XI. Města a obce

Datum vydání: 3. 3. 2004


Sběratelstvím tohoto druhu pohlednic prošel snad každý filokartista. Nejčastěji se sbírají města a obce ČR a dále se pak sběratelé specializují na určitou oblast, kraj, okres či jen místo svého rodiště, bydliště.

Nejvíce zastoupena v těchto místopisných pohlednicích je Praha. Jednak proto, že je to nejzobrazovanější město na pohlednicích, jednak proto, že zde žije asi nejvíc filokartistů a pak ji sbírají i mimopražští, poněvadž jde o hlavní město.

Některé sbírky obsahují i města a obce z ciziny a to především ze sousedních zemí. Jde jednak o místa nějak spjatá historicky s naší zemí, nebo jen části území a pak o místa ke kterým má sběratel osobní vztah.

Snahou sběratelů je většinou úplnost zastoupení všech míst, která byla zobrazena na pohlednicích. Pojem úplnost je ale velmi relativní, protože dosud nikdo ještě nevydal (a asi ani nevydá) žádný seznam všech zobrazených měst a obcí. Můžeme si ale být jisti, že v současné době, narozdíl od doby socializmu, kdy v republice působí sotvky vydavatelství a nakladatelství, bude mít svoji pohlednici minimálně 99% obcí. Takže stačí vzít do ruky třeba autoatlas, zalistovat na rejstřík a seznam je skoro hotov.

Mnoho sněratelů dává přednost malým formátům, to jest pohlednicím vydaných před rokem aspoň 1950, ale nejlépe ještě před II. sv. válkou. Tyto pohlednice se dnes shání většinou už jen v antikvariátech a na burzách, nebo přímou výměnou mezi sběrateli.

Zájem je ale i o ty nové a novější. Některé sbírky se prolínají jak minulostí tak současností a je pak velice zajímavé vidět dvě pohlednice (i více) z jednoho města, nejlépe focené z jednoho místa, vedle sebe, ale přitom od sebe daleko často i sto let.

Místopisné pohlednice našeho území začínají už v roce 1873 legendární pohlednicí Sněžky a jsou vydávány nepřetržitě za využití všech výrobních technik. Téměř všechna města měla svoji pohlednici ještě před rokem 1900. Velmi hledané jsou pohlednice pohraničních obcí, zaniklých po II. světové válce.

Specifickým a velmi oblíbeným druhem jsou pohlednice ve stylu „naše město za 100 let.“ Vydavatelé přitom sázeli hlavně na architekturu a dopravu, té prorokovali největší rozvoj a proto jsou všudypřítomné různé lanovky, podvěsné dráhy, balony a vzducholodě. Příkladem je třeba pohlednice města Sadská. Toto městečko mělo na počátku minulého století lázně a tak není divu, že mu vydavatel Skoch prorokoval na futurologické pohlednici vedle nové občanské architektury také tramvaj.

Jinou módou na přelomu 19. a 20. století byly „opilé“ pohlednice. Zachycovaly obvykle náměstí , byly buď kreslené nebo montážní. Na kreslených jsou opilé nejen postavy, ale i domy (všelijak pokřivené), na montážních jsou většinou do popředí fotozáběru dokresleny skupinky opilců, popř. dopsán text typu: „Na kolínském rynečku po dobrém to pivečku.“

Vyhledávané jsou rovněž koláže, kde jsou do obrázku města podle účelu zakompovány podkovy, trojlístky, významné osobnosti, ale i čapí hnízdo. Nebo naopak obraz je vložen do půllitru, mušle nebo je obložen hracími kartami.

Uspořádání sbírky je nejpraktičtější podle abecedy, někteří sběratelé tento způsob kombinují ještě podle administrativního uspořádání. Nejprve podle krajů, pak okresů a pak abecedně. Jen výjimečně se vyskytují sbírky uspořádané například podle toků řek.

Máme-li vícero pohlednic z jednoho místa, většinou se začíná leteckými a celkovými pohledy a pak se postupuje (opět abecedně) čtvrť od čtvrti, ulice od ulice. Ale při práci se sbírkou si každý najde nejlepší způsob sám.



Autor: Jan Vávra
jan.ziny@centrum.cz

Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz