Když jsem jako malý chlapec se zaujetím pozoroval svého otce, jak ukládá pohledy do pěkně zdobených alb, tehdy jsem ještě netušil, že mi pohlednice tak učarují a stanou se mým osudem.

Moje rodina těchto alb vlastnila pět. Ve dvou byly staré pohlednice z Ruska, kde pobýval můj dědeček v zajetí. V albech kromě asi padesáti amatérských fotografií, byly překrásné pohledy barevné i černobílé, které můj děd posílal své rodině - manželce, bratrům a sestrám. Když se později vrátil, tak tyto pohlednice sesbíral a tak vznikla tato alba.

Vzpomínám na večery, když se u nás sešla společnost a nad alby s překrásnými památkami se vyprávělo dlouho do noci, tyto chvíle jsem si nesmazatelně vryl do paměti.

Můj otec byl sládek v pivovaru. Čili další album byly pohledy pivovarů, které dostával od svých přátel - sládků, jak od nás, tak z ciziny. Vzniklo tím album s asi 250 pohlednicemi pivovarů.Protože byl otec pečlivý, ke každému pohledu připsal svým krasopisem něco zajímavého - jméno pivovaru, sládka či jména osob z dobových fotografií. Také jeho vyprávění nad těmito často i litografickými pohlednicemi bylo nesmírně zábavné.

V ostatních albech byla Opava - naše rodné město. Byl to otcův hold a vyznání tomuto městu. Přes 500 dobových pohledů a fotografií, které pokryly veškeré námětové oblasti. Nejstarší pohled byl z roku 1891. Když jsem tyto poklady převzal, tak byl položen základ asi nejobsáhlejší sbírky města Opavy.

Přes 30 let jsem tuto sbírku doplňoval starými pohledy. Obohatil jsem ji o židovskou tématiku a doplnil pohledy novými. Právě velmi kvalitní fotopohledy "Orbis" poskytovaly mnoho možností k porovnání, jak vypadala Opava na přelomu století - v období 2. světové války - po válce - a jak vypadá v současnosti.

Vznik pohlednic měl pro lidstvo nesmírný význam v počátcích, když ještě nebyl rozhlas a televize. Pohlednice plnila úkol informační. Ještě dnes si pamatuji z vyprávění své babičky, jak ve vesnici, ve které žila, působilo doručení pohledů z Ruska. Pohled musela vzít do hospody, kde si jej desítky lidí s úctou podávali a tak trochu i záviděli, protože voněl dálkou a dobrodružstvím. A když si představíte, že většina z těchto lidí nebyla dál než ve vedlejší vesnici, tak teprve pochopíte, jakou sílu v této době pohled měl.

Pohlednice z přelomu století, tj. z let 1890 - 1910 byly po stránce provedení nejkrásnější. Prováděny byly tiskařskou technikou litografie a jsou jedny z nejpůvabnějších. Ať se jedná o pohledy s námětové, zeměpisné, gratulační či umělecké. Později s rozvojem tiskařských technik a fotografie, ustoupila pracná litografická práce do pozadí a tzv. světlotiskové či fotografické pohlednice byly chrleny rotačkami tiskáren. Lidé posílali pohledy ze svých cest a z míst, které navštívili.

Obrovskou událostí byly obě světové války, do kterých byly vehnány miliony lidí. V době těchto válek byly zasílány statisíce pohledů z bojiště domů a zpět. Námětem na těchto pohledech je válečná technika, letadla, lodě, balóny, zbraně a podobně. Často byla pohlednice jediným spojovacím článkem mezi domovem a fronto. Vojáci psali ze zákopů, ranění z polních nemocnic. Občas obsahovaly pohledy i smutnou zprávu o smrti milovaného člověka. Další velkou oblast zastávaly pohledy gratulační, které se zasílaly v období svátků, narozenin či jiných radostných událostí. Tyto pohledy řadíme k námětovým.

Také události kulturního a politického života byly zachyceny na pohlednicích. Zvláštní skupinu pak tvoří pohledy reklamní a propagační.

Myslím že každý člověk ve svém životě poslal svým blízkým a známým několik desítek pohledů. Někteří tyto pohledy ukládají do krabic či alb a dávají tak základ pro vznik sbírek. Buďme vděční těmto lidem, kteří i pro příští generace zachovávají na starých pohlednicích živý obraz našeho života.

Převzato z katalogu veletrhu Sběratel