Malíři Vlastimil Rada a Jan Slavíček
Datum vydání: 6. 4. 2010
Dne 5. dubna si sběratelé uměleckých pohlednic připomněli výročí dvou Národních umělců: malířů Vlastimila Rady a Jana Slavíčka.
Vlastimil Rada
Narodil se před 115 lety, 5. dubna 1895 v Českých Budějovicích. Jeho otec Petr Rada byl zde profesorem kreslení. Rodina se v r. 1904 přestěhovala do Prahy, kde v letech 1908-1912 navštěvoval soukromou školu Václava Jansy. Akademii výtvarných umění (1912-1920) vystudoval u Josefa Loukotky, Jana Preislera, Maxe Švabinského a Jana Štursy. Od r. 1913 byl členem Umělecké besedy a byl velmi aktivní umělecky i společensky. V r. 1946 byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umění v Praze, kde vychoval mnoho žáků. Kromě pedagogické a malířské činnosti se věnoval také ilustraci. Vytvořil stovky kreseb pro noviny a časopisy i jako doprovod ke knížkám ve spolupráci s Jaroslavem Žákem. Některé knihy s humornými obrázky napsal i sám. Své práce vystavoval na mnoha domácích i zahraničních výstavách, několikrát i na Bienále v Benátkách.
Získal řadu vyznamenání a v r. 1958 titul Národní umělec.
V jeho malířské tvorbě nacházíme především krajinu a život v ní. Hlavně to byl rodný kraj rodičů -Železnobrodsko, potom krajina Jižních Čech a romantické obrazy severního okolí Prahy, ale také kresby z cest. Jeho dílo je proniknuto silným vztahem ke tradici, zachycuje náladu vánoční a velikonoční i humorné výjevy. To vše nacházíme rovněž na pohlednicích, které byly velmi oblíbené. Vydávaly se proto zejména k svátkům vánočním a velikonočním a já sama je měla moc ráda - řadila jsem je mezi své další milé malíře, jako byl J. Lada, M. Aleš, M. Fischerová-Kvěchová a další. Posílala jsem je střídavě rodině i přátelům a také sbírala. A tak se stalo, že zatím největší kolekce pohlednic z jeho díla v počtu 188 ks se nachází právě ve sbírce ORBIS PICTUS ve Východočeském muzeu v Pardubicích.
Vlastimil Rada zemřel těsně před Vánoci, 23. prosince 1962. Smrt jej přepadla v mrazivé noci na pražské ulici a ukončila tak život jednoho z představitelů jedinečné generace Umělecké besedy. Stal se opravdu umělcem národním, což se v jeho díle v každém směru potvrdilo a stalo se trvalou součástí národního dědictví. Jeho umělecké nadání se projevilo i u syna Pravoslava. Se svou ženou Jindřiškou i dcerou Šárkou se stali pokračovateli slavné umělecké rodiny Radů.
Jan Slavíček
Narodil se před 110 lety, 22. ledna 1900 v Praze, kde také před 40 lety, 5. dubna 1970 zemřel.
Své malířské nadání zdědil po svém otci Antonínu Slavíčkovi (1870-1910), z jehož tvorby ve všech námětových oblastech vycházel. Studoval na Akademii výtvarných umění u prof. J. Preislera, V. Nehleby, M. Švabinského a O. Nejedlého (1916-1925). Od r. 1922 byl členem SVÚ Mánes, později i dalších výtvarných spolků. Od počátku se zaměřil především na krajinomalbu a zátiší, z nichž některá připomínala technikou díla starých mistrů a od 40-tých let 20. století také na Prahu. Podnikal řadu studijních cest i do zahraničí. Po předčasné smrti otce jej umělecky ovlivnil i druhý manžel matky, malíř Herbert Masaryk.
Jan Slavíček si s oblibou vybíral krajinářské motivy z Orlických hor, zejména z Německé Rybné (dnes Orlické Rybné), kam často zajížděl se svým otcem na faru k jeho příteli faráři Janu Selicharovi.
Od r. 1937 až do své smrti žil a tvořil v zadním traktu hrzánského paláce na Hradčanech. Zde také z okna svého ateliéru maloval své slavné portrétu na Prahu. Byl uznávám hlavně v předválečném období, ocenění se mu znovu dostalo až v r. 1953, kdy se stal Laureátem ceny Klementa Gottwalda a v r. 1967 Národním umělcem. Uspořádal řadu domácích i zahraničních výstav a je bohatě zastoupen v mnoha galeriích včetně Národní galerie.
Reprodukce jeho obrazů na pohlednicích vydávalo pražské Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění a Orbis Praha, bohužel ne ve velmi kvalitním provedení. Proto se těchto pohlednic ve sbírkách sběratelů mnoho nezachovalo Dnešní ukázka to dokazuje, ovšem kvalitnější pohledy zde nemám k dispozici a ani mi není známo, zda-li v posledním období pohlednice malíře Jana Slavíčka byly vydány. Pokud ano, věřím, že mne někdo ze sběratelů uměleckých pohlednic doplní a poskutne nové informace.
Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz