Pokrokem vzad
Možná je tento můj postřeh starý jako svobodné vydávání pohlednic u nás, ale stejně jej musím sdělit, protože sdílená starost je poloviční starost.
Je sice pravdou, že po uvolnění stavidel podnikání se pohlednice u nás změnila ohromným způsobem. Hlavně po kvalitativní stránce je zde patrný velký pokrok.
O stránce obsahové je možno pochybovat.
Osobně jsem zklamán popisky na pohlednicích zvířat, konkrétně u koní. Za éry přísných norem a pravidel býval na adresní straně vždy uveden název zvířete.
Když byl ve předu vyfocen hucul, bylo v zadu psáno hucul. Když šlo o araba, bylo v zadu potvrzeno, že jde o araba.
Tohle dávalo, zvlášť začínajícím sběratelům, šanci dozvědět se o zvířeti na obrázku víc a samozřejmě i snazší orientaci v odborné literatuře. Nikdo ze začínajících sběratelů není takový odborník na koně aby od oka poznával druh plemene koní z pohlednice. S tím mají problémy i dlouholetí chovatelé. Každý řekne asi je to ten a ten, ale stoprocentní to není, musel bych ho vidět na vlastní oči.
Na dnešních pohlednicích označení druhu koní chybí.
Je to velká škoda, protože žádný začínající sběratel, a v této kategorii se jedná převážně o mladé dívky, si nedá tu potřebnou práci z určením obrázku a jeho zařazení. Takový pak leží v kategorii nezařazeno nebo ostatní bez popisku a označení.
Nechci tím snižovat hodnotu takových sbírek. Pro majitele je určitě ta nej. Chci jen poznamenat, že ne všechno co dnešní doba přinesla musí znamenat pokrok.
V tomhle případě si myslím, že šlo o krok vzad.