Blahopřejné pohlednice: Den matek
"Matka, matička, mamka, mamička, maměnka, mamulka, maminečka" ... vyslovujeme s láskou a všichni víme, jak drahá bytost se za těmito slovíčky skrývá. Bytost nejdražší na světě - maminka.
Svátek "Den matek" se znovu vrátil do českých kalendářů, aby uctil ženu - matku. Jak šťastni a bohatí jsou všichni ti, kteří svou maminku ještě stále mají, mohou ji v tento den blahopřát a více jak kdy jindy jí projevit svou vděčnost za všechno, co pro nás v životě udělala. Poděkovat ji za pochopení, lásku, něhu, obětavost. Říct, jak ji milujeme a jak si uvědomujeme, že její hřejivá náruč je pro nás vždy, ať jsme jakkoli staří, otevřena a její existence v našem životě důležitá, ať přicházíme se svými radostmi či starostmi. Že je stále naše drahá máma.
Všichni si uvědomujeme, jak maminky od našeho zrození žijí pro nás a v nás, že jsou vždy záchranným bodem i ostrůvkem jistoty a naděje, že s námi trpí a se radují, ale v tom našem uspěchaném životě je mnohdy vnímáme jako samozřejmost a až po jejich odchodu poznáváme, jak moc nám chybí. Je dobře, že tento dávný svátek je opět zde.
Žena - matka - je uctívána od pradávna. Umělci všech generací ve všech tvůrčích směrech jí dávají různou podobu a výraz. Matka s dítětem je vysekána z kamene, vytvořena ze dřeva i z kovu, namalována je na plátně i na skle. Je opěvována básníky, vzpomínky na ni najdeme v literatuře, žije v melodiích vážných, v zábavné hudbě, v národních písních. Je zvěčněna na fotografiích i ve filmu. Pohlednice nejsou výjimkou a objevují se na počátku 20. století.
O Dni matek najdeme dostatek informací na internetových stránkách a proto připomenu v krátkosti jen ty nejdůležitější.
Historici uvádí, že Den matek byl slaven již v antickém Řecku a vzdával hold ženám jako dárkyním života. Další zprávy máme z Anglie ze 16. století, kdy se v období "Lent" (čtyřicetidenní postní období od velikonoc) na počest všech anglických matek slavila "Mateřská neděle" (Mathering Sunday).
V USA navrhla poprvé Den matek roku 1872 Julia Ward Howerová a věnovala jej míru. Ve svém Provolání ke dni matek vyzvala všechny ženy ke sjednocení a chtěla, aby tak podpořily přátelské mírové řešení válčících národů. Následovala ji matka jedenácti dětí, Anna Reevers Jarvisová, která se koncem 19. století snažila zlepšit život žen a snížit úmrtnost dětí. Když zemřela, její dcera Anna Jarvisová v den ročního výročí, uspořádala spolu s pastorem v Graftoně (západní Virginie) vzpomínkovou bohoslužbu a to nejen za svou matku, ale za všechny matky na světě. V roce 1908 již byla oslava oficiální. Ale jako národní svátek byl Den matek prohlášen prezidentem Woodrowem Wilsonem až v roce 1914 jako výsledek dlouholeté kampaně Anny Jarvisové, která šla po celá ta léta v šlápějích své matky a její myšlenky dále prosazovala. V ten den se dospělí zdobili červenou květinou a ti, co již svou mámu neměli, květem bílým. Maminky v druhou květnovou neděli nepracovaly a o vše se postaraly děti. Je ale smutné, že Anna Jarvisová i přes své zásluhy v roce 1948 zemřela v chudobě a opuštěná ve starobinci. Dnes je Den matek na americkém kontinentě jedním z velmi oblíbených svátků.
V Československu se nápad oslavovat své mámy šířil od roku 1918, kdy do naší země přijížděli návštěvníci z USA a mezi nimi i sociální pracovnice. Za podpory Čs. ochrany matek a dětí, Červeného kříže, Sokola, Orla, katolických a dalších ženských spolků je poprvé Den matek slaven v Brně a poté v Českém Slově v roce 1924 bylo otištěno pozvání na oslavu do pražské Stromovky.
Nejvíce se o oslavu Dne matek zasloužila Dr. Alice Masaryková, velmi vzdělaná a společensky angažovaná žena a později první dáma Československé republiky. Založila v roce 1918 Československý červený kříž a téměř dvacet let byla jeho předsedkyní. Věděla, jak její otec, prezident T. G. Masaryk, miloval svou matku, často na ni vzpomínal a doznával, že měla na něj větší vliv než otec. Během 50-tých let však byl tento svátek zrušen a nahrazen oslavou Mezinárodního dne žen.
V roce 1952 se rozhodla znovu vytvořená YWCA obnovit tradici Dne matek a v obchodním domě Kotva v Praze zorganizovala velké setkání s oslavou. Následovaly ji různé organizace v republice a svátek tak vstupuje do všeobecného podvědomí. Tolik stručně z různých materiálů.
Obnovením tradičního Dne matek v 90-tých letech 20. století se Česká a Slovenská republika vrací mezi země, v nichž tento svátek nebyl nikdy opomíjen.
Vraťme se ale k filokartii. Jak jsem již výše uvedla, pohlednice s přáním pro maminky, najdeme mezi těmi nejstaršími blahopřejnými. Je to pochopitelné, že ani výrobci pohlednic na mámy a jejich svátek nezapomněli. Na obrazovou stranu mimo květin přetiskují drobné naivní obrázky, ale i Madony velkých mistrů a krásně je zdobí jako ostatní blahopřejné pohlednice, pocházející z období kolem roku 1900. Zde se jedná ale o produkci zahraniční.
U nás se hned v počátcích oslav se objevily na pohlednicích např. milé obrázky Marie Fischerové-Kvěchové, v jejíž tvorbě je máma a dítě hojně zastoupená a také její přáníčka do obálek a srdíčka s veršíky. Ta jsou dodnes velmi vyhledávána.
Válečná produkce je mizivá a nastupuje veliká pauza, kdy se ve sbírkách objevují přání k MDŽ a známá velká nakladatelství (Orbis, Panorama, Pressfoto) nás pohlednicemi se třemi známými písmeny zaplavují. Z 90-tých let pochází dvě krásné pohlednice "Mamince" od firmy Kincl a Hanuner, které mohly být snad k znovu objevenému svátku použity. Já to tak udělala a možná nás bylo i víc.
Nejcennější dárek ale navždy stejně zůstane naše upřímná láska po celý rok. Projevujeme ji nejen slovy, ale i skutky, které jsou tím největším a opravdovým důkazem.
Dnešní malá ukázka je pouze připomenutí, že se pohlednice ke Svátku matek v našich sbírkách objevují, ovšem ne tak často. Pokud se k tomuto námětu ozvou i další kolegové s ukázkami, budeme všichni moc rádi.
Přeji Vám všem krásný a šťastný den v blízkosti vašich maminek a ti, kteří ji máte daleko, pošlete alespoň přáníčko, zatelefonujte a nebo si s ní, v neděli 11. května, popovídejte přes Skype, tak jako to udělám i já.