Třebíčské pohlednice ve Zlatém období
Převzato z knihy Třebíč ve starých pohlednicích, autor M. Maloušek, vydáno v roce 2004.
Po prvních pokusech s vydáváním pohlednic okamžitý prodejní úspěch. Jejich výroba se stala najednou velice výhodným výdělečným artiklem. Velká poptávka způsobila jen to, že se vydáváním pohlednic v předtuše budoucích zisků začaly zabývat i další podnikatelé. Větší konkurence mezi nakladateli kladně zapůsobila na zvyšování celkové úrovně. Projevila se ve snaze nakladatelů v maximální pestrosti a nápaditosti. Chtěl- li někdo prodávat více pohlednic, musel zákonitě přicházet neustále s něčím novým a hlavně originálním. Rozvoj nových reprodukčních technik a materiálů se projevil rovněž na tvorbě pohlednic. Nastala takzvaná "zlatá doba" vydávání pohlednic. Nejinak tomu bylo i v Třebíči.
Někdy se nesprávně uvádí, že většina nejstarších pohlednic byla tištěna litografickou technikou. Ve skutečnosti byl podíl této reprodukční techniky na celkovém množství pro jejich nákladnou výrobu menší než deset procent, daleko více byl využíván například světlotisk. Litografických pohlednic Třebíče bylo ještě menší množství, které určitě nepřevyšovalo 5 % z celkového počtu tehdy vydávaných nejstarších pohlednic. Všechny dochované třebíčské litografické pohlednice jsou barevné. Až na jedinou známou výjimku jsou vždy složeny z několika obrázků vsazených do ozdobných rámečků. Sběrateli jsou nazývány jako okénkové pohlednice. Jejich výroba byla poměrně technicky náročná a nákladná. Vyžadovala navíc velkou přesnost při soutisku jednotlivých desek. Po roce 1900 se mezi nově vydávanými pohlednicemi vyskytují litografie jen ojediněle. Největší litografická pohlednice Třebíče byla vytištěna v roce 1900 firmou J. L. Bayer, obsahuje patnáct nejdůležitějších dominant města. Posílala se složená podobně jako panoramatické pohlednice. Tato pohlednice byla také vlepována do předsázky knihy Průvodce Třebíčí od J. Lorenze.
Většina okénkových pohlednic byla tištěna pomocí technik světlotisku a knihtisku. Díky počtu použitých záběrů byly ekonomicky úsporné pro nakladatele i pro zákazníky. Některé z okénkových pohlednic jsou velmi zajímavé, tím že mají jinde nepoužité záběry, které nenajdeme na pohlednicích s jedním obrázkem.
Velká část z pohlednic, které se v této době vydávaly a úspěšně prodávaly však byly jednozáběrové dálkové pohledy (veduty)1. Podle jejich celkového podílu na pohlednicích vydaných v tomto období se dá usuzovat, že se jednalo v době jejich vzniku o pohlednice velmi žádané a mezi lidmi oblíbené. Vyskytují se v základní nabídce většiny nakladatelů. Mezi zajímavé pohlednice, které můžeme zařadit do této skupiny jsou panoramatické pohlednice. V době, kdy ještě nebyly běžné širokoúhlé objektivy se taková panoramata pracně skládala z více přesně na sebe navazujících záběrů. V Třebíči se tímto způsobem skládaly pohlednice ze dvou i tří obrázků. Díky svému umístění v údolí a okolnímu hornatému reliéfu měly takto vytvořené pohlednice Třebíče své nepopíratelné kouzlo. Na pohlednicích dokonce existují skládaná panoramata složená až z osmi obrázků, která mají na délku až 72 cm2.
Zvláštní kouzlo měly též zimní malované pohlednice, jejichž hlavní obrázek byl většinou překreslen podle fotografie. Pohlednice připomínají filmové plátno nebo velký obraz vsazené mezi stojící postavy. Posílaly se nejčastěji jako přání k Novému roku.
Celá řada prvních světlotiskových pohlednic byla vydávána jako falešné noční záběry. Jednalo se vlastně o fotografie, které byly původně pořízené za denního světla. Vznikly tak, že se na světle zelený podklad přitiskl tmavozelenou nebo černou barvou vybraný obrázek. Pro zvýraznění nočního času byl na obloze uměle dokreslen měsíc, často až nepřirozeně velikosti. Mezi sběrateli se pak takto provedené pohlednice označují jako noční měsíční pohledy. Vychází se zde se z německých výrazů "Nachtmondblick", případně "Mondscheinmanier". V Třebíči jich nejvíce vydal na konci 19. století J. Lorenz.
