Zvyky jsou různé
Pohlednice - ten kousek potištěného papíru s adresou dokáže občas řádně motat hlavu. Obzvlášť, pokud jej vypustí z ruky některá nezodpovědná osoba.
Před několika lety na vandru chtěl po mně kamarád, přezdívkou Beran, abych mu napsal pohlednici pro jiného kamaráda, jméno mi neřekl. Byl to obrázek kostelíka na Kvildě. Text, který jsem měl svou rukou a svým rukopisem napsat zněl:
"Zdravím Tě z velkého vandru po Šumavě, Ty jedna Velká Porucho!"
Samozřejmě podpis Honza Vávra.
Když jsem se ptal proč, tak prý je to běžné, že si to s dotyčným kamarádem dělají na vzájem již léta a dotyčný pak musí hádat kdo pohlednici posílal.
Inu, zvyky jsou různé, tak jsem neváhal.
Nadepsal jsem mu i oslovení - Porucha všech Poruch.
Zbytek jsem již ale nedopsal. protože Beran prý dá to jméno s adresou nadepsat zase jinému, aby prý byla větší "sranda."
Zvyky jsou různé.
Běhali jsme deset dní po Šumavě jako kamzíci a celý ten krásný vandr zakončili v hospůdce na Lipce.
Druhý den po návratu mě v zaměstnání vyhledala po poledni účetní a celá rozesmátá držela pohlednici.
"Máte poštu, pane Vávra," smála se.
Podíval jsem se na obrázek.
A bylo mi vše jasné.
Porucha všech Poruch Jan Vávra dostal pohlednici od sebe samého.