Přechodné období 1905-1907 v životě pohlednic

Článek pana Malouška o používání půladresy na našich pohlednicích mne zaujal natolik, že jsem postupně prošel svoji sbírku, abych si na konkrétních příkladech toto zajímavé období podrobněji zdokumentoval.

Samozřejmě, každý průměrný sběratel pohlednic ví, že do roku 1905 byla celá jedna strana pohlednice vyhražena pouze na adresu, zatímco případné sdělení se běžně psávalo na líc, do volných míst a někdy i přes obrázek. Pro tyto pohlednice se vžil sběratelský terminus technicus "dlouhá adresa".


Po roce 1905 bylo možné používat rubovou stranu rozdělenou na dvě poloviny, jednu pro adresu, druhou pro sdělení. Tím pádem nebylo nutné psát na stranu s obrázovým motivem, který mohl tudíž vyplnit celou plochu pohlednice.


Tato změna byla však pozvolná a až do roku 1907 se používaly naprosto běžně oba typy pohlednic, po roce 1908 je však již použití dlouhé adresy spíše výjmečné. Zvyk je železná košile a tak si na změnu pomalu zvykali jak nakladatelé, tak i odesilatelé. Ti první zpočátku tápali, jak graficky připravit rubovou stranu. V prvním období je možné se setkat s různými více či méně zdařilými pokusy, které mimo jiné měly navést pisatele, jak pohlednici správně popsat. Tak se v různých jazykových mutacích můžeme setkat s tištěnou poznámkou rozdělující prostor pro sdělení a prostor pro adresu.





Často se pomocí předtištěných linek navádí i ke směru psaní. Někdy je sdělení rovnoběžné s adresou, jindy k ní kolmé. Mimochodem, v dnešní svobodné době bez linek se setkáme rovněž s oběma variantami směru zápisu sdělení. Zpočátku nebylo rovněž jasné, v jakém vztahu mají být oba rubové prostory. Než se ustálil obvyklý poměr 1:1,objevovaly se často přpady, kde měla adresa stále dominantní prostor.



Jako výjmečně kuriozní ukázku lze uvést pohlednici, která má rubovou stranu rozdělenu horizontálně. Kdoví, možná nechybělo mnoho, a psali bychom tak dodnes.


Velmi zajímavé je pozorovat, jak se s novým způsobem popisu pohlednic vyrovnávali odesílatelé. V mnoha případech se projevila setrvačnost, či konzervatismus nebo možná jen neinformovanost. Zkrátka: předtisk nepředtisk, na rubovou stranu patřila vždy jen adresa, tak proč to měnit? A sdělení bylo opět psáno přes obrazový motiv. Na obranu těchto "zpátečníků" budiž však řečeno, že zpočátku se na lícové straně objevovaly stále motivy s vyhrazeným prostorem pro sdělení (většinou volný pruh pod obrázkem) a tak s tím nebyl problém. Nakladatelé ještě nějakou dobu pro tisk obrazové části používali staré tiskové desky z doby před rokem 1905. Není až tak velkým problémem najít z lícové strany totožné pohlednice, pokud je však otočíme, budou mít jedna dlouhou a druhá půlenou adresu


Druhý extrém představujíj "pokrokoví" korespondenti, kteří sice ještě v dané lokalitě nesehnali pohlednici s rozdělenou adresou či použili kus ze starých zásob, ale rozhodli se věc napravit tím, že zastaralou dlouhou adresu vlastoručně zmodernizovali a rozdělili. Jak je vidět z ukázek činili tak různě:s dělící čarou i bez čáry, rovnoběžně i kolmo.




Najdeme i tak zmatené pisatele, kteří si již rozdělenou adresu přerozdělili k obrazu svému. Protože se tak stalo až v roce 1915, kdy bylo dávno běžné rozdělení 1:1, jde asi jen o praktickou úpravu starší nesymetricky rozdělené pohlednice


Že pohlednice s dlouhou adresou byly vyprodávány a odesílány ještě delší dobu po roce 1905, je samozřejmé. Představa, že nově vydávané kusy už používaly jen rozdělenou adresu je však mylná. Na praktickém příkladě lze ukázat, že ještě v roce 1907 byly nově tištěny pohlednice s dlouhou adresou. Na straně adresy je vytištěno toto datum, což je jasným důkazem tohoto zajímavého zjištění.



Další zajímavou variantu představují pohlednice, zřejmě vydané kolem roku 1906, které mají sice ještě dlouhou adresu, ale ta už se začíná zkracovat. Prostor pro sdělení však není dosud vyznačen.


Výše uvedený přehled vyskytujících se variant z období 1905-1907 nám sice přiblíži problematiku přerodu jedné pohlednicové éry v druhou, ale neřeší základní otázku: Kdy se objevily první rozdělené adresy na našem území? Zde bych byl skeptičtější než pan Maloušek, který uvádí litografickou pohlednici z roku 1901. Zmíněný letopočet je uveden pouze na lícové straně, razítko nečitelné, autentické datum ve sdělení chybí. Osobně se domnívám, že nakladatel použil starou tiskovou desku někdy po roce 1905 a rub již opatřil moderní půlenou adresou.

Při hledání nejstarší rozdělené adresy se totiž musíme vyrovnat s problémem hodnověrné datace pohlednice. Tištěné datum, které je součástí obrazového motivu lícové strany jednoznačně neříká, že pohlednice nemůže být mladší, později dotisknutá. Datum tištěné společně s mustrem pro adresu považuji za mnohem věrohodnější. Téměř nevyvratitelný je údaj poštovního razítka, musí být ovšem jednoznačně čitelné. Ze sběratelské praxe víme, že velké procento pohlednic má strženou známku, či nečitelné razítko. Setkal jsem se i s případem, že razítko mělo špatně přetočenou datumovku o 10 let. Inu lidský faktor, i pošťák je jen člověk. Ideální je, když pisatel uvede do sdělení datum. Bohužel tak činili jen někteří. Asi budu považován za velkého skeptika, ale viděl jsem i zcela autenticky zapsané datum, ale rovněž o 10 let starší. Dodnes si to neumím vysvětlit, snad nějaká skrytá hříčka. Přibližné datum lze stanovit i v případě nečitelného razítka podle použité známky, ale o tom podrobněji snad někdy příště. Zkrátka a dobře - dosud se mi nepodařilo objevit nic staršího, jednoznačně datovaného, než pohlednici, která prošla poštou dne 27.1.1905 Razítko je čitelné a navíc je ve sdělení rovněž čitelné datum.




Kuriozní je, že tato pohlednice je fotopohlednicí a rozdělení rubové strany je 1:1. Pisatel si s tím kupodivu už věděl rady. Takže bych se téměř klonil k myšlence pana Malouška, že musí něco existovat i před rokem 1905. Proč ne právě tento typ pohlednice? Vždyť je to jen 27 dní. Ale důkaz stále nemáme a tak nezbývá, než se těšit, že nám nějaký materiálově bohatší sběratel předloží tolik očekávaný unikát. Už se moc těším, co to bude. Mimochodem, ten můj nejstarší kousek je z Červené Lhoty.

Autor: Jaroslav Pořízka | 29. 2. 2004

Komentáře

O.K.

reakce na clanek

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2020 Filokartie.cz
ISSN 1214-4231
TOPlist