Nejpoužívanější obrazovou předlohou pro třebíčské pohlednice byla fotografie baziliky sv. Prokopa se zámkem. Před dominantou města je na řece lodička s pískařem. Tato fotografie byla pravděpodobně poprvé použita na obrazovém albu fotografií Třebíče od J. Lorenze vydaném v roce 1896. Pohlednic, vycházejících z tohoto negativu bylo vytištěno v průběhu asi 20 let několik desítek druhů.
Doba byla příznivá a nebránila se uplatňování nových nápadů. Mezi zajímavé a sběratelsky hledané lze například zařadit pohlednice, které žertovnou formou ukazovaly předpokládaný vzhled města v budoucím čase. Tyto pohlednice budoucnosti (vlastně koláže) byly většinou humorně nadsazené, někdy až přehnané. Autor obrázku zde vyjadřoval svou představu o tom, jak asi bude dané místo v blízké době vypadat. Na pohlednici od Antonína Sedláka tak můžeme sledovat někdejší představu o budoucím dopravním ruchu na Karlově náměstí. Mimo vznášejícího se balónu jsou na obrázku také opilci padající pod jedoucí tramvaje. Leopold Ornstein vydal třebíčský budoucí říční přístav. Můžeme zde pozorovat výletní parníky kotvící napříč řekou v přístavu pod Podklášterským mostem.
Oblíbené byly rovněž "pijácké" pohlednice, které vyjadřovaly kladný vztah k alkoholu. Většinou se do běžného obrázku pomocí fotomontáže doplnil hlouček veselých pánů vracejících se z celonočního náročného soustředění v některé restauraci. Jihlava nebo Brno mají například ilustrované pohlednice v tomto provedení, na kterých se potácejí rovněž věže kostela. Poměrně často se také jako hlavní podklad pro pijácké koláže používaly sudy na pivo, víno, případně půllitry s pořádnou pěnou. Tyto pohlednice pak byly jen doplňovány obrázkem vybraného města.
Dobrý nápad se pak mohl velice dobře prodávat i na dalších místech. Koláže s využitím různých námětů se často opakovaly na pohlednicích, které se prodávaly i ve značně navzájem vzdálených místech. Jako přání ke štěstí se posílaly pohlednice se čtyřlístkem. Ty vznikaly tak, že se do předem vytištěné pohlednice doplnil hlavní titulek. Jednotlivé lístky se vyzdobily dotištěným obrázkem daného města. Stejným způsobem bylo možno na pohlednicích doplňovat další předem natištěné vybrané vzory.
Některé typy koláží jsou dodnes sběrateli velmi vyhledávané. Mezi ně můžeme zařadit například řadu Letem moravským (českým) světem, které mělo téměř každé větší město včetně Třebíče. Zajímavé jsou rovněž pohlednice, které jako hlavní podklad využily obrázky boty nebo malířské palety. Jako velmi oblíbený motiv, který se poměrně často používal pro koláže, byla tabule se školákem, který v textu popisoval pohled dítěte na tehdejší město, případně poštovní průvodka s obnosem "Tisíc pozdravů".
Pro zkrášlení pohlednic se často využívalo různých postupů. Ke zvýraznění hlavního obrázku se používalo ozdobných rámečků. Nejčastěji se vycházelo z různých přírodních motivů. Rámečky zdobily květiny nebo ptactvo. Jako velice dobrý nápad se osvědčilo užití místní nebo zemské heraldiky. Doplněním pohlednic pomocí různých ozdobných nápisů se jen umocnil celkový výsledek. Secesní dekorativnost se tímto způsobem také rozvinula i na třebíčských pohlednicích.
Zvýrazněním čelní strany pomocí plastického vytlačení získaly některé z pohlednic prostorový efekt. Provádělo se to technikou takzvaného slepotisku. Jednalo se o nízce vytlačený reliéf nebo ražbu zrnité struktury provedenou na reliéfním válci3.
Mezi zvláštní můžeme zařadit metalizované pohlednice, které byly používány poměrně vzácně. Vnikly tak, že na kartón byla natažena slabá kovová fólie. Jako materiál pro tuto vrstvu se používal staniol, hliník, měď, bronz nebo mosaz. Jen výjimečně se používalo knihařského zlata4. Na fólii byl poté dotištěn obrázek. V Třebíči několik metalizovaných pohlednic vydal Otakar Kubeš. Všechny byly vytištěny knihtiskem a jsou to pohlednice s jedním záběrem. Na první pohled připomínají staré rytiny. Na všech těchto třebíčských pohlednicích bylo na fólie použito konkrétně staniolu, mědi a mosazi.
