Pohlednice s podpisem blabla
Datum vydání: 21. 6. 2003
Petr Šebek patří mezi mnoha vydavatele pohlednic. Je spoluvlastníkem nakladatelství BLABLA , které má na svém kontě přes jeden a půl milionu kusů pohledů převážně obcí, měst, hradů a zámků. V poslední době ale také pohlednice kreslených vtipů.
Jak jsi se vlastně dostal k vydávání pohlednic?
Po maturitě na fotografické škole jsem chtěl zůstat v oboru a tak jsem to zkoušel kde se dalo, až jsem si řek, že nejlepší je dělat sám na sebe. Potkal jsem se se Zdenkou, která pak mé nápady, kterými hýřím, dotáhla do konečné podoby.
Jak dlouho už takhle podnikáš?
No, v této podobě existuje BLABLA asi tři roky.
Vzpomínáš si na tu pohlednici, co byla úplně první?
Petr mi ji ukázal. Na klasickém formátu bíle lemovaném je černobílé foto. Skrze do kořán otevřené staré půdní okno se dovnitř derou paprsky slunce a zalévají jednu starou šněrovací botu postavenou na zaprášeném stolku. Fotka se mi líbí. Vyzařuje z ní jistá nostalgie. Vzpomínky na staré věci. Připomínka pomíjivosti času. Ta vznikla u kamaráda na půdě.
Je moc pěkná.
To říkali všichni. Ale tohle se moc neprodává, tvrdili prodavači a vzali si tak po deseti kusech. Prodalo se a brali si znova deset kusů a tak dál.
Co tedy BLABLA vydává za pohlednice?
No tak. Začali jsme hlavně města, obce, hrady zámky a podobně. Poslední dobou zase víc kreslené a pohlednice zoologických zahrad. Ale úplně teď na posledy vydáváme kolibří knížečky.
Petr ukazuje kazetu s několika desítky malinkých knížeček.
Ty první kolibříky jsou textový, ale lidi to stejně nečtou, tak teď děláme převážně obrázkový leporela.
A to je dobře prodejný, ne?
Jo, jde to. Jen loňská sezóna se mnoho nevydařila, protože tiskárny nám dodaly materiál s dvouměsíčním zpožděním, takže největší nápor sezóny nám utekl a pak přišly ty povodně a bylo po sezóně. Takže jsme víceméně prodávali jen jedenapůl měsíce.
Jak vlastně získáváš zakázky na pohlednice a co s nimi děláš pak?
Nejdřív se zkontaktujem, třeba se starostou města a uděláme mu návrh. Pak pořídím pár fotek a není-li připomínek k jejich uspořádání, odnesu je do grafického studia, kde ladíme barvy, pozadí, skladbu pohlednice, protože děláme většinou několika obrázkové montáže. Pak je na řadě tiskárna no a to je všechno.
Co máš v plánu na tento rok?
S pohlednicemi chci přestat. Jednak to není až zase takový džob a pak Zdenka ve firmě končí.
Zdenka je ta druhá polovička vydavatelství.
To jako BLABLA zanikne?
To ne, ale omezím pohlednice a zaměřím se spíš na ty kolibříky a tak. Dodělám nějaké nasmlouvané zakázky a dám si od pohlednic na čas pokoj.
Kolik jich máte vlastně na svědomí? Vedeš si nějakou evidenci?
To je těžký spočítat. Na pohlednice pořadová čísla nedáváme, ale odhadem tak přes jedenapůl milionu kusů. A to nepočítám těch několik tisíc, co jsme roztrhali a spálili.
To je škody. Nějakou jsi mi mohl schovat.
Byly hrozně nekvalitní. Nebyli jsme s nima spokojení. Musíš totiž stát přímo u stroje v tiskárně a říkat si co chceš a co nechceš. Stalo se nám mockrát, že třeba pohlednice se shora balíčku byly do žluta a ty spodní do zelena.
To jsou tiskárny tak nekvalitní?
Ty kvalitní jsou zase dražší a já když jdu za starostou a nabídnu mu pohlednici za tři koruny tak kouká a tvrdí, že mu je nabízeli za polovic.
A to taky jde? Vždyť minimální náklady musí mít všichni stejný.
Jo. Jsou ale některý zdroje, který se s pohlednicema živí na černo. Třeba někdo z tiskárny má přístup k papíru. Hodí na něj fotku, nechá si to vytisknout a pohled je na světě. Nebo si tak přivydělávají studenti z vysoký. Nafotí, nechají vytisknout, kamarádi vypomůžou a neplatí daně, sociální ani zdravotní a proto může jít na polovic.
Máš nějaké přání od budoucnosti?
Vzducholoď.
Fotit?
Ne. Vlastnit. Úžasný nápad. Nad Šumavou se konají vyhlídkové lety. Nad Prahou se vznáší a turisti cvakají foťákama ostošest. No, ale na ní mít asi nebudu. Chtěl bych udělat pohlednicový seriál o Šumavě, ale to je alespoň rok být v terénu a fotit a fotit.
Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz