Nejpilnější autor - Jan Vávra
Honzu Vávru zná patrně každý návštěvník našich stránek, protože je to bezesporu nejpilnějí autor článků, který pokrývá všechny oblasti sbratelství pohlednic - od teorie po vyhledávání různých zajímavostí.
První dotaz je stejný pro všechny sběratele - jak to u tebe všechno začalo?
Už jako kluk jsem se snažil sbírat všechno co jsem viděl, že sbírá má jen o málo starší (5 let) teta. Po ní jsem dědil sbírky hned jak ji samotnou omrzely a hnala se za jiným pubertálním zájmem. Mezi vším možným - odznaky, obaly od čokolád a žvýkaček, krabiček od cigaret a sirek a dalším a dalším - byla i krabice s pohlednicemi. Trochu jsem ji zvětšil a dal po pár letech taky na půdu. Kde je dneska ví jen ten nahoře, protože po mne přišla další vlna bratranců a sestřenic. Něco málo jsem zachránil až nyní, kdy jsem se sbírání zase začal věnovat.
Nový zájem o sbírání pohlednic odstartovalo dědictví mé manželky po její pratetě - album starých pohlednic. Bylo jich tam asi padesát, převážně rakousko-uherských a prvorepublikových.
Jen tak namátkou jsem se pídil na internetu, jakou že to má asi cenu a zjistil jsem, že je to vlastně ohromný poklad. Ne že by tam byli nějak zvláštní kousky, ale jak jsem se pídil dál a dál, pronikal jsem hlouběji a hlouběji, až jsem tomu propadl. Začaly to tety.
Nejsem vyhraněným specialistou ani zuřivým dravcem. Peněz mnoho nemám a pohlednice se mi moc měnit nechce. Takže většinou nakupuji na burzách a antikvariátech. Vždy si předem určím limit, který chci věnovat na nové kousky, a pak se pustím do nakupování. Bohužel se mi často stává, že limit několikanásobně překročím a pak doma spíše sám sebe než ženu přesvědčuji, že to bylo nutné a že to byl výhodný nákup a že ty pohlednice mají ve skutečnosti větší cenu, než jsem za ně zaplatil.
Když už jsi na to narazil, tak co manželka, je také sběratelka?
Manželka není sběratel. Manželka není ani kutil. Manželka je učitelka. A to v mateřské škole. Nemá pochopení pro takovouhle činnost, ale je velmi tolerantní a vždy ochotně přetrpí ukazování nových přírůstků. Někdy si je i s nepředstíraným zájmem prohlédne, obzvlášť když jsou to nějaké kuriozitky. Pak mi je pochválí, asi jako když se chválí pětiletý chlapeček nad prvním pokusem namalovat lidské tělo. Někdy bych chtěl vědět, co si opravdu myslí. Asi nejspíš: "No, každý jsme nějaký a alespoň nechodí za ženskejma."
Co tvoje dcery - vedeš je ke sbírání?
Dcery ještě neví čí jsou. Jestli zaujmou ke sbírání ten zapálený nebo skeptický postoj. Ta starší je vždy uchvácena, když přijdou nové pohlednice a hned je chce třídit. Ta mladší si je zatím jen prohlíží. Vyčlenil jsem pro ně album ze zvířaty, o které měly největší zájem, a dal jim ho. Říkají: "Sbíráme pohledy jako táta." Mou ješitnost to těší a jsem zvědavý, která z nich bude pokračovat a pečovat o mou sbírku. Ale na to je ještě minimálně 50 let čas, dřív se toho vzdát nechci.
A nyní to hlavní - co sbíráš, na co se specializuješ?
Hlavní těžiště sbírky mám ve hradech a zámcích ČR. Už od ranného mládí se zajímám o historii, hlavně o období od Přemysla Otakara II. do Bílé hory. Hrady a zámky se tam přenáramně hodí, i když většina těch nejzásadnějších zámeckých přestaveb přišla až o dvě století později.
Mám rád pohlednice jednoho místa a nejlépe focené z jednoho místa po několika desítek let po sobě. Prostě starou (malý formát), socialistickou (1950 - 1990) až po moderní (1990 - současnost). Je na nich pěkně vidět lesk a sláva, úpadek a dekadence až po znovuzrození. Bohužel některé objekty už na těch současných pohlednicích jen těžko hledáme a ke znovuzrození mají hodně daleko všechny ty sýpky, sklady, restaurace a obytné domy, které nadělal komunistický režim z malých zámečků a tvrzí.
Sbíráš i něco dalšího kromě hradů a zámků?
Protože jsem chlap a mám rád opačné pohlaví, dalším pilířem mé sbírky jsou ženy a všechno související s tímto tématem. Moderní nebo staré. Nebuduji sbírku pro peněžní hodnotu pohlednic, ale pro svoje potěšení a radost. Rovněž se rád chlubím a uznejte, že se ženské ukazují lépe než kamenné zříceniny a věžaté zámky.
Poslední nosná oblast mého sběratelského zájmu jsou pohlednice staré Šumavy. Dávám přednost její střední části s dominujícím vrcholem Boubína, protože pod tímto kopcem žiji již přes třicet let.
To ostatní je taková směska zajímavých pohlednic, ale i naprosto všedních a nezajímavých (pro mne) většinou místopisných. Když občas nad těmito plnými krabicemi sním, představuji si, že za sto let po těchto místopisných kouscích bude velká poptávka a mí potomci mi budou chodit děkovat na hrob za nádherné dědictví. Legrace? Možná. Ale stejně je nevyhodím.
Patříš mezi nejpilnější přispěvovatele našeho webu. Baví tě psaní?
Protože jsem odmalička psavec, možná až grafoman, protože jsem neustále něco smolil a pak to schovával v šufleti, přijal jsem nabídku dopisovat do Filokartie.Com. Nejsem žádným odborníkem ani sběratelem z dlouhou zkušeností, ale to co seženu se snažím poskytnout dál. Cítím se tak trochu novinářem, kterého jsem si vždy přál dělat a dokonce dělal, i když jen krátce a za mizerný plat.
Jen mne mrzí, že se pohlednice stává stále dražším a luxusním komfortem. Ne tak pro samotnou cenu pohlednice, ale spíše pro cenu za známku na ní. Dnes se už opravdu vyplatí koupit mobil se zabudovaným fotoaparátem a posílat MMS. Pokud máte dobrý tarif, máte několik MMS zdarma a můžete vyfotit před památkou sám sebe. Jen že se výsledek nedá dost dobře ukládat do krabic a dochovat pro nastupující generace. Svět se stává stále a stále modernějším a globálnějším a menším a ani dinosauři na něm nepřežili. Proč by tedy měla pohlednice?
Které nebo kterých pohlednic si nejvíc vážíš a proč?
To je těžký. Mám rád všechny pohlednice. Snad jen ty socialistické vánoční ozdoby, vizovické pečivo a kraslice s pučícími větvičkami nějak nemusím. I když i ty účelně zužitkuji. Dělám si z nich rozdělovače, protože mají perfektní rozměr ostatních pohlednic a stačí slepit dvě k sobě adresní stranou tak, aby jedna o centimetr přečnívala nad druhou, aby bylo místo pro popisek a máte perfektní a hezký rozdělovač.
Ale vážně. Vážně si nejvíc vážím starých litografií z mého rodného kraje a okolí. Proč? No, asi proto, že jsem správný šumavský patriot a na svou domovinu nedám dopustit. Asi proto, že z těchto pohlednic dýchá nostalgie časů dávno minulých tradic a úplně jiných životních postojů a hodnot. Asi proto, že jsou prostě nejhezčí ze všech.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně sběratelských úspěchů.