Vojenské osobnosti starého mocnářství na fotopohlednicích - 2. díl
Datum vydání: 12. 3. 2004
Pokud před časem první ukázka představila uznávaného válečného letce starého mocnářství, poručíka řadové lodi (Linienschiffsleutnant) Gottfrieda Freiherr von Banfield, který celým svým životem dokazoval čistotu svého charakteru, pak dnešní fotopohlednice je o osobě či osobnosti, která svými kariéristickými a později mocenskými ambicemi ovlivnila osud Střední Evropy.
Admirál Miklós Horthy de Nagybanya udělal v rakousko-uherském námořnictvu skvělou kariéru. Upozornil na sebe v roce 1917 jako 48-letý velitel křižníku Novarra v námořní bitvě v Otrantském průlivu, kde byl těžce raněn. To byl již v hodnosti kapitána řadové lodi. Od února 1918 pak velel bitevníku PRINZ EUGEN.
Císař Karel I., který nastoupil na trůn po Františku Josefu I.,si uvědomoval přestárlost velení císařskou-královského námořnictva. Vybral si Horthyho, povýšil na kontradmirála a jmenoval jej velitelem c.k. loďstva. Přeskočil tak 48 služebně starších kolegů. Jeho admirálská vlajka zavlála na několik měsíců roku 1918 na vlajkové lodi VIRIBUS UNITIS. Válka sice na podzim 1918 skončila rozpadem mocnářství, Horthyho kariéra však pokračovala.
V rodném Maďarsku se po válce postavil do čela pravicového monarchistického hnutí a v roce 1920 se chopil moci jako regent. Znemožnil tak uherskému králi, bývalému císaři Karlovi I., aby usedl na maďarský trůn. Za 2. světové války se přidal na stranu Hitlera. Když v roce 1944 pochopil, že se neodvratně blíží neslavný konec "tisícileté německé říše", pokusil se přeběhnout na druhou stranu. Byl však zajat jednotkou SS a umístěn do koncentračního tábora. Zemřel v roce 1957 v portugalském exilu. V roce 1994 byly jeho ostatky převezeny do Budapešti.
(Použitá literatura:
Jindřich Marek - "Pod rakouskou vlajkou" 2003, Paul Kemp - "Námořní války", 2002)
Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz