Miroslav MALOUŠEK, František GREGOR - Třebíč ve starých fotografiích

Po rozběhu spolupráce, ověřené při edici publikace Miroslava Malouška Třebíč ve starých pohlednicích (AMAPRINT - Kerndl, Třebíč 2004), přikročili oba badatelé neprodleně k vydání dalšího díla, podle jejich mínění potřebného k odstranění bolavé mezery v soudobém poznání problematiky. Stejný nakladatel nyní dává veřejnosti k dispozici titul Třebíč ve starých fotografiích.. Jedná se o výsledek práce sice pevně a cíleně organizované v posledním roce, avšak spočívající na základech dlouhodobé sběratelské a badatelské činnosti obou autorů. Ti jsou jí, dá se říci, životně poznamenáni. Vyšel-li M. Maloušek z mnohaletého až vášnivého sběratelství, které spolupráce s kolegou dokázala profesně kultivovat, PhDr. Fr. Gregor, školený historik a povoláním archivář, kromě vlastní odbornosti a zdatnosti získal zase tím, že našel spolupracovníka společného zájmu, nezbytného k neustálé výměně názorů i poznatků a ochotného podílet se veškerá sběratelská trápení i radosti. Osobní zakoušení dobrodružství poznání také jasně formulovalo poslání studie i cíl hodný dosažení. Staré fotografie města Třebíče jsou trvale předmětem zájmu, ať již pro poznání minulosti, či pro doplnění nejrůznějších sbírek. V pozadí zůstávají jejich původci, ke kterým by každý zájemce měl pociťovat vděk, neboť právě jen díky jejich práci v oboru, profesionální i amatérské, obživné či pro radost, rutinní či objevné, někdy život zcela pohlcující atd. atd. má naše současnost pro sebe fotografii, předmět mnohostranného významu, neodmyslitelného průvodce člověka na jistém stupni vývoje. Přes značný a narůstající rozvoj zájmu o problematiku šla v nedávné minulosti velká část fotografických fondů v nejrůznější podobě do smetí, a to především díky převažujícímu "krátkému spojení" utilitarismu, nepochopení významu pramene poznání, i prostě pro lidskou indolenci. Dnes je zachováno jen torzo - fotografií, pozůstalostí, úředních písemností i památek. Přesto všechno může práce na tomto poli přinést velmi mnoho v poznání, ale konec konců i přispět ke zhodnocení, a tím i dalšímu zachování dokladů minulosti.

Kromě předmluvy obsahuje práce tři základní kapitoly: Stručný přehled dějin fotografie do začátku 20. století, Počátky fotografie v Třebíči, Fotografie v Třebíči po roce 1900. Za každou z kapitol následuje odkazová část s citací pramenů a literatury.

Zařazením prvé kapitoly vyznívá celá publikace poněkud šířeji, než jak ji stanovilo úvodní zadání. Seznámení s obecnými problémy však přesto není nadbytečné. Počítá s takovým čtenářem, který podobné informace nemá běžně po ruce a přitom i v základní rovině interesu jejich minimální pensum může potřebovat. Přináší tedy základní data od jakési prehistorie problematiky, se jmény ze starověké Číny, Řecka, Arabů, renesance, rudolfinské astronomie apod. Jsou uvedeni všichni, kdo cestu fotografie razili či na ní něčím zásadním přispěli, také velmi přehledně zařazeny hlavní pokroky ve vývoji techniky oboru. Soustředné kruhy přibližují dále historii fotografie v Rakousku a Rakousko-Uhersku, pak uspořádána přehlídka úspěchů v Českých zemích a Čechů. Exkurs nabývá na zajímavosti i pro nepříliš specializovaného čtenáře, když se zaměří na jihozápadní Moravu. Funkční výběr znamená stanovení funkčního pozadí, uváděna jsou proto jména, která je tvoří: J. Haupt (Jihlava), A. Ruchinger, Fr. Leeb, Ig. Löwy, K. Ludvík (Moravské Budějovice), J. Hrazdil, A. Stritzko (Jaroměřice nad Rokytnou), M. Holoubek (Dačice), J. Holoubek (Dačice, Slavonice, Jemnice), J. Příbek, F. P. Machaty (Telč), V. Vilímek, R. Skopec (Velké Meziříčí), Eman. Tichý (Žďár n. S.), L. Höfer, E. Müller, O. Knoll (Náměšť n. Oslavou). Dozvíme se i o důležitých amatérech (hrabě J. Haugwitz), či o celebritách původem z regionu (A. J. Trčka), o éře zakládání spolků a o impulsech výstavních (Lucerna 1911).

Kapitola druhá, Počátky fotografie, se opírá ve velké míře o fotografickou sbírku Muzea Vysočiny Třebíč, ale i o fotografie v držení soukromníků, o ne vždy dokonalé úřední záznamy a o (ve vztahu k Třebíčsku) skromnou literaturu. Navzdory obtížím vznikla velmi zajímavá a důležitá odborná stať, i na malém prostoru působivě plastická, kterou už asi nebude možno při jakékoli další studii obejít. Výklad se věnuje zmapování činnosti a osudů tří kmenových jmen historie oboru v Třebíči, jak je představují v podání autorů Fr. Knaus (1822 - 1872), August Seitz (1842 - 1881) a Eduard Josef Ehrlich (1840 - 1914). Velmi případně jejich produkci doplňují informace o důležitých autorech fotografií s třebíčskou tematikou z jiných regionů a v jiných, problém jinak stavících souvislostech (Raimund v. Stillfried, autor foto v publikaci Mährens Burgen und Schlösser vydané ke 40. výročí vlády "F.J. I."). Kapitola zřejmě přinesla v dané chvíli maximum možného poznání. Zpřístupnila rozhodující fakta o fotografické produkci i o vývoji problému na pozadí soudobého dění a formulovala případné hodnotící prvky srovnáním srovnatelných míst širšího okolí (Brno, Jihlava, Znojmo). Na základě zjištění nových faktů a nové interpretace zatím známých, při konfrontaci literatury vlastivědné (K. Dvořák, Ze staré Třebíče) s Dějinami českého výtvarného umění (A. Dufek, Počátky fotografie, Morava 1840 - 1860) nastínila s velkou odvahou hypotézu o možném autorství (Matěj Knaus, otec Fr. Knause) unikátní daguerrotypie Dívky z třebíčské patricijské rodiny Hanischů ve sbírkách Moravské galerie, a tím i možnost posunu datace počátků fotografování v Třebíči . Významu oddílu odpovídá i pokus o charakteristiku či typologii tvůrců, staví triádu: F. Knaus byl průkopníkem , A. Seitz mučedníkem, E. J. Ehrlich živnostníkem. Důvěrná znalost materiálu přiblíží i anekdotický doklad o smyslu fotografa pro humor - upozornění na detail fotografie odvodní komise (mj. přesně identifikované) se záběrem fotografova nezletilého synka pod odvodní mírou.

Fotografie v Třebíči po roce 1900 přináší v textu svědectví o pohybu v oboru až do doby po 2. světové válce, ač obrazová dokladová část končí rokem 1918. Nesouměrnost má své opodstatnění - osudy fotografů překračovaly vnější data a limity pro jejich podnikání obecně nastavil až rok 1948. Osobnostmi, které byly nositeli dění, jsou v dané době určeni: T. B. Žížala, E. Dušek, B. Zrzavý, A. Tvarůžek, J. Sedláček, F. Barták, J. Apltauer, J. Paušman, J. Horák, Ant. a Jar. Spurný, V. Dlouhý, E. Rybka, L Bahner, J. Zrzavý, MUDr. Fr. Kubica. Někteří z nich nepřekročili významněji hranice svého řemesla či místa, jiní se významem řadí k lidem s trvalou stopou v historii sídla a okolí, avšak blíže neznámi v kombinaci s dějinami fotografie v podstatě na své objevení dosud čekají. Své místo v institucionální paměti regionu nenašli zatím ani ti nejdůležitější, jako malíř a fotograf Vincenc Dlouhý (1883 - 1965), malíř a fotograf Ludvík Bahner (1891 - 1971), lékař, prozaik, básník František Kubica (1909 - 1973), proto tento přehled a tiskový záznam znamenají patrně zatím jediný možný pokus o zlom v neuspokojivém stavu věcí. Důkladný průzkum shromáždil ve většině případů životní data sledovaných osobností, případně alespoň datace živností, nárys jejich profesního putování a výběr funkčně zajímavých údajů. Zvolený postup vždy nevyužil všech řešení, důležité informace hodné odpovídajícího výkladu v hlavním textu se například v samém závěru objevují až pod čarou (fakta o spolku amatérských fotografů).

