Thank You ... Děkuji aneb pohlednice děkovné
Krásné francouzské přísloví říká: "Vděk je paměť srdce".
My všichni víme, že lidský cit se projevuje jako ozvěna, jak v dobrém tak i zlém. Proto když řekneme "Děkuji", nemá to být jen obvyklá fráze nebo společenská zdvořilost, ale opravdová vděčnost, jež zesiluje vztah k tomu, komu tato slova patří.
Již před dávnými časy římský politik Cicero napsal: "Vděčnost, to není jen velkolepá slušnost. Je to i vztah, který pochází ze všeho ostatního." Ale jak se vyvine ve společnosti více jak za dvě tisíciletí význam vysloveného "děkuji", aby to nebyla jen formální ukázka laskavosti a slušnosti, nikdo přesně předvídat nemohl. Vždy však bylo důležité, aby se toto slovo vyslovilo co nejdříve a bezodkladně.
Na jiném místě, v Řecku, zase neznámý spisovatel řekl: "Nejúčinnější je bezprostřední poděkování a když je odložíme, všechna slova vděčnosti se s postupujícím časem mění ve slova prázdná a bezcenná". Nemusíme s ním souhlasit, ale faktem zůstává, že uznání a vděčnost projevené prostým slůvkem "děkuji" patří k životu stejně, jako když někomu řekneme "Miluji Tě, Buď zdráv, Blahopřeji k..." a podobně. Je to projev lidského citu a pokud máme tu možnost tak učinit bezprostředně a osobně, příjemce to potěší dvojnásobně.
Psané projevy prvních děkovných lístků v Americe jsou velmi staré a vyznačovaly se vlastnoručním písmem nebo písmem uměleckým. Většinou byly vyzdobeny kresbami nebo různými ornamenty. Pro poděkování se používaly i malé vizitky, které byly opět zdobené a ke jménu bylo připsáno "Thank You". Nebo naopak k ozdobnému "Thank You" byl připsán pouze podpis. Postupem času se zavedla praxe zasílat formální tištěné a nebo předtištěné jednoduché a nebo přeložené silnější kartonky papíru. Zasílaly se v obchodních i soukromých záležitostech v obálkách. Tento způsob ale později radikálně zastínil objev pohlednice. "Pohlednicové nadšení" se na počátku 20. století projevuje velmi rychle i zde a první "postcards" s " Thank You" získávají své příznivce.
Na americkém kontinentě se děkovné pohlednice objevují mezi rokem 1907 až 1914. Federální vláda povolila psaní vzkazů na adresní stranu pohlednice a už byly v té době také představeny i pohlednice blahopřejné. Vrchol popularity všech obrazových pohlednic byl v roce 1913, kdy jich Američané nakoupili a zaslali 968 miliónů.
Počátek 20. století je nazýván Zlatým věkem uměleckých, blahopřejných, příležitostných a dalších pohlednic a vyznačuje se vibrujícími barvami všech možných odstínů, různým zdobením a vytlačováním obrázků, které zpočátku byly převzaty z předešlých tisků a nebo se použily pouze jejich části. Tyto, stejně jako i ostatní pohlednice, byly často přizdobovány i dalšími materiály, jako např. samet, kůže, kovové drobnosti, skleněná drť a perličky, které přilepené, přišité a nebo jinak připevněné dokládaly představivost a nápaditost tvůrce, který pohlednice navrhl a také kvalitu práce výrobce. Dodnes můžeme najít velmi pěkné kousky, kterým čas nic neubral na jejich kráse a zachoval je téměř stejné jako v den výroby. Snad jen formát a mírně zažloutlý papír upřesňuje jejich stoletý původ.
Pohlednice "Thank You" tvoří samostatný celek, který určitě řadíme k pohlednicím příležitostným. Projevují se různými texty od prostého "Thank You" nebo "Thank You so much", přes "Sincere Thanks" až po "My Thanks to You" nebo "Many, many Thanks". Vždy patřily a dodnes patří mezi velmi oblíbené a hledané sběrateli a jsou právem ozdobou našich sbírek stejně, jako všechny ostatní pohlednice z přelomu minulého století.
Námětem pro obrázek k projevení citů se většinou staly květiny, ale nalézt můžeme i různé výjevy ze života, někdy i hůře pochopitelné. Například když je "Thank You" napsáno u opuštěného muže sedícího u stromu a nebo dívky, která vychází z převlékací kabinky a jde si zaplavat. Taková děkovná pohlednice se potom mnohdy stává hádankou a nabízí různé odpovědi. Jsem si ale jista, že příjemci onoho lístku zcela určitě pisatelův záměr pochopili.
Malá ukázka, kterou vám dnes nabízím, je zde nejen pro vaši představu, ale i pro příchuť doby, ve které pohlednice vznikaly. Do dnešní americké korespondence se bohužel opět vrátily přeložené kartonky s "Thank You" natištěným, které jsou zasílány v obálkách. Jsou bez obrázků i s obrázky, s prolisovaným orámováním nebo hladké, opět dokládají styl a vkus výrobce. V prodeji už nejsou ani pohlednice vánoční, velikonoční a k různým příležitostem, používají se přání složená a zasílána rovněž v obálkách. Jen pohledy měst, přírodních parků, zvířat, ptáků, reprodukce galerií, umělecká díla nebo osobnosti přetrvávají a zůstávají v oblibě. Ovšem už se nevyrábějí v tak velkém nákladu a slouží ke korespondenci jen úzkému okruhu lidí. Sbírají se zde a tisknou pohlednice reklamní, ať již různých firem jako např. IKEA, nebo výrobků, např. i v českých sbírkách oblíbená Coca-Cola.
Výroba pohlednic ale stejně slábne i zde a stále více je korespondence nahrazována internetovou poštou. Ta nabízí nepřeberné množství námětů i textů ke všem možným příležitostem, technická vymoženost vítězí.
Ovšem jedno zůstane věčné. Kouzelné slůvko "Thank You", ať již vyslovené a nebo projevené jakoukoliv formou, nezahyne. Zůstane vždy projevem vděčnosti, projevem lidského citu a uznání. Nezapomínejme na ně. Osobně jsem ráda, že nám je připomínají i pohlednice v našich sbírkách.
P.S. Na našem území se děkovné pohlednice zřejmě nevyráběly. Pokud ano, tak snad jen soukromě a já jsem se s nimi nesetkala. Pokud někdo ze sběratelů nebo čtenářů takové má, budu vděčna za sebemenší informaci. Děkuji.