Verše na pohlednice
Tak se jmenuje malá brožovaná knížečka (5 x 6, 5 cm), kterou sestavil Bedřich Táborský, což je zřejmě pseudonym některého z profesorů třebíčského gymnázia, a kterou ve své edici Třebíčská kolibří literatura vydal roku 1914 nakladatel Jindřich Lorenz. Svého času bylo Lorenzovo nakladatelství prosperující firmou, proslulou hlavně vydáváním jazykových slovníků, na jejichž svazky, většinou vázané v červeném plátně, lze ještě dnes poměrně často narazit v antikvariátech. Ale firma vydávala i leccos jiného, knihy dějepisné, poezii, praktické příručky, národní zpěvníky a i díla o hvězdářství, hypnotizmu a spiritismu. Mimochodem to byla též firma, která měla v počátcích vydávání pohlednic na Třebíčsku dominantní postavení.
Obr. 1 Obálka Veršů na pohlednici
Z dob před I. světovou válkou, kdy se na formu psaného projevu dbalo více nežli dnes, jsou známy příručky s dnes kuriózně znějícími názvy jako Dokonalý sekretář či Malý gratulant, které radily ctěné veřejnosti jak správně a přesně napsat a formulovat dopis v kterékoliv životní situaci. Od gratulací k narození dítěte, přes např. obchodní korespondenci, blahopřání k abrahámovinám místního slavného rodáka až po třeba vhodnou kondolenci k úmrtí tchýně. Samo Lorencovo nakladatelství vydalo několik podobných příruček jako např. Tajemník lásky, Bon ton pro dámy a pány či Květomluva velká. Jsou tedy Verše na pohlednici podobným výtvorem, vzorníkem vhodných textů, který měl pisateli pomoci z rozpaků, chtěl-li na pohlednici napsat více než "Pozdrav z výletu posílá ...". Navíc vhodně zvolený citát měl jistě i adresátovi naznačit, že odesilatel je člověk duchaplný a vzdělaný. Autory citátů jsou jak velikáni světové literatury (Shakespeare, Byron), tak hvězdy českého dobového Parnasu (Vrchlický, Hálek, Hejduk, Neruda, Zeyer, atd.) a též autoři, zřejmě ve své době proslulí, které by však dnes bylo potřeba vyhledat v odborném slovníku (např. Vácslav Vlček, Josef Wünsch, Boleslav Jablonský), jedním veršíkem přispěl dokonce i pan nakladatel. Jen menší část veršů z celkového počtu třistačtyřicetiosmi je anonymní.
Asi nepřekvapí, že část veršů je rázu vlasteneckého. Národovectví bylo nedílnou součástí i běžného života té doby. Stačí se jen podívat do dobového tisku jak českého tak německého. Kdejaká, byť jen domnělá, národnostní křivda byla zuřivě komentována v tisku. Výjimkou, zvláště ve větších městech, nebyly ani bitky mezi sokoly a buršáky (členy německých studentských nacionalistických spolků) téměř pravidelně se strhávající při nedělních vycházkách do příměstských hostinců, zvláště Brno bylo těmito bitkami proslulé. Autorovi Veršů na pohlednice lze k dobru přičíst, že se vyvaroval veršů negativních, nenávistných či posměšných a zařadil verše a citáty apelativní a povzbuzující, ba přímo patetické, jak dokládají následující ukázky:
Ó jaká rozkoš, jaká slast
lesknoucím mečem v boji vlást,
a vítězit při plesu národa,
kdy v krásnou vlast se vrací svoboda.
Eliška Krásnohorská
Kdo ctí národ, všeho rád si všímá,
co mu národ v paměť uvádí:
ves, kde velký se muž narodí,
hrob, jenž drahé kosti v sobě třímá.
Jan Kollár
Nesvornosti had sám sebe sžírá,
tam, kde není národ sjednocen,
klesá sláva, blaženost i víra,
chrám i trůn tam bývá rozdrcen.
Jan Erazim Wocel
Pracuj každý s chutí úsilovnou
na národa roli dědičné,
cesty mohou být rozličné,
jenom vůli všichni mějme rovnou.
Jan Kollár
Přesto je vlasteneckých veršů méně než by člověk čekal, mnohem více je zde vzletných veršů, týkajících se osudu a snah člověka a lidstva obecně. Zde je patos veršů pro soudobého čtenáře dosti nestravitelný. Následující ukázky jsou jistě více než dostačující.
Jest život lidský ptáka let,
jenž z houští cílí k nebesům,
kdo více váží tento svět,
na vlnách proudu staví dům!
Ach, mezi dnem a večerem,
my plynem mračnu ve šerém.
Antonín V. Šmilovský
Když zápasit máš s losem smrtelníka,
ó staň se druhým stvořitelem svým!
Vznes duši svou, nech osud - protivníka
se plazit pod svým letem ohnivým.
Eliška Krásnohorská
Jen ku předu! Buď chléb Tvůj bolest němá,
z té čerpej nové síly, nové vzplání
Tvůj nejkrásnější den, věř mi, zítřka nemá,
Tvůj nejlepší let nemá usmívání,
co lidský úsměv rychle perutěma,
výš v let se dej a prchni v pohrdání,
myšlénky silou unášen v let jarý,
pak řekneš světu: Sám chci býti. Vari!
Tom. Cannizarro
Snad nejvíce prostoru je věnováno úderným veršům, nabádajícím k dodržování všech možných ctností:
Zvítěziti nad sebou samým
největším jest rekovství.
Boleslav Jablonský
Život má být dílo vlastní duše!
Jan Kollár
Dokud i Bůh žíti povelí
,buď věren vlasti, víře, příteli.
Jan Ev. Purkyně
V práci a vědění,
jest naše spasení.
F. L. Rieger
A nadarmo samozřejmě nevyšla ani "láska, ten posvátný cit", i když lze často s úspěchem pochybovat, že by spanilomyslná adresátka takové pohlednice byla opravdu potěšena, kdyby si spolu s její adresou mohl poštovní doručovatel (a prakticky kdokoliv) přečíst verše jako následující:
Když bůh tvořil Tvoje tělo,
báseň věčné lásky psal,
všecko, co jím věky chvělo,
do ní vtkal a vdech a spjal.
Jar. Vrchlický
Co zbývá nám mé dítě,
než lásce vzdát se hbitě,
vždyť v ní jen slasť je pravá.
ten vítězí, kdo se jí vzdává.
L. Rossi
Ó milujme se! Země lásce zvykla,
vždyť sama láskou dýše, láskou vznikla;
Jsouť milující pravé jejich děti.
Jar. Vrchlický
Popravdě řečeno, autorům tohoto článečku prošla rukama již nejedna pohlednice, ale s tak ušlechtilými a exaltovanými texty se ještě na nich nesetkali. Naštěstí i autor Veršů myslel i na duchy menší, kteří nejsou s to ocenit perly světové i domácí poezie. Pro ty tu zanechal několik veselých anonymních veršíků, u nichž je pravděpodobnější, že by se mohly na nějaké pohlednici objevit.
Už se zase beru k Vám,
a těším se na shledání,
sejdeme se v hospodě
,pařit budem do svítání.
Co děláte:
Jak se máte?
Zda si na mne vzpomínáte.
Všichni jsme se sešli,
sotva jsme se vešli,
ale ty scházíš nám,
jenž byl´s vždy veselý kumpán.
proto připíjíme Tobě
v této noční době.
Na zdar
!Psal bych více! -
shasla svíce.
Posílám Ti pohlednici,
s pohledem na vesnici
,ve které teď přebývám
a na Tebe vzpomínám.
V upomínku odeslali,
kdož se dole podepsali
Tělem vzdálen, duchem blízek,
posílám Ti tenhle lístek.
Krásný kraj a hezké dívky,
místo piva však jen slivky.
Slunce hřeje, slunce pálí,
dobré pivo každý chválí.
Vám ku poctě a zdravici!
zvedám piva sklenici!
Dnes už je tento svazeček úsměvnou kuriozitkou a doplňkovým předmětem sbírky pohlednic. Může však sloužit i jako argument v diskuzi o tom, kdy lze datovat konec "zlatého věku pohlednic". Nuže, pan Lorenz vydával knížky bez jakýchkoliv dotací, jen na svůj účet, tedy se musely rentovat. Na obálce zmíněného svazečku můžeme přečíst: "Druhé vydání". Domníváme se tedy, že když v roce 1914 byl o Verše na pohlednice takový zájem, že byly dotiskovány, odráží to jen zájem, kterému se stále těšily pohlednice. Existence této knížečky se zdá dosvědčovat tu skutečnost, že "zlatá doba pohlednice" neskončila již se zánikem dlouhé adresy, ale doznívala až do počátku 1. světové války.
Komentáře
Nejsou žádné komentáře