Knížka je koncipována jako svého druhu katalog. Text doprovází 125 číslovaných obrázků, z nich 62 jsou ruby fotografických vizitek, nenahraditelných pro reprezentaci firem fotografů (značeno římskými číslicemi). Fotografické přílohy jsou dvě: soubor významných třebíčských osobností (18 obrázků, značeno řadou písmennou), soubor 160 místopisných záběrů (značeno arabskými číslicemi). Předloženou ikonografii je třeba považovat za výběr, daný jednak disproporcionalitou existujícího materiálu, jednak omezením edice. Obsahuje portréty fotografů, historických osobností, anonymní dobová vyobrazení, skupinové fotografie rodin, spolků, vojáků aj. historické a mytologické výjevy, žánrové obrázky, veduty, památky, smuteční oznámení atd. atd. Reprodukovány daguerrotypie, ambrotypie, fotografie obyčejná i stereoskopická. Materiál má úlohu zástupnou, ve sbírkách jsou početnější dokumenty pro historiky, etnografy, regionalisty, památkáře, muzejníky - je zde vše, lidé od hraběte po kominíka, stylizující se umělec i dráteník, momentka slavnostních chvil i denní život. V tom je předkládané výzvou, kterou nelze podceňovat.

Dokladem cesty, kterou museli autoři urazit je vedle části textové a obrazové část dokladová, splňující zcela profesní nároky. Základ obrazové stránky tvoří fondy Muzea Vysočiny Třebíč (asi 1/3 rozsahu) a několika soukromých sbírek, vyplývajících z poděkování (mezi nikoli explicitně jmenované patří vlastní autorské). Souhrn literatury je patrně vzhledem k daném zadání vyčerpávající, úctyhodný kus práce však představuje znalost pramenů vůbec: tištěných a hledání archivní, pokrývající fondy Moravského zemského archivu a Státních okresních archivů v rozloze jihozápadní Moravy. Stejně jako spisy úřední povahy vypovídají nejrůznější ročenky, katalogy, almanachy, dozvídáme se o emisích fotografií i o jejich reprodukování knižním, nakonec promluví i účelově pořizované záznamy vzpomínek. Odpor pramenů přitom lze předpokládat značný, ani statistika či živnostenské rejstříky se neukázaly být bezchybné a úplné.

Knížka o třebíčských fotografech není z rodu jednoduchých ilustrací povrchního zájmu o minulost, snobských přehlídek rádobyslavných kořenů pseudocelebrit, bezduchých barvotisků, jakými se to tč. v produkci knižní, ale v oblasti sdělovací vůbec jen hemží (terárium blbců má příznivé klima směsi ropných zplodin a televizních SHOW). Čtenáři zajímajícímu se o historii regionu či oboru se v ní nabízí skutečná hodnota, přečtením se dostane v poznání o slušný kousek dál, uživatel - profesionál ji bezodkladně vyexcerpuje, milovník památek potvrdí své odhodlání pokračovat v nerovném zápase s molochem času, všichni dohromady možná dostanou dobrý impuls k další práci. Není to marné čtení ani podívání. Je to přesně ta mravenčí práce, která jako lišky na vinici mění ustálený obraz dějin a jeho prostřednictvím i dějiny.



Autor: Bohuslav Mikulášek | 4. 10. 2005

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2020 Filokartie.cz
ISSN 1214-4231
TOPlist