Od Tábora do Budějovic
V poslední době jsem toho měl nějak moc. Rodina, práce, rodina, práce a pořád do kola. Zní to jako výmluva a možná i je. Nesledoval jsem vůbec dění kolem sebe, takže jsem si ani neověřoval datum a místo burzy na kterou mne kamarád lákal. Prostě jsem to přijal jako fakt a v neděli 8. 2. brzo ráno stál s autem na smluveném místě.Dotyčný kamarád tam ale nestál, protože prý měl nějakou práci a tak jsme jeli jen dva. Do Tábora to je kousek cesty, ale v 7.30 jsme tam byli. Pátráme po burze, ale nic. Volám tedy na mobil panu Pajtlovi, známému táborskému sběrateli pohlednic, kde že vlastně je ta burza, a on že sedí na baru. No jo, ptám se, ale kde? No přeci v Metropolu v Budějovicích. Ptám se co tam dělá. No, jsem na burze. Kde jste vy? V Táboře, povídám. A co tam děláte? No, povídám, jsme tu na burze. Ha, ha. Ta byla včera. Dnes je v Budějovicích. Osedlali jsme rychlého oře a při troše rychlejší jízdě byli v 8.30 v Budějovicích v Metropolu.
Burza byla, no jako burza. Plno stolků, u nich ještě více lidí přebírající a vybírající to pravé ořechové pro doplnění své sbírky. I já jsem našel něco hezkého. Rozkládací, třídílnou pohlednici města Vimperka, přesnou dataci musím ještě provést, ale odhaduji tak 20. léta minulého století. A pak dvě pohlednice, které patří do stejné série. Na každé je hraničář v jiné pozici a za ním vystrkuje věže Vimperský zámek. Jenže ty mně ihned zabavil kolega. Prý si je oskenuje a vrátí.
Svůj finanční limit jsem vyčerpal a byl hotov k odchodu, jenže ... Jak už to bývá, zahledíte se, jako jen tak na čumendu a pak. Nevydržel jsem a limit překročil. Tím mne doma čekalo mírné, ale opravdu jen mírné povětří. Daleko horší povětří mne čekalo za to, že při cestě zpět jsem v překrásném drsném šumavském povětří na přenádherně neudržované silnici dostal takový malý smyček a ... Trošku, ale opravdu jen trošku jsem pokřtil svou fiestu o svodidla.
Jak prohlásila moje žena: "Ta cesta na tu burzu se ti rozhodně vyplatila!"
A kdo za to může?
No samozřejmě ten kamarád co to vše spunktoval.
Do teď si nejsem jistý, zda se jednalo z jeho strany o omyl, nebo o žert.
To jsme se zase nasmáli.
Autor: Jan Vávra | 12. 2. 2004
Komentáře
Nejsou žádné komentáře