Většina pohlednic vycházela obrazově z fotografií, které byly rozmnožovány pomocí různých tiskových technik. První známé klasické fotografie a zároveň i pohlednice se vyskytovaly na přelomu století jen zřídka. Nejstarší známá fotopohlednice Třebíče pochází z 22. 5. 1899. Na ní je zachyceno sokolské shromáždění na Karlově náměstí. Bylo součástí župního sletu, který byl spojen se zájezdem České obce sokolské za účasti mnoha dalších jednot5. K tomuto shromáždění byl vydán také příležitostný odznak. S největší pravděpodobností je tato pohlednice soukromou dokumentární fotografii, u které se použil fotografický papír s předtištěnou adresní stranou. Někteří výrobci fotografických papírů předem počítali s touto možností používání jinak běžných soukromých fotografií a takovýto papír vyráběli.
Při vydávání pohlednic neztráceli nakladatelé nikdy čas. Snažili se o případné zachycení každé významné události. Například v roce 1900 bylo vydáno několik pohlednic u příležitosti velké polní mše. Ta se konala na Karlově náměstí 18. 8. 1900 u příležitosti 70. narozenin císaře Františka Josefa I . Byl-li náklad rozebrán, vytisklo se další vydání.
Nejvíce nových druhů pohlednic bylo vydáno ke Krajinské, hospodářské, průmyslové a živnostenské výstavě v Třebíči, která se konala v místě dnešního Gorazdova náměstí a Tyršových sadů (na bývalém koňském tržišti) od 2. do 30. 8. 1903. Již před touto velkou akcí byla vydána celá řada Z výstavy třebíčské. Někdy se nakladatelé snažily přijít s něčím úplně novým a netradičním. Během této výstavy byla prodávána i pohlednice, u které byla jako základního materiálu použita dýha (obr. 1). Do ní byl vypálen obrázek, který byl následně kolorován. Samotné kolorování bylo s největší pravděpodobností provedeno pomocí šablony.
Obr. 1 Dýhová pohlednice z Krajinské výstavy 1903
I v tomto období byly případy, kdy vydavatel použil pohlednice pro svou vlastní reklamu. Nejednalo se o výjimečnou záležitost6. Z regionálních nakladatelů této možnosti několikrát využil například Jindřich Lorenz. Nejstarší regionální pohlednice využívající reklamu je litografie ,,Pozdrav z okolí Třebíče" z roku 1899 vytištěná u firmy Th. Böhm. Na adresní straně obsahuje reklamu na knihy vydávané Nakladatelstvím Jindřicha Lorenze. U této pohlednice tak došlo k porušení poštovních předpisů, neboť v této době na adresní straně reklama být nesměla. Jiným typem reklamy, která se používala hlavně pro firemní korespondenci, byly soukromé tisky korespondenčních lístků (obrázky 2 a 3). Ty měly oproti běžným lístkům navíc na straně pro odesílatele obrázky a texty, které propagovaly hlavní činnost firmy. Používaly se například pro potvrzení objednávek.
Obr. 2 Reklamní pohlednice Jindřicha Lorenze
Obr. 3 Reklamní pohlednice Otakara Kubeše
Jak bylo řečeno na začátku této kapitoly, již nikdy se neopakovala tak příznivá situace pro vydávání pohlednic, jako doba na přelomu 19. a 20. století. A platí to i pro pohlednice Třebíče. I zde je možno pozorovat bohatost nápadů a různorodost provedení. Mnohé z těchto pohlednic mohly vzniknout také díky různým experimentům.
Další období přineslo nové komunikační možnosti, což pro výrobu pohlednic znamenalo stagnaci a úpadek. Pohlednice se sice užívala i nadále, ale vývoj se ubíral jiným směrem.
Literatura:
1. V. MARIÁNEK, Veduty na pohlednicích, Zpravodaj 3/73, str. 2
2. Die Geschichte der offenen Postkarte, 5. Ungewöhnliche Größen und Formate
3. Kouzlo starých pohlednic Liberecka, str. 52
4. Staré metalizované a kovové pohlednice (autor neuveden), Zpravodaj 4/82, str. 6, 7
5. J. HANÁK, Třebíč, dějiny města II., Brno 1974, str. 177
6. Reklamní pohlednice (autor neuveden), Zpravodaj 4/88 str. 2 - 4
Komentáře
Nejsou žádné komentáře