IX. část - Uspořádání sbírky

Datum vydání: 21. 12. 2003


V uspořádání sbírky se výrazně projevuje individualita každého sběratele a jeho sběratelské záměry. V tom je i půvab sběratelství: i kdyby dvě sbírky zpracovávali úplně stejný materiál, nikdy nebudou vypadat stejně.

Ale jak má vlastně sbírka vypadat?
Vyjděme z definice, že sbírka je esteticky působivý soubor, samostatně uspořádaný a obsahující i unikáty z daného oboru. Měla by být zpracována s pomocí literárních či jiných informačních pramenů a odpovídat současnému stavu poznání v oboru, obsahovat úvod či průvodní text, který se pak stává organickou součástí sbírky. Pokud má sběratel ke sbírce i patřičnou dokumentaci (knihy, katalogy, atd.) svědčí to o jeho hlubším vztahu k problematice.

Úvod (průvodní text) by měl zapadat do celku, tedy mít formát pohlednice, nebo průhledných desek či volných listů, záleží na způsobu uložení sbírky. Obsahuje informace o sbírce. Co je podstatou sbírky, jejím nosným tématem, proč sbírka vznikla, apod.

Průvodním textem se rozumí slovní komentář, uspořádaný v závislosti na třídění sbírky. Text je zapsán na rozřaďovačích nebo tvoří celek, ale vždy by měl umožňovat zasvěcenou prohlídku sbírky. Obsahuje informace o pohlednicích ať už jednotlivých nebo jako celku, upozorňuje na zajímavé exponáty apod.

Samozřejmou součástí špičkových sbírek je i pomocný aparát. Čím je sběratel pokročilejší, tím má bohatší dokumentační materiál. Knihy, brožury, prospekty, výstřižky atd., ale i vlastní poznámky, výpisky, grafy, statistiky atd. To vše se během let nashromáždí při pátrání o údajích a informacích o pohlednicích, o místech a věcech jež zobrazují, o autorech fotografií a kreseb, o vydavatelství a nakladatelství a mnoho jiných.V zásadě se nechá říci, že čím větší a špičkovější sbírka, tím větší knihovnička obsahující pomocnou literaturu a dokumenty.

Optimální je sběratelská pracovna, nebo alespoň koutek, kde je vše při ruce, jak sbírka tak knihovna například v sektorovém nábytku. Prostředí pak mohou dotvářet i vhodné obrázky a suvenýry.

Autor: Jan Vávra
jan.ziny@centrum.cz

Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz