici (většinou byla šedivá) "Dunce" -ostudné označení výtržníka.

A že jsou dnes děti mnohem pohotovější a bystřejší se mi potvrdilo jedno letní ráno. I já někdy používám "babiččin budíček" pro své vnučky. Při návštěvě mě přemluvily a já zůstala na "sleep over" (přespání). Vždy s nimi mám hezký večer. Ráno mi zazvonil budík, ještě se protahuji, ale starší vnučka mne už tahá za ruku a říká: "Babííííííííííí! Hola, hola, práce volá!" Otočila se na druhý bok a spala dál. Měla prázdniny. Zasmála jsem se. Tentokrát já musela vstát a jít do práce. Ale od příštího týdne už na tom budeme obě stejně!

Kliknutím zobrazíte větší obrázek
M. Aleš: Cesta do školy

A to je pro dnešek vše. Takže přátelé, prázdniny jsou pryč a škola už opravdu volá ...



Autor: Květuše Veselá | 4. 9. 2006

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2020 Filokartie.cz
ISSN 1214-4231
TOPlist