K předčasné krátké adrese

Datum vydání: 20. 12. 2004

Tak dlouho jsme považovali korespondenční lístek se Schwartzovým přítiskem za nejstarší pohlednici na světě, až přišel jakýsi Angličana prohlásil - omyl, nejstarší pohlednici na světě mám já. Tak dlouho jsme považovali období kolem roku 1905 za rozhodující pro přechod z dlouhé na krátkou adresu, až přišel sběratel pan Maloušek se svým nálezem pohlednice s krátkou adresou z roku 1901 (Filokartie 1/04) a do základů jedné z mála našich jistot položil časovanou nálož, přinejmenším nám zamotal hlavu.

Přeháním, občas si udělám legraci, nejčastěji sám ze sebe, takže nic ve zlém. S nálezem pana Malouška nebudu polemizovat, protože jsem tuto pohlednici neviděl. V druhé části tohoto článku napíšu o jedné své vlastní zkušenosti, i když nález pana Malouška nepotvrzuje ani nevyvrací.

Tady bych se chtěl zmínit o něčem jiném. Pan Maloušek - a není to poprvé - si všiml něčeho, co vybočuje z okruhu stereotypů, které z pohodlnosti tak rádi přijímáme jako normu, a napsal o tom. Vůbec nezáleží na tom, jestli má nebo nemá pravdu. Důležité je, že na chvíli rozvířil poklidnou hladinu naší filokartie. Ta pravda, pokud tam je, se z ní možná vynoří a to platí i obecně. Nemá smysl mávat rukou nad něčím, čemu nerozumíme nebo co přesahuje míru našich zkušeností, a nepodělit se o to s ostatními sběrateli. Sběratel (nechci říci přímo badatel), který chce vybočit z bludného kruhu prostého hromadění, musí být zvědavý a musí se umět divit. Nesmí se stydět zeptat se, i když se ptá na něco, co je možná pro některé zkušenější sběratele běžné. Právě v čerstvosti a nezatíženosti jeho pohledu je možná klíč k objevení něčeho nového, co může naše znalosti posunout o kus dál.

Nyní k mé zkušenosti. Před nějakým časem jsem měl možnost podrobně prohlédnout album necelého tisíce pohlednic a dopisnic, které v létech 1900-1913 přišly jednomu adresátovi. Nebyl to sběratel, jenom si poctivě odkládal pohlednice tak, jak mu přicházely, takže je snadné oddělit od sebe jednotlivé roky. Když si odmyslíme pohlednicově tradičně silná období, jako jsou Vánoce, Nový rok a Velikonoce, činil jeho zisk v ostatních obdobích přibližně jednu pohlednici týdně, to si může každý snadno spočítat. Na sběratele by to bylo hodně málo a právě tato přirozená tvorba a skladba dělá z toho alba silný argument k otázce přechodu z dlouhé na krátkou adresu, tím silnější, že přibližně polovina pohlednic pochází z českých zemí a druhá polovina z okolních evropských zemí, takže následující přehled má širší než jen tuzemskou platnost, i když v těchto podrobnostech jsem to tehdy nezkoumal.

V následující tabulce jsou uvedeny počty poštou prošlých pohlednic (na ty jsem se zaměřil přednostně) podle let, kdy byly odeslány, rozdělené na pohlednice s dlouhou a krátkou adresou.

	Celkem (ks)	Dlouhá adresa (ks)	Krátká adresa (ks)
1900-1904	304	304	-
1905	68	46	22
1906	72	21	51
1907	64	10	54
1908	96	12	84
1909	80	2	78
1910	68	1	67
1011-1913	196	-	196
	948 ks

Tabulka je tříděna podle data poštovního razítka a ukazuje náhlý zlom na přelomu let 1904/1905, který napovídá, že k systémové změně adresní strany došlo skutečně jednorázově úředním rozhodnutím. Je pravděpodobné, že uvedené pohlednice s dlouhou adresou, poštovně použité po roce 1905 a později, byly vydány před rokem 1905 včetně a použity ze zásob. Sám jsem psal o litografické pohlednici s dlouhou adresou, poštovně použité v roce 1931 (Filokartie 2/01ú) a ve sbírce mám jinou pohlednici, odeslanou dokonce v roce 1986 (to není překlep!).

Pokud si pamatuji, přinesla mi tato prohlídka ještě jeden poznatek o tom, že dnešní podoba půlené adresní strany nebyla v onom období přechodu 1904/1905 zdaleka běžná a samozřejmá. Existovaly pohlednice s adresní stranou orientovanou na výšku, pohlednice, kde místo pro sdělení zabíralo jen menší část adresní strany, i pohlednice s dlouhou adresou, improvizovaně nebo tiskařsky upravené na krátkou adresu, ale o tom se ve Filokartii už psalo.

Napsal jsem, že tento průzkum nevyvrací názor pana Malouška. Je docela možné, že existovaly předčasné pohlednice s krátkou adresou a nikdy to nevyvrátíme, dokázat se dá jen existence něčeho, nikoliv neexistence. V každém případě by to byly ojedinělé, systémově nepříliš významné pohlednice. Ani anglická "nejstarší" pohlednice světa nesvedla nikoho k následování, vlastně se o ní více než sto let nevědělo.

Tady by své měli říci sběratelé, kteří pohlednici, zmiňovanou panem Malouškem, mají v lepším stavu nebo jako součást série, případně kteří najdou ve svých sbírkách jiné pohlednice s krátkou adresou, pocházející z doby před rokem 1905. Připojit by se měli i sběratelé, kteří obvykle do Filokartie nepíší. Je k tomu totiž ojedinělá příležitost: právě nastává sto let od onoho přelomového období 1904/1905, a to bychom si měli udělat jasno, jak to před těmi sto lety skutečně bylo.

Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz