Mé sběratelské vášně se datují do studentských let. Začalo to námětovou filatelií. Na poštovních známkách mne vždy prvořadě zajímala jejich obrazová část, resp. příležitost, ke které byly vydány. Byly to lodě, lodní doprava. Až mnohem později jsem "přičuchl" k odbornému pohledu na filatelii.

Sběratelský virus tedy ve mne byl. Pak jsem sestavil první, docela úspěšný námětový exponát LODĚ NA ZNÁMKÁCH. Dokonce v roce 1971 byl vystaven v Budapešti. Přísné regule námětové filatelie mne však svazovaly ruce. Náhoda chtěla, že zanedlouho po budapešťské výstavě mne oslovil jeden sběratel shodného námětu z jižního Maďarska. Filatelistická korespondence a výměna přerostla v přátelství, které pro mne znamenalo současně začátek filokartie. Proč ? Přijel jsem na první návštěvu do Kiskunhalas a Laci mi s hrdostí uherského monarchistu začal ukazovat sbírku Rakousko-uherské flotily. Nebyla to filatelistická sbírka. Bylo to něco víc. Byl to exponát, který o něco později našel čestné místo v Maďarském vojensko-historickém muzeu. Na albumovém listě byl vždy lístek námořní polní pošty (K.u.K.Marinefeldpost) a dále pohlednice s vyobrazením příslušného válečného plavidla, vše doplněno textem - takticko-technickými daty lodě a krátkou historií. Tehdy jsem pochopil, že pohlednice je "to pravé ořechové", co dokáže svým obrazem důvěryhodně sdělovat.



Můj přítel nerozlišoval , zda lithografie, fotopohlednice, atd. Vždy to však byla pohlednice, která na rozdíl od jiného obrazového materiálu dávala celé sbírce punc autentičnosti, zachovávala její historické jádro. A tak mne Laci získal pro tento způsob budování sbírky. (Až dnes, po létech si filatelie uvědomuje, že oba obory mají blízko k sobě a připouští v tzv. otevřené třídě použití pohlednic ve filatelistických exponátech).

Nezůstal jsem však jen u pohlednic s námětem lodí, později též přístavů a detailů z lodních palub, jak civilních, tak vojenských. Vžyť takové přístavy, to jej již vlastně místopis. Občas sahám například po pohlednicích s technickými zajímavostmi. Taková pohlednice Vysokých Tater s parní soupravou ozubnicové dráhy, to je malý klenot. Jen si třeba všimněte ten detail, strojvedoucího v lokomotivě ! :



Z vlasteneckých pohnutek se pak má sbírka pohlednic rozrůstá o Domažlice a Chodsko, ale též o Bratislavu a Dunaj, se kterými mne spojují prožitá léta na jeho břehu i na jeho vlnách:



Pokud se mne dnes někdo zeptá, čím jsem víc ? Filatelistou nebo filokartistou ? Nevím, protože obojí mám stejně rád !