O pocitech a emočních výkyvech aneb Bezprostřední zprostředkování pocitů při pozorování pohlednic
Nedávno jsme se s jednou kolegyní dostali v diskusi na těchto stránkách k pocitům, které pohlednice vyvolávají či mají vyvolávat a vytvářet. Řeč byla původně o pohlednicích s vánoční tematikou, abych byl přesný šlo o socialistické fotografie větviček s ozdobou. Kolegyně má dozajista pravdu, že každá pohlednice nějakou tu emoční náladu vytvoří. Vzal jsem do ruky tři kousky odložené stranou pro kolegu. Jde o pohlednice technického zaměření. Jde o vlaky.
Jaký pocit může vyvolat taková barevná pohlednice lokomotivy T466.0181 s vlakem 80065 u zastávky Jivany dne 10.5. 1991? Vidím koleje na nich mašina. Za mašinou, co se jí nekouří z komína, je naložené dříví. Dříví jsou dlouhé klády, takže je asi nepřikládá nikdo do kotle. Mašina vlastně nemá komín, takže ani kotel. Nikde nevidím žádné dráty, kromě telefonních, na elektriku taky asi nepojede. Asi bude "dýzlová" nebo na benzín" Ne! Blbost. Nákladní auta jsou na naftu tak bude taky na naftu. Takže "dýzlová."
Kolem ní je louka a za ní les. Nikde nevidím brouka ani vřes.
Jak se na ní koukám slyším její: "Hrrrrrrm - Brrrrrrrrm."
A nápravy po kolejích: "D-p-d-d D-p-d-d."
Nebo co asi tak vyvolá za pocity elektrická jednotka FS s naklápěcí vozovou skříní ETR 450 "Pendolino" pro provoz nejvyšší dovolenou rychlostí 250 km/h na trati Torino - Milano - Roma.
Jó, slunná Itálie. Toríno, Milane a Romano poslouchejte. Tam jsem tedy taky nebyl. Byl jsem jenom v Udírně. Nebo že by v Udině. To je jedno. Vezl jsem tam tehdy s kamarádem Tesim jiného kamaráda na, no prosím, na vlak. Na Intercity nebo Eurocity do Neapole. Když jsme jeli zpátky domů směrem na rakouský Vilach Tesi navigoval tak nešťastně, že jsme se ocitli v Prdeli nebo že by v Predeli? No to je jedno, prostě na druhé straně Alp, ale ve Slovinsku. Nádherné byly Julské Alpy.
A co potom vyvolá taková lokomotiva 310.093 ve Volarech v květnu 1995.
Kdybych to náhodou nepoznal, že je na ní historická mašinka co se jí kouří s komínka, tak je to tam pod ní napsaný. Historická železnice, trochu víc než dost top zabírá místo. Mašinka by mohla být klidně větší aby byla lépe vidět. Jinak dva reflektory jako očička uprostřed červený čumáček, asi od chlastu a nad ním je. Jé, ještě jedno oko. Kyklop. Kyklop s komínkem. Ale jinak nádhera. Zase slyším to: "Ššššst - šoufff. Šššst - šouff" jak se neustále zrychluje a zrychluje až je to jen: "Šš -šš- šš- šš." Závidím tiše našim rodičům a prarodičům a ... všem co s těmito parními vláčky jezdili. A ještě něco mi vyvstane na mysli při pohledu na mašinku. Film Marečku podejte mi pero.
Vláčky jsou hezké, nicméně se specializuji na jiné obory. Bohužel mi nic víc než to zde uvedené neříkají. Nejsem jejich sběratelem, nejsem ani jejich znalcem jako můj švagr, který rozezná podle zvuku, že jede Barča či Brejlovec. Mimochodem. Nechci se chlubit, ale to rozeznám taky. Barča je pěkná mladá holka co s námi chodí hrát každý pátek volejbal a brejlovec je had, tuším, že odněkud z Indie.
Ale mám ještě jeden pocit. Takový souhrnný. Jeden můj kolega sbírá všechno co je spojeno se železnicí a tak mám pocit, že ho opět navštívím. Podívám se jak mu roste sbírka a pokusím se ho překvapit. Jenže jeho jen tak něco nepřekvapí a tyhle pohlednice dozajista už má. Ale přesto. Lepší je mít dvě stejné než žádnou.
Hodně příjemných pocitů.