Kus za pět korun, aneb o dvou úlovcích z jedné burzy

Je druhá sobota v prosinci a ve Velkém sále hotelu Sidia v Olomouci se od rána koná poslední letošní bleší trh - setkání sběratelů všech oborů. Jako tradičně Velký sál ani s prostorným předsálím nestačí, a tak se nejroztodivnější předměty nabízejí i na chodníku před budovou. Dokonce zde mezi starými mosaznými svícny, hrníčky a medailemi všech režimů, které touto zemí prošly v minulém století, kdosi nabízí i staré pohlednice. Hlavní nápor ovšem čeká teprve uvnitř. Pohlednice se zde prodávají odhadem na několika desítkách stolů, takže není v silách jednoho člověka prozkoumat celou nabídku. Jsou zde obchodníci, kteří nabízejí staré pohlednice více či méně přehledně v plastových obalech uspořádané podle oborů, případně podle míst. Seženete tu i krásné dlouhé adresy; ceny tomu ovšem odpovídají - většinou jsou trojmístné, ale není problém najít kousek, za který prodejce žádá víc než tisíc korun.

Chodí sem ale i lidé, kteří nabízejí své přebytky, dědictví apod. za jednotnou cenu pár korun za kus. I zde se dají najít zajímavé kousky, jen je třeba obrnit se trpělivostí a mít, jak se říká, oči otevřené. Posuďte sami - dvě pohlednice, které jsem tentokrát získal, jsem shodou okolností koupil za stejnou cenu 5 Kč za kus:

The Law Courts, London. Reprodukce barevného pastelu, autor neuveden, vyd. Raphael Tuck & Sons, Ltd., London, 40. léta 20. stol. (nedatováno). Barevný knihtisk 14 x 9 cm.

V krabici označené "Cizina à 5 Kč" mě mimo jiné zaujala tato pohlednice Londýna. Je na ní známá westminsterská ulice Strand kousek od místa, kde překročí hranice City a změní jméno na Fleet Street. Vlevo vidíme budovu Královského soudního dvora; ostatně to potvrzuje i popisek "The Law Courts" v levém dolním rohu. Přestože tudy procházejí denně tisíce turistů od Trafalgarského náměstí směrem ke katedrále sv. Pavla a dále k Toweru, není to úplně nejběžnější motiv na londýnských pohlednicích. Navíc tato pohlednice je evidentně víc než padesát let stará. Proto se rozhoduji, že beru - jen si ještě prohlédnu adresní stranu.

Adresní strana stejné pohlednice

Oranžová dvoupennyová známka s portrétem krále Jiřího VI. je běžná výplatní; ostatně, poštovní správa Velké Británie v té době mnoho druhů známek nevydávala. Ani poštovní razítko není "nic moc". Nenašel se ale naštěstí nikdo, kdo by známku odlepil, takže i po této stránce je pohlednice v pořádku. Nahoře je tužkou napsaná poznámka "3,-"; zřejmě někdo kdysi pohlednici nabízel za tři koruny. Ale to půjde snadno vygumovat.

Nakonec mě zaujalo asi 35 podpisů pod pozdravem. Čtu si jeho text: "Londýn 23. 6. 1948. Na vítězném zájezdu vděčně na Vás vzpomíná a srdečně pozdravuje PSMU." Zkratka PSMU mi není neznámá - Pěvecké sdružení moravských učitelů je ve svém oboru opravu pojem. A hned mezi prvními je podepsán tehdejší dirigent, sbormistr a umělecký vedoucí Jan Šoupal, který tento sbor dovedl k jeho asi prozatím největším úspěchům. V následujících letech se stal zasloužilým umělcem a nositelem Řádu práce. Domnívám se, že v jeho případě to svědčí o tom, že patřil skutečně ke špičce - jako hluboce věřící člověk rozhodně nebyl prototypem "nového člověka", jakého si žádala tehdejší doba.

Ale co je myšleno tím "vítězným zájezdem"? Odpověď jsem našel, jak jinak na internetu (odkaz 1, odkaz 2). Soubor tehdy zvítězil ve 2. ročníku festivalu International Eisteddfod ve velšském Llangollenu. Pohlednice je tedy poslaná během zpáteční cesty z Walesu do vlasti. Za pětikorunu tak získávám pohlednici, kterou lze bez nadsázky označit za svého druhu historický dokument.

Jádro mé sbírky ale tvoří pohlednice z našeho města a okolí. Procházím tedy u stejného prodejce i jejich nabídku. A i zde jsem kromě jiných kousků pro sebe našel jednu zajímavost.

Zdánlivě je to obyčejná asi 35 let stará pohlednice Orbisu, ale už na první pohled mi na ní něco "nesedí". To, že na adresní straně chybí vytištěný popis, je sice u místopisných pohlednic Orbisu z té doby dost neobvyklé (kromě některých okénkových, které mají popis umístěný na obrazové straně), ale budiž. Jenže papír je už na omak nějaký jiný. Kromě toho, obrázek na pohlednici je vytištěný zřejmě ofsetem, ale úprava adresní strany odpovídá černobílým bromografickým pohlednicím. A hlavně: je datovaná do ledna 1971. To sice ještě doznívaly dozvuky "Pražského jara", ale ani o dva roky dříve nebyla situace natolik uvolněná, aby se na pohlednici mohlo objevit nádvoří nejpřísněji střežené věznice v zemi. Ne snad, že by žádné pohlednice Mírova z té doby neexistovaly, ale věznice je na nich zachycena pěkně z dálky. Když si ještě povšimnu, že pod obrázkem prosvítá náznak jakéhosi textu, je mi jasné, že držím rukodělnou napodobeninu pohlednice.

Napodobenina pohlednice. Barevný ofset (výstřižek z časopisu) / xerokopie (laserová tiskárna) 14,8 x 10,5 cm.

Její výrobce slepil xerokopii adresní strany nějaké černobílé pohlednice Orbisu s výstřižkem z jakéhosi časopisu (mám "podezření" na Magazín Práva - ale to koneckonců není důležité). S výrobou si dal asi dost práce, slepení i ořezání je provedeno velice pečlivě. Řekl bych, že vyrábět takto pohlednice s tím, že je budu prodávat po pěti korunách, by bylo dosti neefektivní, a tak se o důvodu, proč se kdosi tak snažil, můžeme jen domnívat. Nepředpokládám, že by autorem byl člověk, od kterého jsem tento výrobek koupil. Spíš se k němu dostal s nějakou větší kolekcí, ze které si vybral, co ho zajímalo, a zbytek takto rozprodává. Mám sice pochybnosti, že tento úlovek mohu označit za pohlednici, ale jako ukázka "lidové tvořivosti" určitě stojí za to.

Domů jsem si pochopitelně donesl víc kousků, některé stály i víc než pětikorunu, některé míň, ale tyto dva považuji za nejzajímavější. V průměru jsem se příliš neodchýlil od "normy" 5 Kč za kus. Snad bych si mohl dovolit utratit i víc; a pokud bych se chtěl na nějaké téma zaměřit opravdu do hloubky, bylo by to jistě i nutné. Ale mne láká právě to pátrání, kdy dopředu nevíte, co vás čeká, ale - obrazně řečeno - z hromady písku se snažíte vyrýžovat pár zlatých šupinek. Možná se mnou někteří čtenáři nebudou souhlasit, ale podle mého názoru právě "o tom" je sběratelství.

P.S.: Příští "blešák" se tamtéž koná 13. ledna.